Xian JH-7A (‘Flounder B’) / FBC-1M Flying Leopard II (Fei Bao II)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu JH-7 (Flounder A)

Určení:  primárně ničení hladinových cílů a důležitých pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací; sekundárně ničení pomalu letících vzdušných cílů

Odlišnosti od letounu JH-7 (Flounder A):

- instalace motorů typu WS-9 (kopie britského typu Rolls-Royce Spey Mk.202) domácí výroby na místo importovaných motorů typu Rolls-Royce Spey Mk.202 britské výroby

- instalace dvojnásobně zálohovaného digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW) na místo analogového elektro-impulsního systému řízení

- instalace modifikovaného překrytu kabiny posádky s novým čelním štítkem. Čelní štítek překrytu kabiny posádky tohoto modelu má více zaoblený profil a nedělené zasklení. Díky tomu poskytuje lepší výhled.

- modifikovaný interiér kabiny posádky instalací vystřelovací sedačky pilota v menší výšce (o 30 cm) a vystřelovací sedačky navigátora/operátora zbraňových systémů ve větší výšce (o 30 cm). Díky tomu pracoviště navigátora tohoto modelu poskytuje lepší výhled.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Zatímco součástí vybavení pracoviště pilota se stal průhledový displej (HUD) a dva velkoplošné multifunkční displeje (MFD), na palubní desce zbraňového operátora tohoto modelu se nacházejí tři MFD.

- instalace modifikovaného křídla bez aerodynamických plůtků na horní ploše. Pod vnějšími panely křídla tohoto stroje se navíc nachází další, třetí, pár zbraňových závěsníků.

- instalace zdvojené kýlovky s menšími rozměry po stranách břicha ocasní části trupu. Naproti tomu v ose břicha ocasní části trupu modelu JH-7 (Flounder A) se nachází instalace o poznání větší jednoduché kýlovky.

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku. V konstrukci draku tohoto modelu, zejména pak křídla a ocasní části trupu, našly široké uplatnění kompozitní materiály a nové slitiny. Díky tomu má drak tohoto modelu v porovnání s drakem modelu JH-7 (Flounder A) menší hmotnost (o cca 400 kg).

- instalace nového datalinku

- instalace nového INS/GPS navigačního systému

- modifikovaný obranný systém instalací stanice radiotechnického průzkumu typu KZ-8608 na místo výstražného RL systému typu KJ-8602 a aktivního RL rušiče typu KG-8605 na místo aktivního RL rušiče typu „Type 960-2“

- větší nosnost podvěsné výzbroje (6 500 kg vs 5 000 kg)

- instalace dalších dvou závěsníků pod trupem. Zmíněné závěsníky jsou vyhrazeny pro navigační kontejner typu Blue Sky, který slouží k navigaci při letu v malých výškách, a kontejner s laserovým značkovačem.

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protiradiolokační ŘS typu YJ-91 (kopie ruského typu Ch-31P), protizemní ŘS typu KD-88, řízenou pumu s laserovým navedením typu LT-2 a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4)

