Chengdu J-10B Vigorous Dragon (Meng Long) (‘Firebird B’)

Typ:  pokročilá modifikace víceúčelového bojového letounu typu J-10A (Firebird A)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, doprovodné úkoly a útoky na pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu J-10A (Firebird A):

- instalace silnějších 13 700 kp motorů typu Al-31FN 3. výrobní série na místo 12 500 kp motorů typu Al-31FN

- odlišná konstrukce podtrupového lapače vzduchu pohonné jednotky. Lapač vzduchu pohonné jednotky tohoto modelu více přiléhá k břichu trupu a má ledvinovitý průřez (na místo obdélníkového), zkosenou směrem dopředu vybíhající náběžnou hranu (na místo přímé) a odlučovač mezní vrstvy typu DSI mající podobu jakési „boule“ vystupující z potahu břicha trupu (na místo odlučovače deskového)

- instalace radiolokátoru kategorie PESA neznámého typu z dílny institutu č.607 pod novým příďovým dielektrickým krytem, který má větší délku a oválný (a nikoliv kruhový) průřez alá americký F-16, na místo dopplerovského radiolokátoru typu KLJ-3 („Type 1473“)

- instalace krytu pasivního elektro-optického čidla přímo před překrytem pilotní kabiny, vpravo od podélné osy trupu alá J-11 (Flanker). Zmíněné elektro-optické čidlo je podle všeho kopií ruského elektro-optického čidla typu OLS-27 letounu typu Su-27SK (Flanker B).

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku zhotovením některých konstrukčních celků křídla a střední části trupu z kompozitních materiálů. To sebou přineslo pokles hmotnosti.

- instalace podlouhlých štíhlých krytů neznámého systému pod vnitřními částmi křídla

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s podlouhlým hranatým pouzdrem obranného systému v horní části a zaobleným (a nikoliv rovným) vrcholem z dielektrického materiálu alá francouzská Mirage 2000

- instalace modifikovaných kýlovek s větší plochou a šikmou (a nikoliv rovnou) odtokovou hranou po stranách břicha zádě trupu

- instalace drobných polokapkovitých krytů senzorů výstražného protiraketového systému na bocích přídě trupu, přímo před kořeny náběžné hrany pohyblivého předkřídla

- instalace drobných polokapkovitých krytů senzorů výstražného protiraketového systému na bocích pouzdra brzdícího padáku, které je vetknuto do kořene odtokové hrany SOP

- instalace nového avionického vybavení. Instalace nové avioniky sebou přinesla vzrůst automatizace procesů.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Jeho součástí se staly tři multifunkční displeje (MFD) a jeden širokoúhlý průhledový displej (HUD).

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o nové typy naváděné munice, včetně PLŘS krátkého dosahu typu PL-10 (CH-AA-9). PLŘS typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) navíc tento model může přepravovat na zdvojených odpalovacích lištách, které se připevňují ke křídelním závěsníkům. 

