Xian H-6E/F (‘Badger’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu H-6AII

Určení:  útoky na důležité pozemní cíle nacházející se v hloubce území protivníka za pomoci neřízené konvenční i jaderné munice

Odlišnosti od letounu H-6AII:

- absence pevného 23 mm kanónu vestavěného do pravoboku špice trupu

- instalace modifikovaného přístrojového vybavení uvnitř kabiny posádky

- instalace modifikovaného obranného komplexu

- instalace vysoce automatizovaného navigačního komplexu – jeho součástí se stal inerciální navigační systém, GPS navigační systém a dopplerovský navigační radiolokátor

- instalace automatizovaného střeleckého komplexu na místo manuálně obsluhovaného optického bombardovacího zaměřovače

Historie:  Na konci 80. let celá flotila středně těžkých podzvukových bombardovacích letounů řady H-6 Čínských vzdušných sil prošla dalším modernizačním programem. Zmíněný modernizační program dal přitom za vznik modelu H-6E a H-6F a dotkl se obranného, navigačního a zaměřovacího vybavení. Zatímco označení H-6E náleželo letounům, které byly schopny zastávat poslání nosiče jaderné pumy, označení H-6F nesly letouny schopné napadat pozemní cíle pouze za pomoci konvenčních pum. Společným znakem pro oba zmíněné modely, H-6E a H-6F, se stala instalace vysoce automatizovaného navigačního komplexu. Ten přitom obsahoval inerciální navigační systém, GPS navigační systém a dopplerovský navigační radiolokátor. Kromě toho letouny typu H-6E/F obdržely instalaci automatizovaného střeleckého komplexu na místo manuálně obsluhovaného optického bombardovacího zaměřovače. Instalace všech výše uvedených systémů přitom sebou přinesla znatelný vzrůst přesnosti navigace a bombardování. Kromě toho letounům typu H-6E/F umožnila operovat za ztížených meteorologických podmínek a v noci i v oblastech, kde se nenacházejí žádné visuálně viditelné referenční body, jakými jsou oblasti moří a oceánů. Od svého předchůdce v podobě modelu H-6AII lze letouny typu H-6E/F rozpoznat prakticky pouze díky absenci pevného příďového kanónu, nové jednobarevné světle šedé kamufláži a „low-visibility“ provedení trupových čísel a výsostných znaků. Letoun typu H-6E/F byl do výzbroje PLAAF údajně zařazen již na konci 80. let. Původně byly tyto stroje údajně opatřeny pouze vylepšeným obranným komplexem. Instalaci nového navigačního komplexu údajně obdržely až v průběhu 90. let. Protože se ale letoun typu H-6E/F musí, stejně jako jeho předchůdce v podobě modelu H-6A/AII, plně spoléhat výhradně na neřízené pumy, jeho bojovou hodnotu bylo možné považovat za více než sporadickou už v době, kdy vznikl. Při bojových operacích totiž tento model musí pronikat PVO protivníka a vystavovat se tak přímému nebezpečí sestřelení. Naproti tomu moderní strategické bombardovací letouny té doby již byly schopny napadat pozemní cíle za pomoci řízených střel velkého doletu ze vzdálenosti nacházející se mimo dosah prostředků PVO.

Verze:

H-6E – modifikace letounu typu H-6E uzpůsobená pro ničení pozemních cílů za pomoci konvenčních i jaderných pum

H-6F – modifikace letounu typu H-6E uzpůsobená pro ničení pozemních cílů pouze za pomoci konvenčních pum

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových H-6A a H-6AII)

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       dva proudové motory typu Xian WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500) s max. tahem po 9 500 kp

Radar:        bombardovací impulsní dopplerovský radiolokátor typu HL-2A (Type 244), dopplerovský navigační radiolokátor typu DPL-1 (Type 773) a výstražný radiolokátor zadní polosféry typu „Type 211“. Radiolokátor typu HL-2A (Type 244) slouží pro vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a jeho instalace je umístěna uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Válcovité pouzdro radiolokátoru typu „Type 211“, který slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů v zadní polosféře, je zase umístěno na odtokové hraně SOP, přímo mezi kabinou „ocasního“ střelce a směrovým kormidlem.

Výzbroj:     šest pohyblivých 23 mm kanónů typu „Type 23-2H“ (kopie sovětského typu AM-23), instalovaných po dvou ve hřbetní dálkově ovládané věži nacházející se za pilotní kabinou, v břišní dálkově ovládané věži nacházející se za trupovou pumovnicí a v ocasním střelišti, a náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 3 000 kg až 9 000 kg, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice

Poslední úpravy provedeny dne: 6.1.2014