Historie:  Zatímco PLANAF se rozhodlo podzvukové frontové bombardovací letouny řady H-5 (Beagle) a nadzvukové útočné letouny řady Q-5 (Fantan A) naradit nadzvukovými průnikovými stíhacími-bombardovacími letouny typu JH-7 (Flounder A) z dílny společnosti XAC (Xian Aircraft Industrial Corporation) z Xianu, PLAAF vsadilo na importované víceúčelové bojové letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) ruské výroby. Typ JH-7 (Flounder A) totiž nesplňoval požadavky PLAAF na nový útočný letoun v plném rozsahu. Kromě toho se jeho vývoj potýkal s problémy technického rázu. Díky tomu se dostal do skluzu proti původním plánům.  Letoun typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) ale nebylo možné považovat za ideální náhradu letounů řady H-5 (Beagle) a Q-5 (Fantan A), a to i přesto, že měl před letounem typem JH-7 (Flounder A) navrch nejen v letových výkonech, ale i v efektivitě zbraňového systému. Důvodem toho byla vysoká pořizovací cena a inkompatibilita s výzbrojí domácí výroby. To poslední přitom činilo útočné síly PLAAF zcela závislé na dodávkách munice ze zahraničí. Někdy okolo poloviny 90. let se proto do středu pozornosti PLAAF dostal opět domácí letoun typu JH-7 (Flounder A). Protože tento průnikový bombardér nesplňoval, jak již bylo uvedeno, požadavky PLAAF, v roce 1999 se naplno rozeběhly práce na jeho pokročilé modifikaci. Zmíněná modifikace letounu typu JH-7 (Flounder A) vešla ve známost pod označením JH-7A (Flounder B) a byla vyprojektována za využití CAD/CAM programu CATIA V.5. Zatímco naváděná výzbroj letounu typu JH-7 (Flounder A), který byl vyráběn výhradně pro potřeby PLANAF, se kromě „obraných“ PLŘS omezovala pouze na protilodní řízené střely typu YJ-81K a YJ-83K, součástí podvěsné výzbroje modelu JH-7A (Flounder B) se staly též protiradiolokační a protizemní řízené střely a v neposlední řadě též naváděné pumy. Kromě toho letoun typu JH-7A (Flounder B) obdržel 9 800 kp motory typu WS-9 Quinling (kopie britského typu Spey Mk.202) domácí výroby. Naproti tomu všechny exempláře modelu JH-7 (Flounder A) se musely spoléhat, kuli průtahům ve vývoji této pohonné jednotky, na importované motory typu Spey Mk.202. Změn ale doznala též avionika, vnitřní konstrukce draku a kabina dvoučlenné posádky. Ta přitom poskytuje lepší výhled. Před svým předchůdcem v podobě letounu typu JH-7 (Flounder A) ale letoun typu JH-7A (Flounder B) má též navrch ve vyšší nosnosti podvěsné výzbroje (o 1 500 kg). Kromě toho, díky instalaci plně digitálního FBW (na místo analogového), může s výzbrojí v podvěsu vykonávat manévry pod větším úhlem náběhu. Pro potřeby zkušebního programu vzniklo celkem šest prototypů tohoto prvního masově vyráběného modelu z řady JH-7 (Flounder), pět letových (rudá 811, 8812, 813, 814 a 815?) a jeden neletový. Ten byl přitom vyhrazen pro statické zkoušky. První letový prototyp letounu JH-7A (Flounder B) (rudá 811) se do oblak napoprvé vydal dne 1. července 2002. Všechny prototypy tohoto stroje byly opatřeny standardním světle šedým kamuflážním nátěrem PLAAF a efektními barevnými pruhy, které se táhly od přídě trupu až k vrcholu SOP (tmavě modré u prototypu prvního, černé u prototypu druhého, světle modré u prototypu třetího a čtvrtého a zelené a tyrkysové u prototypu pátého). O průběhu zkušebního programu prototypů letounu typu JH-7A (Flounder B) nejsou zatím k dispozici prakticky žádné informace. Známo je pouze to, že zkoušky protilodní řízené střely typu YJ-83K byly uskutečněny v listopadu roku 2003 nad vodami zálivu Bohai. Zkušební program letounu typu JH-7A (Flounder B) byl úspěšně završen na konci roku 2003 nebo na počátku roku 2004. Typový certifikát tento model obdržel v roce 2005. Dle původních plánů měly být na model JH-7A (Flounder B) přestavěny, v rámci modernizačního programu, všechny letouny typu JH-7 (Flounder A). Nakonec ale před tímto záměrem dostala přednost novovýroba. Svého předchůdce v podobě letounu typu JH-7 (Flounder A) přitom letoun typu JH-7A (Flounder B) ve výrobním programu závodu č.172 z Xianu nahradil v roce 2004. PLAAF první sériové JH-7A (Flounder B) převzalo na konci toho samého roku. Provozovatelem prvních sériových strojů se stala 175. brigáda z Dingxingu. Zde letoun typu JH-7A (Flounder B) prošel vojskovými zkouškami. Ty přitom zabraly několik let. Poté byly tyto stroje zařazeny do výzbroje 83. brigády s domovskou základnou Shanghai a 84. brigády s domovskou