Nanchang Q-5I (‘Fantan’)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného letounu typu Q-5 (Fantan)

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v přífrontové vzdálenosti v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka v rámci průnikových operací, ničení hladinových plavidel a ničení vzdušných cílů v manévrovém vzdušném boji

Odlišnosti od letounu Q-5 (Fantan):

- instalace další palivové nádrže v prostoru bývalé trupové pumovnice – tímto počet palivových nádrží vzrostl ze čtyř exemplářů na pět a celková vnitřní zásoba paliva z 2 170-ti l na 3 720 l

- instalace dalšího (zadního) páru zbraňových závěsníků (s nosností 2 x 250 kg) pod trupem – tímto celkový počet zbraňových závěsníků vzrostl z šesti na osm

- instalace silnějších 3 820 kp pohonných jednotek typu WP-6A3 na místo 3 250 kp motorů typu WP-6

- instalace modifikovaného podvozku se zesílenou konstrukcí (tento zásah do konstrukce si vyžádala zavést vyšší hmotnost tohoto modelu v porovnání se svým předchůdcem)

- instalace brzdícího padáku uvnitř vřetenovitého pouzdra včleněného do kořene odtokové hrany svislé ocasní plochy (pouzdro brzdícího padáku letounů typu Q-5 z prvních výrobních sérií se nacházela na břichu zadní části trupu) – díky tomu lze brzdící padák vypustit ihned poté, co se kola hlavního podvozku dotknou přistávací dráhy (v případě předchozího modelu toto bylo možné až po dosednutí na všechny tři body) – to sebou přineslo redukci délky dojezdu při přistání o 130 m

- instalace modernější vystřelovací sedačky typu „Type I“ (vývojový derivát sovětského typu SK-3), která dokáže zajistit bezpečné opuštění kokpitu ve výškách od 110-ti m v rozsahu rychlostí 348 až 1 100 km/h, uvnitř pilotní kabiny (vystřelovací sedačka předchozího modelu dokázala zajistit bezpečné opuštění kokpitu ve výškách od 260-ti m v rozsahu rychlostí 350 až 850 km/h)

- modifikované avionické vybavení (jeho součástí se stala nová krátkodosahová radiostanice)

Historie:  Jedním z hlavních nedostatků nadzvukového bitevního letounu typu Q-5 (Fantan) byl omezený dolet. V roce 1976 proto institut z Nanchangu zpracoval projekt vylepšené modifikace tohoto derivátu stíhacího letounu typu J-6 (licenční MiG-19S Farmer D) se zvětšenou vnitřní zásobou paliva. Vnitřní zásobu paliva letounu typu Q-5 (Fantan) se přitom podařilo zvýšit z 2 170 l na 3 720 l zástavbou další, páté, palivové nádrže do prostoru, ve kterém se původně nacházela trupová pumovnice. Trupovou pumovnici, která byla beztak velmi nepraktická, přitom zcela nahradil druhý, zadní, pár vnějších trupových závěsníků s nosností 2 x 250 kg. Tento zásah do palivového systému přitom sebou přinesl vzrůst doletu, resp. operační poloměru, o 26 %, resp. o 35 %. Takto modifikovaný Q-5 (Fantan) vešel ve známost pod označením Q-5I (Fantan) a kromě výše uvedeného obdržel též silnější pohonné jednotky a některé další menší vylepšení. Práce na projektu letounu typu Q-5I (Fantan) se naplno rozeběhly v dubnu roku 1977. Do konce roku 1980 bylo postaveno celkem pět prototypů tohoto modelu. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal v srpnu roku 1979. Zkušební program letounu typu Q-5I (Fantan) se podařilo završit v říjnu roku 1983. Protože měl tento model před svým předchůdcem v podobě letounu typu Q-5 (Fantan) navrch nejen v doletu, ale i v přistávacích charakteristikách (o 130 m kratší dojezd) a ve stoupavosti, dne 20. října 1981 byl formálně certifikován pro sériovou výrobu. Konstrukční certifikát ale obdržel až dne 3. prosince 1983, po ukončení letových zkoušek prototypů. Brány závodu č.320 z Nanchangu opustilo celkem okolo 600-ti sériových Q-5I (Fantan), včetně vylepšeného modelu Q-5IA (Fantan), který se vyznačoval instalací modifikovaného palubního vybavení. Provozovatelem letounu typu Q-5I (Fantan) se kromě PLAAF a PLANAF staly též vzdušné síly KLDR. Do KLDR bylo přitom po roce 1981 vyvezeno celkem 40 těchto strojů.

Verze:

Vyrobeno:  cca 600 sériových strojů (včetně mírně vylepšeného modelu Q-5IA)

Uživatelé:  ČLR a KLDR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liming WP-6A3 (vývojová modifikace sovětského typu RD-9B) s max. tahem po 3 820 kp s přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: optický střelecký-bombardovací zaměřovač typu SH-1 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ (sestava tří drobných nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén instalovaná pod přídí trupu) a výstražný RL systém

Výzbroj:     dva 23 mm kanóny typu „Type 23-2K“ (modifikace sovětského typu NR-23) se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 700 kg, přepravovaná na dvou párech tandemově uspořádaných podtrupových závěsníků (s nosností 4 x 250 kg) a na dvou párech podkřídlových závěsníků (zatímco vnitřní pár křídleních závěsníků disponuje nosností 2 x 125 kg, na vnější pár křídelních závěsníků lze umístit náklad o hmotnosti 2 x 250 kg) – neřízené pumy, raketové bloky, 400 l PTB* (max. 2 ks) a 760 l PTB* (max. 2 ks)

* PTB se umisťují na vnější pár křídleních závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 30.12.2013