Xian H-6H (‘Badger’)

Typ:  raketonosná modifikace středně těžkého bombardovacího letounu typu H-6F

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů za pomoci řízených střel

Odlišnosti od letounu H-6F:

- instalace vyhledávacího-naváděcího radiolokátoru typu „Type 245“ (?) uvnitř modifikovaného břišního polokapkovitého krytu nacházejícího se přímo před šachtou příďového podvozku, který se vyznačuje výrazně robustnějším profilem, na místo bombardovacího radiolokátoru (kryt radiolokátoru tohoto modelu má identický tvar a rozměry jako kryt radiolokátoru letounu typu H-6D)

- instalace jednoho páru závěsníků, na které se umisťují protizemní řízené střely s plochou dráhou letu typu KD-63 (YJ-63), pod vnějšími panely křídla

- instalace polokapkovitého dielektrického krytu na břichu zadní části trupu, na úrovni kořene náběžné hrany svislé ocasní plochy (tento kryt s největší pravděpodobností ukrývá anténu datalinku, za jehož pomoci lze předávat naváděcí povely střele typu KD-63 (YJ-63) v průběhu počáteční a střední fáze letu k cíly)

- instalace prostředků REB v podobě aktivního RL rušiče a výmetnic klamných IČ/RL cílů (jejich instalace se nachází na bocích zádě trupu, na úrovni předkýlu svislé ocasní plochy) na místo obranné hlavňové výzbroje – v této souvislosti ze hřbetu trupu (v oblasti za kabinou letové posádky) a z břicha trupu (v oblasti za trupovou pumovnicí) zmizely obě dálkově ovládané střelecké věže, zatímco ocasní střeleckou věž nahradil obdobně tvarovaný aerodynamický kryt (kabina „ocasního“ střelce přitom zůstala zachována)

Historie:  Na počátku 90. let se vzhledem k neúspěchům v domácím vývoji na poli strategických bombardovacích letounů (typ Xian H-7) musely strategické síly PLAAF a PLANAF stále plně spoléhat na středně těžké dvoumotorové podzvukové bombardovací letouny řady H-6. Protože tento derivát sovětského letounu typu Tu-16A (Badger A), jehož původ lze vystopovat v první polovině 50. let, bylo možné považovat za morálně zastaralou techniku už v době, kdy byl zařazen do výrobního programu závodu č.172 z Xianu, Číňané se tehdy pokusili vyjednat nákup moderních středně těžkých nadzvukových bombardovacích a raketonosných letounů typu Tu-22M3 (Backfire C) ruské výroby. Rozpad znepřáteleného SSSR, k němuž došlo v roce 1991, totiž na počátku 90. let umožnil opět navázat čilé obchodní vztahy s ruskými výrobci. Rusové ale tyto stroje nakonec Číňanům prodat odmítli. Z tohoto důvodu se PLAAF a PLANAF muselo v otázce náhrady letounů řady H-6 opět spolehnout na domácí průmysl. Ten přitom na poptávku po nových strategických raketonosných letounech ze strany PLAAF a PLANAF zareagoval novými modifikacemi již existujícího typu H-6. Speciálně pro PLAAF, které tehdy hledalo nástupce ryze bombardovacích letounů typu H-6E/F, byla konkrétně navržena verze nesoucí označení H-6H (paralelně vyvíjená raketonosná modifikace pro PLANAF zase vešla ve známost jako H-6G). Zatímco letoun typu H-6E/F se musel spoléhat pouze na neřízené pumy, hlavní zbraní letounu typu H-6H se stala dvojice těžkých okřídlených řízených střel s plochou dráhou letu typu KD-63 (YJ-63). Tato první letecká strategická střela s plochou dráhou letu čínské konstrukce přitom letounu typu H-6H umožňuje napadat pozemní cíle ze vzdálenosti nacházející se mimo dosah prostředků PVO. Naproti tomu ryze bombardovací letouny typu H-6E/F by v případě bojového nasazení musely PVO přímo pronikat a vystavovat se tak přímému nebezpečí sestřelení. Součástí zbraňového systému letounu typu H-6H se údajně stala též střela typu YJ-62. Se střelou typu YJ-62 v podvěsu ale nebyl žádný letoun tohoto typu nikdy spatřen. Vývoj raketonosného letounu typu H-6H byl zahájen v lednu roku 1995. První ze dvou prototypů tohoto modelu z linky závodu č.172 z Xianu sjel v dubnu roku 1998. Ten druhý přitom brány zmíněného podniku opustil v červenci toho samého roku. Letové zkoušky se rozeběhly dnem 2. prosince 1998 a byly završeny v dubnu roku 2000. Zkoušky hlavní zbraně letounu typu H-6H v podobě střely typu KD-63 (YJ-63) započaly ještě ten samý rok. První úspěšnou „ostrou“ střelbu za pomoci dvou střel tohoto typu najednou se podařilo uskutečnit v listopadu roku 2002. Do výzbroje PLAAF byl raketonosný letoun typu H-6H zařazen zřejmě v roce 2004 nebo 2005. Do tohoto standardu byly s největší pravděpodobností dopracovány též některé exempláře ryze bombardovacího letounu typu H-6F. Toto lze vyvodit ze skutečnosti, že jsou některé exempláře letounu typu H-6H opatřeny ocasním střelištěm, zatímco jiné nikoliv. Letoun typu H-6H se přitom stal prvním strategickým bombardérem vyzbrojeným řízenými střelami, který kdy byl zařazen do výzbroje PLAAF.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (některé exempláře tohoto modelu s největší pravděpodobností vznikly konverzí sériových H-6F)

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    ?

Pohon:       dva proudové motory typu Xian WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500) s max. tahem po 9 500 kp

Radar:        vyhledávací-naváděcí impulsní dopplerovský radiolokátor typu „Type 245“ (?) a výstražný radiolokátor zadní polosféry*. Prvně uvedený radiolokátor slouží pro vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a navádění protizemních řízených střel. Jeho instalace je přitom umístěna uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Válcovité pouzdro výstražného radiolokátoru, který slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů v zadní polosféře, je zase umístěno na odtokové hraně SOP, přímo mezi kabinou „ocasního“ střelce a směrovým kormidlem.

Vybavení:   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém, aktivní rušič a dvanáct výmetnic klamných IČ/RL cílů (po šesti na obou bocích zádě trupu, na úrovni protáhlého předkýlu svislé ocasní plochy)

Výzbroj:      dva pohyblivé 23 mm kanóny typu „Type 23-2H“ (kopie sovětského typu AM-23), instalované v ocasním střelišti*, a dvě těžké okřídlené protizemní řízené střely s plochou dráhou letu s pasivním TV navedením typu KD-63 (YJ-63), přepravované na dvou závěsnících nacházejících se pod křídlem

* ocasním střelištěm jsou opatřeny pouze některé exempláře tohoto stroje. Ty s největší pravděpodobností vznikly konverzí bombardovacích letounů typu H-6F.

Poslední úpravy provedeny dne: 6.1.2014