základnou Jiaxing Východního vojenského okruhu, 126. brigády s domovskou základnou Liuzhou Jižního vojenského okruhu, 31. brigády s domovskou základnou S´-pching a 15. brigády s domovskou základnou Weifang Severního vojenského okruhu a 110. brigády s domovskou základnou Urumqi Západního vojenského okruhu. Téměř u všech výše uvedených útvarů přitom letouny typu JH-7A (Flounder B) nahradily útočné letouny typu Q-5 (Fantan A). Ty byly následně přesunuty k záložním útvarům. Mezitím bylo pro letouny typu JH-7A (Flounder B) na základně Qinhuangdao, která se nachází na pobřeží Žlutého moře, nedaleko Koreji, zřízeno servisní a opravárenské středisko. Zde jsou přitom prováděny nejen jejich generální opravy, ale i modernizace. Letouny typu JH-7A (Flounder B) byly ale zařazeny též do výzbroje PLANAF. Námořní letectvo přitom první exempláře tohoto stroje převzalo již na konci roku 2004. Provozovatelem letounů typu JH-7A (Flounder B) z řad útvarů PLANAF se konkrétně stal 27. pluk s domovskou základnou Ledong, která se nachází na ostrově Hainan, Jižního velitelství, 16. pluk s domovskou základnou Ningbo a 18. pluk s domovskou základnou Yiwu Východního velitelství, 13. pluk s domovskou základnou Qinhuangdao a 14. brigáda s domovskou základnou Yantai Severního velitelství a 3. pluk s domovskou základnou Suizhong velitelství námořního letectva. Produkce letounu typu JH-7A (Flounder B) se údajně zastavila v roce 2016 na cca 250-ti exemplářích. Mezitím, v roce 2007, se tento stroj poprvé zúčastnil cvičení států tzv. Šanghajské úmluvy (ČLR, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán), které neslo název „Peace Mission“ a bylo realizováno na území ČLR. Široké veřejnosti byl letoun typu JH-7A (Flounder B) poprvé prezentován na airshow, která se konala v roce 2011 v Shaanxi. Tato první veřejná ukázka zmíněného stroje ale skončila nehodou. Svůj zahraniční debut si letoun typu JH-7A (Flounder B) odbyl v srpnu roku 2014. Tehdy se totiž tento stroj zúčastnil mezinárodního cvičení, které se konalo na území Ruské federace. Letoun typu JH-7A (Flounder B) se stal nejen prvním masově vyráběným modelem z řady JH-7 (Flounder), ale též prvním modelem z této typové řady, který splňoval původní požadavky technického zadání. Díky radaru typu JL-10A (Ping Pong) a podvěsným kontejnerům je letoun typu JH-7A (Flounder B) schopen kopírovat terén letem ve výšce pouhých 60 m rychlostí až 900 km/h za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Před svým  konkurentem v podobě letounu typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) má navrch zejména v širší škále podvěsné výzbroje. Kromě toho má údajně lepší charakteristiky v přízemních výškách, a to i přesto, že je v porovnání s jinými moderními letouny této kategorie mírně „podmotorován“. Přestože se již v době vzniku jednalo z hlediska celkového uspořádání o morálně zastaralý stroj, pro PLAAF a PLANAF znamenal velký skok vpřed. Letoun typu JH-7A (Flounder B) totiž disponuje relativně moderním zbraňovým systémem a navíc je, na rozdíl od svých předchůdců v podobě letounů typu H-5 (Beagle) a Q-5 (Fantan A), schopen napadat pozemní a hladinové cíle za pomoci celé řady moderní naváděné munice, a to i za ztížených meteorologických podmínek a v noci. Později byly některé letouny typu JH-7A (Flounder B) uzpůsobeny, obdobně jako některé exempláře staršího modelu JH-7 (Flounder A), pro vedení REB. Letouny typu JH-7A (Flounder B) přitom tvoří, spolu s letouny typu JH-7 (Flounder A), Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2) a J-16 (Flanker N), páteř úderných sil PLANAF a PLAAF do dnešních dnů. Číňané letouny typu JH-7A (Flounder B) s oblibou využívají k demonstraci síly v regionu. Proto s nimi podnikají lety ve velkých vzdálenostech od teritoriálních vod ČLR. S letounem typu JH-7A (Flounder B) se již od počátku počítalo též jako s exportním artiklem. První exportní modifikace tohoto stroje nesla označení FBC-1M Flying Leopard II a výrobcem byla neúspěšně nabízena několika asijským a africkým zemím, včetně Bangladéše, Myanmaru a Súdánu. Od konce roku 2018 je případným zahraničním zájemcům nabízena exportní verze letounu typu JH-7A (Flounder B), která nese označení JH-7E. Výrobci se ale žádného zájemce pro tento stroj nepodařilo nalézt do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  šest prototypů (pět letových a jeden neletový pro statické zkoušky) a cca 250 sériových strojů

