Hongdu (Nanchang) Q-5D / Q-5IV (‘Fantan’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného letounu typu Q-5B (A-5B) Fantan

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v přífrontové vzdálenosti v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení hladinových plavidel a ničení vzdušných cílů v manévrovém vzdušném boji

Odlišnosti od letounu Q-5B (A-5B) Fantan:

- instalace dalšího, třetího, páru zbraňových závěsníků pod zesílenými vnějšími částmi křídla (tímto celkový počet zbraňových závěsníků vzrostl z osmi na deset)

- instalace jedné nevelké břitové antény a plochého krytu s dvojicí vedle sebe umístěných obdélníkových okének (za nimi se s největší pravděpodobností nachází instalace dopplerovského navigačního radiolokátoru) v ose břicha břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku.

- instalace dvou digitálních počítačů s datovou sběrnicí

- modifikované zaměřovací vybavení instalací laserového dálkoměru typu ALR-1 (nevelké okénko nacházející se pod špicí trupu, přímo mezi PVD a anténami identifikačního systému „vlastní-cizí“)

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny – jeho součástí se stal průhledový displej (HUD) typu QHK-10 z dílny 613. institutu

- modifikovaný navigační komplex instalací inerciálního/GPS navigačního systému, balistického počítače a taktického navigačního systému (TACAN)

- modifikovaný obranný komplex instalací nového výstražného radiolokačního systému typu RW-30 a automatických výmetnic klamných IČ/RL cílů

Historie:  Ve druhé polovině 80. let se rozeběhly hned dva modernizační programy nadzvukových útočných letounů řady Q-5 (Fantan) ze stavu PLAAF a PLANAF. Zatímco jeden z nich dal vznik modelu Q-5M (Fantan), který se vyznačoval instalací avionického vybavení italské značky Aeritalia (nyní Alenia) z brazilského lehkého bitevního letounu typu AMX, modernizační program Q-5K (Fantan) počítal s avionickým vybavením francouzských značek Thomson-CSF a Sextant Avionique. Oba tyto slibné programy ale krátce poté, co se rozeběhly, zcela pohřbilo embargo vůči ČLR ze strany západních zemí, které představovalo přímou reakci na krvavé potlačení lidového povstání na Tiananmenském náměstí, k němuž došlo v červnu roku 1989. Vývoj letounů typu Q-5K (Fantan) a Q-5M (Fantan) proto nakonec nepřekročil prototypové stádium. Ještě na konci 80. let se proto rozeběhly práce na domácí alternativně za tyto pokročilé verze letounu typu Q-5 (Fantan). Zmíněná modifikace tohoto derivátu stíhacího letounu typu J-6 (licenční MiG-19S Farmer D) vešla ve známost jako Q-5D (Fantan) nebo též jako Q-5IV a dle zadání měla být schopna provádět pumové útoky s vyšší přesností a v neposlední řadě též vykazovat vyšší spolehlivostí. Toto přitom mělo být docíleno instalací dvou digitálních počítačů s datovou sběrnicí a celé řady moderních avionických systémů domácí výroby. Palubní vybavení letounu typu Q-5D (Fantan) údajně vychází z palubního vybavení letounu typu Q-5M. Od staršího modelu Q-5B Fantan (Q-5II) se přitom tento typ z konstrukčního hlediska údajně liší z celých 28,8-ti %. Z vnějšku jej však lze od tohoto svého vývojového předchůdce rozpoznat prakticky pouze díky instalaci jedné nevelké břitové antény a plochého krytu s dvojicí vedle sebe umístěných obdélníkových okének v ose břicha břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a v neposlední řadě též díky instalaci třetího páru zbraňových závěsníků pod vnějšími panely křídla alá A-5C (Fantan). Kromě výše uvedeného všechny letouny typu Q-5D (Fantan) obdržely tmavě zelený kamuflážní nátěr, zatímco prakticky všechny exempláře předchozích verzí letounu typu Q-5 (Fantan) létaly ve světle šedém nátěru nebo v barvě kovu. Projektové práce na téma Q-5D (Fantan) se údajně podařilo završit v červnu roku 1987. První prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal v 90. letech. Protože se letoun typu Q-5D (Fantan) musí, stejně jako všechny předchozí verze letounu typu Q-5 (Fantan), spoléhat výhradně na neřízené pumy a neřízené rakety, jeho bojovou hodnotu bylo možné považovat za více než sporadickou už v době, kdy vznikl. Z tohoto důvodu jej PLAAF nakonec převzalo v počtu pouhých několika desítek exemplářů. Ke ztrátě zájmu o letoun typu Q-5D (Fantan) ze strany PLAAF přitom v neposlední řadě přispěla též dostupnost podstatně výkonnějších a pokročilejších bojových letounů v podobě typu JH-7 (Flounder) domácí výroby a Su-30MKK/MK2 (Flanker G) ruské výroby. Tyto stroje jsou totiž díky instalaci palubního radiolokátoru schopny, na rozdíl od typu Q-5D (Fantan), napadat pozemní cíle za pomoci řízených střel za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Letouny typu Q-5D (Fantan) se na inventáři PLAAF nacházející do dnešních dnů. Jejich flotilu ale postupně nahrazují letouny typu Q-5L (Fantan), které primárně zastávají funkci nosiče naváděných pum. V této souvislosti některé letouny typu Q-5D (Fantan) prošly konverzí na dvoumístný cvičný speciál, známý jako Q-5J (Fantan).

Verze:  -

Vyrobeno:  několik desítek exemplářů

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liming WP-6A3 (vývojová modifikace sovětského typu RD-9B) s max. tahem po 3 820 kp s přídavným spalováním

Radar:        navigační impulsní dopplerovský radiolokátor (?), instalovaný pod plochým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

Vybavení:  - zaměřovací: laserový dálkoměr typu ALR-1 (jeho instalace se nachází za nevelkým okénkem včleněným do potahu břicha špice trupu v oblasti mezi PVD a anténou identifikačního systému „vlastní-cizí“) a optický střelecký-bombardovací zaměřovač (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ (dvě sestavy tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné pod přídí trupu a na vrcholu SOP), výstražný RL systém RW-30 a automatické výmetnice klamných IČ/RL cílů

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu „Type 23-2K“ (modifikace sovětského typu NR-23) se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na dvou párech tandemově uspořádaných podtrupových pylonů (s nosností po 250 kg) a na třech párech podkřídlových pylonů – neřízené pumy, raketové bloky, 400 l PTB* (max. 2 ks) a 760 l PTB* (max. 2 ks)

** PTB se umisťují na střední pár křídleních závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 30.12.2013