GAIC WZ-7 (EA-9) Soaring Dragon (Xiang Long)

Strategický výškový bezpilotní vzdušný prostředek velkého doletu (HALE) typu WZ-7 Soaring Dragon je společným dílem 611. institutu společnosti CAC (Chengdu Aerospace Corporation) z Chengdu a společnosti GAIC (Guizhou Aviation Industry Corporation) z Guizhou. Protáhlý trup tohoto stroje má ostré „stealth“ okraje a je nápadně podobný trupu UAV typu Sky Wing společnosti CAC. Na hřbetu přední části trupu UAV typu WZ-7 se tedy nachází zaoblený kryt antény satelitního komunikačního systému, za jehož pomoci lze předávat získané informace pozemním vyhodnocovacím stanovištím v reálném čase, zatímco k hřbetu zadní části trupu tohoto stroje je uchycena motorová gondola s ledvinovitým lapačem vzduchu v čele a kruhovou tryskou na zádi. Pohon UAV typu WZ-7 údajně obstarává 2 500 kp motor typu Al-222-25 ukrajinské značky Progress. Hlavní nosná plocha tohoto stroje se sestává ze dvou navzájem propojených tandemově uspořádaných šípových křídel s nestejně velkým rozpětím. Rozpětí zadního křídla UAV typu WZ-7 je přitom o cca jednu třetinu menší než rozpětí křídla zadního. Zatímco přední křídlo tohoto stroje má kladný úhel šípu, zadní křídlo UAV typu WZ-7 má dopřednou šípovitost a mírné záporné vzepětí. Zadní křídlo tohoto stroje je uchyceno k okrajům hřbetu hřbetní motorové gondoly, v oblasti pod kořeny ocasních ploch, a s předním středoplošně uspořádaným křídlem je propojeno za pomoci krátkých koncových svislých šípových plošek. Přední křídlo je zase opatřeno štíhlými lichoběžníkovými „winglety. Takto koncipovaná hlavní nosná plocha má přitom v porovnání s klasicky pojatým křídlem větší vztlak, nižší aerodynamický odpor a menší hmotnost. Ocasní plochy UAV typu WZ-7 jsou řešeny jako motýlkové a mají lichoběžníkový tvar. Jejich instalace se přitom nachází na hřbetu zadní části hřbetní motorové gondoly. Ocasní plochy UAV typu WZ-7 doplňuje dvojice nízkých hranatých kýlovek. Vzletové a přistávací zařízení UAV typu WZ-7 tvoří zatahovatelný tříbodový kolový podvozek příďového typu. Zatímco zdvojené kolo příďového podvozku se zatahuje (proti směru letu) do břicha přední části trupu, kola hlavního podvozku tohoto stroje se zasouvají (proti směru letu) do boků střední části trupu, v oblasti za předním křídlem. Technologický demonstrátor UAV typu WZ-7 byl postaven v roce 2011 společností CAC. Zmíněný stroj byl údajně vyhrazen pouze pro pozemní zkoušky a od prvního letového prototypu se v mnohém odlišoval. První letový prototyp UAV typu WZ-7 byl údajně postaven v polovině roku 2012. Zkoušky tohoto stroje se údajně rozeběhly na konci toho samého roku. Ve výzbroji PLAAF se UAV typu WZ-7 nachází nejméně od srpna roku 2017. Tehdy byly totiž tři tyto stroje vyfotografovány družicí na letišti Shigatse, které se nachází v autonomní oblasti Tibet, poblíž hranic s Indií a Bhútánem. Zmíněné stroje sem přitom byly umístěny poté, co sporné území Doklam, které si nárokuje ČLR, Indie a Bhútán, na krátkou dobu obsadila Indická armáda. Ze satelitního snímku ze srpna roku 2020 je patrné, že se zde již nacházejí čtyři UAV typu WZ-7. V únoru roku 2018 byla zaznamenána, družicí, přítomnost dvou těchto strojů též na letecké základně Lingshui, která se nachází na ostrově Hainan, poblíž Jihočínského moře. V listopadu roku 2019 se již zde nacházely tři UAV typu WZ-7. V únoru roku 2018 byly dva tyto stroje vyfotografovány též na letecké základně Yishuntun, která se nachází v provincii Jilin, poblíž hranic s KLDR. V říjnu roku 2019 se zde nacházelo již devět UAV typu WZ-7. Ze satelitní fotografie z prosince roku 2020 je zřejmé, že z letiště Shigatse, které se nachází v autonomní oblasti Tibet, již operuje nejméně pět těchto strojů. Svůj veřejný debut si UAV typu WZ-7 odbyl na statické ukázce Airshow China 2021, která se konala na přelomu září a října roku 2021 v Zhuhai. Mezi zářím a prosincem roku 2022 byly tyto stroje poprvé zaregistrovány, jak podnikají průzkumné lety v okolí Taiwanu a nad vodami Filipínského moře, poblíž Japonska. V březnu roku 2024 byl zase jeden UAV typu WZ-7 poprvé spatřen při průzkumném letu nad Japonským mořem.

Verze:

WZ-7 (demonstrátor) – technologický demonstrátor UAV typu WZ-7. Tento stroj byl postaven v roce 2011 a údajně byl vyhrazen pouze pro pozemní zkoušky. Od sériového modelu se přitom v mnohém odlišoval. Demonstrátor měl totiž delší a odlišně tvarovaný trup s více zahrocenou špicí, více plochými boky a více vystouplou střední partií břicha. Motorová tryska demonstrátoru měla navíc trojúhelníkový (a nikoliv kruhový) průřez. Křídlo tohoto stroje mělo větší rozpětí. Na hřbetu zadní části motorové gondoly demonstrátoru se nacházela instalace jedné o poznání vyšší lichoběžníkové svislé ocasní plochy (a nikoliv zdvojené motýlkové ocasní plochy). Kromě toho tento stroj postrádal instalaci postranních kýlovek.

WZ-7 – základní výše popsaná sériová modifikace UAV typu WZ-7. Prototyp tohoto modelu se do oblak údajně napoprvé vydal na konci roku 2012.

Vyrobeno:  jeden technologický demonstrátor, nejméně jeden prototyp a nejméně 19 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR

Navádění:   inerciální + GPS

Pohon:        jeden dvouproudový motor typu Progress Al-222-25 ukrajinské výroby s max. tahem 2 500 kp (?)

Vybavení:   ? (zatímco za třemi nevelkými tandemově uspořádanými kulatými okénky, která jsou vetknuta do spodní poloviny špice trupu, se s největší pravděpodobností nachází instalace TV a FLIR kamer, nevelký polokapkovitý kryt, který je umístěn na břichu zadní části trupu, přímo za hlavním podvozkem, podle všeho ukrývá anténu stanice pro vedení radiotechnického průzkumu)

Poslední úpravy provedeny dne: 11.4.2024