Uživatelé:  pouze ČLR (PLAAF a PLANAF)

Posádka:   pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Xian WS-9 Quinling (licenční kopie britského typu Rolls-Royce Spey Mk.202) s max. tahem po 9 800 kp s přídavným spalováním

Radar:       víceúčelový impulsní dopplerovský radiolokátor typu JL-10A (Ping Pong), instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží k vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho jej lze používat pro mapování terénu. Vzdušné cíle nacházející se v horní, resp. v dolní, polosféře je přitom schopen detekovat na vzdálenost 80 km, resp. 54 km. Jeho zaměřovací dosah pro horní, resp. dolní, polosféru činí 40 km, resp. 32 km. Najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů (15 v pozdějším provedení) a na 2 z nich (6 v pozdějším provedení) navádět PLŘS. Rozměrné hladinové cíle je přitom schopen odhalit ze vzdálenosti 80 až 100 km.

Vybavení:   - zaměřovací: podvěsný kontejner s laserovým značkovačem typu K/JDC01. Toto zařízení se umisťuje na jeden z postranních podtrupových závěsníků a slouží pro navádění pum s poloaktivním laserovým navedením. Pod ten druhý se pak zavěšuje navigační kontejner typu Blue Sky, který slouží k navigaci při letu v malých výškách. 

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, stanice radiotechnického průzkumu typu KZ-8608, která zajišťuje výstrahu před ozářením radarem protivníka a navádění protiradiolokačních řízených střel, aktivní RL rušič typu KG-8605 a výmetnice klamných IČ/RL cílů typu GT-1

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L) se zásobou 200 nábojů, vestavěný do pravého boku trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 500 kg, přepravovaná na centrálním podtrupovém (oba postranní podtrupové závěsníky jsou vyhrazeny pro kontejnery se zaměřovací a navigační technikou), šesti podkřídlových a dvou koncových křídelních závěsnících (ty jsou vyhrazeny pro krátkodosahové PLŘS) – protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu YJ-81K (max. 4 ks) a YJ-83K (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91, protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu KD-88/-88A (max. 4 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (RS-AS-14B Kedge)*, 500 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu JG-500 a JG-500B, neřízené pumy, 250 kg námořní miny (typ MKC-03-500?), raketové bloky, PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-5** (max. 4 ks) a PL-8 (CH-AA-4)** (max. 4 ks), 800 l PTB (max. 3 ks) a 1 400 l PTB (max. 3 ks)

* tato střela ruské výroby byla podle všeho na tomto stroji pouze testována

** tato zbraň slouží pouze pro vlastní obranu před vzdušným napadením

Poslední úpravy provedeny dne: 6.1.2023