Xian H-6I

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého strategického bombardovacího letounu typu H-6A

Určení:  útoky na důležité pozemní cíle nacházející se v hloubce území protivníka za pomoci neřízené konvenční i jaderné munice

Odlišnosti od letounu H-6A:

- instalace čtyř slabších, zato ekonomičtějších, 5 415 kp dvouproudových motorů typu Spey Mk.512 britské značky Rolls-Royce na místo dvou 9 500 kp proudových motorů typu WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500) čínské výroby – zatímco instalace dvou z nich se nachází uvnitř modifikovaných gondol procházejících kořeny křídla (zde byla původně umístěna instalace motorů typu WP-8), které jsou opatřeny čelním lapačem vzduchu s kruhovým průřezem (na místo oválného) a menším průměrem, další dva jsou umístěny uvnitř krátkých doutníkovitých gondol uchycených za pomoci vysokých pylonů se šípovou náběžnou a odtokovou hranou ke spodní ploše křídla (na úrovni vnitřního páru aerodynamických hřebenů), které jsou opatřeny čelním kruhovým lapačem vzduchu a záďovou kruhovou tryskou

Historie:  Protože dvoumotorový proudový středně těžký podzvukový bombardér typu H-6A, který nebyl ničím jiným, než jakýmsi hybridem sovětských letounů typu Tu-16A (Badger A) a Tu-16T (Badger A), nemohl díky omezenému doletu a bojové nosnosti zastávat poslání mezikontinentálního strategického bombardovacího stroje, ještě v roce 1970, tedy krátce poté, co se tento letoun stal součástí výrobního programu závodu č.172 z Xianu, se rozeběhly práce na jeho perspektivních nástupcích. Zatímco v případě typu H-7 (toto označení zpočátku nesl též taktický stíhací-bombardér typu JH-7 Flounder) šlo o letoun kvalitativně nové konstrukce, typ H-6I nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu H-6A s instalací čtyř slabších, zato ekonomičtějších, 5 415 kp dvouproudových motorů typu Spey Mk.512 britské značky Rolls-Royce na místo dvou 9 500 kp proudových pohonných jednotek typu WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500) čínské výroby. Návrh projektu takto radikálně modifikovaného letounu typu H-6A závod č.172 z Xianu z vlastní iniciativy předložil v červnu roku 1970. Oficiální zelenou ze strany Třetího ministerstva strojírenství, ministerstva zodpovědného za vývoj veškeré letecké techniky na území ČLR, přitom projekt letounu typu H-6I obdržel krátce nato, v srpnu toho samého roku. Projektové práce na toto téma se údajně rozeběhly již v roce 1971. Jediný prototyp letounu typu H-6I se vyznačoval instalací druhého páru motorů typu Spey Mk.512 uvnitř krátkých doutníkovitých gondol, které byly, obdobě jako motorové gondoly dopravních letounů, uchyceny ke spodní ploše křídla za pomoci šípových pylonů. Do oblak se přitom tento stroj poprvé vydal v lednu roku 1978 (dle jiných zdrojů v roce 1977). Přestože záměna dvou proudových pohonných jednotek typu WP-8 čtyřmi dvouproudovými motory typu Spey Mk.512 sebou přinesla razantní vzrůst letových výkonů, zejména pak stoupavosti (z 18,6 m/s na 29,7 m/h) a doletu (z 5 760 km na 8 060 km), sériové výroby se letoun typu H-6I nakonec nedočkal. Vzhledem k tomu, že se vývoj domácí kopie dvouproudového motoru typu Spey, která vešla ve známost pod označením WS-9, tehdy nacházel teprve v počátečním stádiu, by si totiž zavedení letounu typu H-6I do sériové výroby vyžádalo zakoupit další exempláře těchto pohonných jednotek přímo od výrobce. To se ale jevilo jako neúnosně nákladné, a tak byl na počátku roku 1980 celý program H-6I s definitivní platností zcela zastaven. Naproti tomu letoun typu H-7, který vzešel ze zadání ze dne 23. března 1970, nepřekročil ani stádium projektu. Pod tímto označením se přitom skrývalo hned několik odlišných typů. Zatímco v případě typu H-7I šlo o aerodynamickou zvětšeninu letounu typu H-6A (s délkou 48,50 m a rozpětím křídla 46,47 m) poháněnou čtveřicí 11 200 kp dvouproudových motorů typu „Type 910“ (derivát motoru typu WS-6), obdobně koncipovaný větší a těžší model H-7II (?) počítal s šesti 8 160 kp dvouproudovými motory typu JT3D-3B americké značky Pratt & Whitney. Pohonné jednotky obou zmíněných letounů, H-7I a H-7II, měly přitom být umístěny uvnitř samostatných krátkých doutníkových gondol, které měly být, obdobě jako motorové gondoly dopravních letounů, uchyceny ke spodní ploše křídla za pomoci šípových pylonů. Do 8,6 m x 1,8 m x 2,72 m trupové pumovnice modelu H-7I mělo být možné umístit náklad pum do celkové hmotnosti 18 000 kg. Ve vnějším podvěsu pod křídlem měl být pak tento stroj schopen přepravovat munici do hmotnosti až 9 000 kg. Součástí jeho zbraňového systému se navíc měly stát protizemní řízené střely (1 až 3 ks).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti, navigátor/bombometčík, navigátor/operátor, střelec/radista a zadní střelec

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Rolls-Royce Spey Mk.512 britské výroby s max. tahem po 5 415 kp

Radar:        bombardovací impulsní dopplerovský radiolokátor neznámého typu a výstražný radiolokátor zadní polosféry neznámého typu. Prvně uvedený radiolokátor přitom slouží pro vyhledávání a sledování rozměrných pozemních cílů a jeho instalace je umístěna uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku. Válcovité pouzdro výstražného radiolokátoru, který slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů v zadní polosféře, je zase umístěno na odtokové hraně SOP, přímo mezi kabinou „ocasního“ střelce a směrovým kormidlem.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický bombardovací zaměřovač neznámého typu (jeho instalace se nachází za plochým oválným břišním okénkem příďového kabiny navigátora) a několik střeleckých zaměřovačů neznámého typu

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ a výstražný RL systém

Výzbroj:     jeden 23 mm kanón typu „Type 23-2“ (kopie sovětského typu NR-23), vestavěný do pravého boku přední části trupu, šest pohyblivých 23 mm kanónů typu „Type 23-2H“ (kopie sovětského typu AM-23), instalovaných po dvou ve hřbetní dálkově ovládané věži nacházející se za pilotní kabinou, v břišní dálkově ovládané věži nacházející se za trupovou pumovnicí a v ocasním střelišti, a náklad neřízených pum, přepravovaný uvnitř trupové pumovnice

Poslední úpravy provedeny dne: 6.1.2014