Tupolev Tu-4 (turbovrtulový)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého bombardovacího letounu typu Tu-4 (Bull) sovětské výroby zastávající roli vzdušné vypouštěcí platformy strategických výškových bezpilotních průzkumných prostředků typu WZ-5

Určení:  vypouštění strategických výškových bezpilotních průzkumných prostředků typu WZ-5 v blízkosti zájmové oblasti

Odlišnosti od letounu Tu-4 (Bull):

- instalace silnějších 4 250 hp turbovrtulových pohonných jednotek typu WJ-6 (modifikace sovětského typu Al-20K) domácí výroby na místo sovětských 2 375 hp pístových motorů typu AŠ-73TK uvnitř modifikované přední partie křídleních gondol se znatelně větší délkou (2,3 m) a znatelně menším průměrem

- instalace modifikovaných vodorovných ocasních ploch s větší hloubkou (o 400 mm) a plochou (o 2 m²) a pětiúhelníkovými stabilizačními ploškami na koncích

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s větší plochou

- absence ofenzivní i defenzivní výzbroje všech – v této souvislosti ze hřbetu a břicha trupu zmizely všechny čtyři dálkově ovládané střelecké věže, zatímco ocasní střeliště nahradil zaoblený aerodynamický kryt (kabina „ocasního“ střelce včleněná do kořene odtokové hrany SOP naproti tomu zůstala zachována)

- instalace jednoho páru mohutných závěsníků z trubkové příhradoviny, na které se umisťují bezpilotní průzkumné prostředky typu WZ-5, pod vnějšími panely křídla

Historie:  Prvním strategickým bombardérem vzdušných sil ČLR (PLAAF), které byly oficiálně založeny dne 11. listopadu 1949, se stal čtyřmotorový pístový letoun typu Tu-4 (Bull) sovětské výroby. Protože plnění objednávky proudových frontových bombardérů typu Il-28 (Beagle) zpočátku provázaly těžkosti, tuto bezlicenční kopii amerického Boeingu B-29 Superfortress si Číňané původně zamýšleli pořídit v počtu rovných 120-ti exemplářů. Pístové letouny typu Tu-4 (Bull) byly tedy již od počátku považovány pouze za řešení na přechodové období, než se podaří výkonnější proudové letouny typu Il-28 (Beagle) zařadit do výzbroje PLAAF a PLANAF v dostatečném počtu. Nakonec ale Číňané převzali pouhých 12 letounů typu Tu-4 (Bull). Poslední dva z nich byly ale PLAAF dodány až později. Tyto konkrétní dva exempláře letounu typu Tu-4 (Bull) měly navíc podobu narozeninového dárku pro Mao Ce-Tunga. Takto originálně přitom tohoto tehdejšího čínského vůdce obdaroval sám J.V. Stalin. Ani jeden letoun typu Tu-4 (Bull) dodaný Číňanům ale nepocházel z novovýroby. Ve všech případech šlo o již „olétané“ stroje, které předtím vyřadilo ze svého stavu Sovětské VVS. První z nich přitom do ČLR dorazily, spolu se sovětskými instruktory, techniky a manuály, dne 28. února 1953. Krátce nato, dne 1. října 1954, se čtveřice těchto strojů ze stavu PLAAF zúčastnila vojenské přehlídky, která se konala na Tiananmenském náměstí. Přestože letouny typu Tu-4 (Bull) bylo již tehdy možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku, u bombardovacích letek PLAAF se tyto stroje nacházely až do roku 1971. Tímto ale jejich služba zdaleka neskončila. Od počátku 70. let byly ale tyto archaické letouny využívány již jen pro různorodé pomocné úkoly. Protože se navíc tehdy technická životnost jejich pohonných jednotek v podobě 2 375 hp pístových motorů typu AŠ-73TK již chýlila ke svému konci, ještě předtím obdržely instalaci silnějších 4 250 hp turbovrtulových motorů typu WJ-6 domácí výroby. Tento typ motoru přitom nebyl ničím jiným, než kopií sovětského motoru typu Al-20K, pohonné jednotky letounu typu An-12 (Cub) v ČLR vyráběného pod označením Y-8. Motory typu AŠ-73 se totiž dávno nenacházely ve výrobě, a i kdyby se tehdy ještě vyráběly, pro Číňany by byly beztak nedostupné, neboť mezitím přerušili veškeré vztahy se SSSR a navíc k tomuto svému jedinému dodavateli vojenské techniky zaujali vysloveně nepřátelský postoj. Většina takto modifikovaných Tu-4 (Bull) zastávala roli vypouštěcí platformy strategických výškových bezpilotních průzkumných prostředků (UAV) typu WZ-5 z dílny BIAA. Tento nevelký bezpilotní proudový stroj přitom nebyl ničím jiným, než bezlicenční kopií UAV typu Ryan AQM-34N Firebee americké výroby. Pod vnější panely křída turbovrtulového Tu-4 (Bull) bylo možné umístit hned dva prostředky typu WZ-5. Protože instalace robustních křídleních nosníků s dvojicí těchto nevelkých bezpilotních strojů měla neblahý vliv na letovou stabilitu, pro tento účel specializované Tu-4 (Bull) kromě výše uvedeného obdržely též modifikované ocasní plochy se zvětšenou celkovou plochou. Jiné exempláře turbovrtulového Tu-4 (Bull) zastávaly roli vzdušných terčů při výcviku pilotů přepadových stíhacích letounů. Další letouny tohoto typu byly zase využívány pro odebírání radioaktivních částic ze vzduchu při jaderných zkouškách. Jeden letoun typu Tu-4 (Bull) se dokonce stal základem prvního čínského AWACS speciálu, známého jako KJ-1. Poslední letouny tohoto typu v barvách PLAAF přitom dolétaly v roce 1988.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-4)

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:   ?

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Zhuzhou WJ-6 (modifikace sovětského typu Al-20K) s max. výkonem po 4 250 hp

Radar:        ?

Kapacita:   dva strategické výškové bezpilotní průzkumné prostředky typu WZ-5 (bezlicenční kopie amerického typu Ryan AQM-34N Firebee), přepravované na pylonech nacházejících se pod vnějšími panely křídla

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 3.1.2013