Historie:  Přestože si jednomotorový bojový letoun typu J-10A (Firebird A), první bojový letoun 4. generace čínské konstrukce, z hlediska obratnosti téměř nic nezadá s americkým bojovým letounem 4. generace typu F-16 Fightning Falcon, neobejde se bez aerodynamických nedostatků. Největším zdrojem problému se stal hranatý podtrupový lapač vzduchu pohonné jednotky, který je opatřen mohutným horizontálním deskovým odlučovačem mezní vrstvy a horizontálním regulačním klínem a svým řešením se nápadně podobá podtrupovému lapači vzduchu pohonných jednotek evropského bojového letounu Eurofighter Typhoon. Zmíněný lapač vzduchu je totiž nevhodně navržen, a tak má motor letounu typu J-10A (Firebird A) problémy s nepravidelným chodem, zejména pak při vysokorychlostním manévrování a při letu pod většími úhly náběhu. Díky tomu bylo nezbytné do počítače systému řízení tohoto stroje zadat výrazné omezení max. úhlu náběhu. Přímou reakcí na tuto skutečnost se stal model J-10B (Firebird B), který je opatřen novým podtrupovým lapačem vzduchu pohonné jednotky. Lapač vzduchu tohoto modelu přiléhá přímo k trupu, má ledvinovitý tvar a je opatřen odlučovačem mezní vrstvy typu DSI, který má podobu jakési „boule“ vystupující z potahu břicha trupu. Odlučovače mezní vrstvy typu DSI poprvé našly uplatnění na americkém bojovém letounu 5. generace typu F-35 Lightning II a před konvenčními deskovými odlučovači mají řadu předností. Díky absenci pohyblivého mechanismu mají odlučovače tohoto typu nižší hmotnost a menší nároky na údržbu. Vzhledem k tomu, že kryjí lopatky kompresoru a odrážejí paprsky radiolokátoru, navíc snižují čelní RCS (efektivní radiolokační odrazovou plochu) letounu. Vývoj odlučovače mezní vrstvy typu DSI byl v ČLR zahájen na konci 90. let a probíhal v kooperaci institutu č.611 z Chengdu a Nanjing University of Aeronatics and Astonautics v rámci státem financovaného výzkumného programu. Svého vůbec prvního využití se tento typ odlučovače v ČLR dočkal na letounech typu FC-1 (JF-17 Thunder) a J-10B (Firebird B). Letoun typu J-10B (Firebird B) ale obdržel též silnější modifikaci motoru typu AL-31FN. Změn proti modelu J-10A (Firebird A) v neposlední řadě doznala též vnitřní konstrukce draku a avionika. Na integraci avioniky tohoto modelu se údajně významně podílely ruské firmy. Součástí avioniky letounu typu J-10B (Firebird B) se přitom mimo jiné stal radiolokátor kategorie PESA. Zmíněný radiolokátor vyprojektoval institut č.607 a letounu typu J-10B (Firebird B) zajistil schopnost postřelovat více vzdušných cílů najednou. Letoun typu J-10B (Firebird B) se přitom stal vůbec prvním letounem čínské konstrukce s radiolokátorem kategorie PESA. Novinkou se stala též instalace pasivního elektro-optického čidla před pilotní kabinou alá J-11 (Flanker). Díky tomu letoun typu J-10B (Firebird B) může provádět, na rozdíl od svého předchůdce v podobě letounu typu J-10A (Firebird A), kradmé útoky na vzdušné cíle za pomoci PLŘS s pasivním IČ navedením s vypnutým radiolokátorem. Letoun typu J-10B (Firebird B) se navíc stal prvním modelem z řady J-10 (Firebird) s tzv. „skleněným kokpitem“. S tzv. „skleněným kokpitem“ se sice počítalo již u předchozího modelu J-10A (Firebird A), nakonec jej ale obdržel až tento model. Letoun typu J-10B (Firebird B) byl ale vybaven též novým obranným systémem. Všechny výše uvedené úpravy přitom z letounu typu J-10 (Firebird) údajně učinily plnohodnotnou protiváhu amerického letounu typu F-16E/Block 60 Fightning Falcon. První prototyp tohoto stroje (rudá 01 / žlutá 1031) se do oblak poprvé vydal dne 23. prosince 2008. Druhý letový prototyp letounu typu J-10B (Firebird B) (rudá 03 / 1033) byl zároveň třetím prototypem tohoto modelu v celkovém pořadí a do zkušebního programu se zapojil v srpnu roku 2009. Od prvního letového prototypu se tento stroj mírně odlišoval, a to absencí PVD „vyčnívající“ ze špice příďového dielektrického krytu radaru. Naproti tomu druhý prototyp letounu typu J-10B (Firebird B) byl vyhrazen pro statické zkoušky. Třetí letový prototyp (1034) zase jako první obdržel instalaci pevného demontovaného nástavce pro doplňování paliva za letu. Kromě toho byl již od počátku opatřen standardní kamufláží PLAAF. Naproti tomu všechny předchozí prototypy zpočátku létaly v základové barvě. Později byl první a třetí letový prototyp letounu typu J-10B (Firebird B) (1031 a 1034) testován institutem CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu. Čtvrtý letový prototyp (rudá 05 / rudá 1035) se od všech předchozích prototypů odlišoval instalací druhého páru polokapkovitých krytů senzorů výstražného protiraketového systému na bocích přídě trupu, přímo před kořeny náběžné hrany kachních plošek, a motoru typu WS-10B domácí výroby. Naproti tomu pohon všech předchozích prototypů obstarávaly importované motoru typu Al-31FN ruské výroby. Prototyp J-10B (rudá 05 / rudá 1035) byl poprvé spatřen v listopadu roku 2010. Zkoušky tohoto stroje se rozeběhly v červenci roku 2011. Instalací předního páru senzorů výstražného protiraketového systému byl přitom později opatřen též prototyp první. V této konfiguraci byl první prototyp letounu typu J-10B (Firebird B) poprvé spatřen v březnu roku 2013. Produkce letounu typu J-10B (Firebird B) se rozeběhla v roce 2013, po převzetí další várky ruských motorů typu Al-31FN (3. série). Důvodem použití importovaných ruských motorů se staly problémy s vývojem tuzemského motoru typu WS-10B. Produkce letounu typu J-10B (Firebird B) se omezila na jednu výrobní sérii o cca 53-ti exemplářích. Ty přitom brány závodu z Chengdu opustily do května roku 2015. Poté, počínaje druhou výrobní sérií, letoun typu J-10B (Firebird B) ve výrobním programu tohoto podniku údajně nahradil odvozený letoun typu J-10C (Firebird C). Ten se přitom od letounu typu J-10B (Firebird B) odlišuje zejména instalací nového radiolokátoru kategorie AESA. PLAAF začalo sériové J-10B (Firebird B) přebírat od roku 2014. Zmíněné stroje se údajně staly součástí letadlového parku taktického výcvikového střediska (TTC) z Dingxinu a 5. a 61. divize PLAAF. Mezitím, v září roku 2015, nejméně dva sériové J-10B (Firebird B) (0155 a 0156) obdržely instalaci vylepšených domácích motorů typu WS-10B s řízením FADEC. Svůj veřejný debut si letoun typu J-10B (Firebird B) odbyl na Airshow China 2016, která se konala v listopadu roku 2016 v Zhuhai.

Verze:

J-10B (1031) – první letový prototyp letounu typu J-10B (Firebird B). Tento stroj se vyznačuje instalací PVD na špici trupu. Do oblak se první letový prototyp letounu typu J-10B (Firebird B) poprvé vydal dne 23. prosince 2008.

J-10B (1033) – druhý letový prototyp letounu typu J-10B (Firebird B). Tento stroj se od prvního prototypu liší zejména absencí příďové PVD. Do oblak se druhý letový prototyp letounu typu J-10B (Firebird B) poprvé vydal v srpnu roku 2009.

J-10B (1034) – třetí letový prototyp letounu typu J-10B (Firebird B). Tento stroj se od předchozího prototypu odlišuje zejména instalací pevného demontovaného nástavce pro doplňování paliva za letu na přídi trupu, vpravo od překrytu pilotní kabiny.

J-10B (1035) – čtvrtý letový prototyp letounu typu J-10B (Firebird B). Tento stroj se od předchozího prototypu odlišuje instalací druhého páru senzorů polokapkovitých krytů výstražného protiraketového systému na bocích přídě trupu, přímo před kořeny náběžné hrany kachních plošek, a motoru typu WS-10B domácí výroby. Do oblak se čtvrtý letový prototyp letounu typu J-10B (Firebird B) poprvé vydal v červenci roku 2011.

J-10B – základní sériově vyráběná modifikace letounu typu J-10B (Firebird B). Tento model byl postaven, v letech 2013 až 2015, v počtu cca 53-ti exemplářů.

J-10B (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu J-10B (Firebird B) zastávající roli vzdušné zkušebny motoru typu WS-10B-3, který je opatřen „stealth“ tryskou s měnitelným vektorem tahu. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí prototypu J-10B (1034) a do oblak se poprvé vydal dne 25. prosince 2017. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na Airshow China 2018, která se konala v listopadu roku 2018 v Zhuhai.

Vyrobeno:  5 prototypů (čtyři letové a jeden neletový) a cca 53 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Ljulka Al-31FN 3. série ruské výroby s max. tahem 13 700 kp s přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor kategorie PESA neznámého typu z dílny institutu č.607, instalovaný uvnitř špice trupu. Radiolokátor tohoto stroje slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho jej lze používat též pro mapování terénu. Najednou je přitom schopen sledovat 10 vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země) a na 4 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu Zmíněný systém sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace jeho kopulovité hlavice se přitom nachází přímo před pilotní kabinou. Na jeden z předních trupových zbraňových závěsníků tohoto modelu lze navíc umístit kontejner s laserovým značkovačem typu K/JDC01A.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém, výstražný protiraketový systém (po jednom páru senzorů na bocích přední části trupu, přímo před předkřídlem, a na bocích kontejneru brzdícího padáku) a aktivní RL rušič (?). Na jeden z předních trupových zbraňových závěsníků tohoto modelu lze navíc umístit kontejner s aktivním RL rušičem typu K/RKL700A.

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L), instalovaný na břichu trupu, vlevo od šachty příďového podvozku, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na šesti podkřídlových a pěti podtrupových pylonech (jeden centrální + dva tandemově uspořádané páry postranních pylonů) - PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4) a PL-10 (CH-AA-9), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu KD-88, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91, naváděné pumy s laserovým navedením typu LS-500J (LT-2) a TG-500 (GB-1), neřízené pumy do hmotnosti 500 kg a raketové bloky s neřízenými raketami ráže 90 mm

Poslední úpravy provedeny dne: 8.12.2018