Shenyang J-11BS/BSH (‘Flanker L variant 2’)

Typ:  dvoumístná cvičně-bojová modifikace těžkého stíhacího letounu typu J-11B (Flanker L variant 1);

Určení:  primárně výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady J-11 (Flanker), včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly a ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti od letounu J-11B (Flanker L variant 1):

- instalace dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny se sedadlem žáka vpředu a výrazně vyvýšeným sedadlem instruktora vzadu v modifikované přední části trupu (s nezměněnou délkou) na místo kabiny jednomístné. Sedadlo žáka se přitom nachází na úrovni sedadla pilota výchozího jednomístného modelu. Jedná se o identické řešení jako u letounu typu Su-27UBK (Flanker G variant 3).

- instalace plně zdvojeného řízení. Tento model je navíc opatřen digitálním elektro-impulsním systémem řízení (FBW) a nikoliv analogovým.

- instalace modifikované zdvojené svislé ocasní plochy (SOP) s větší výškou a větší plochou alá Su-27UBK (Flanker G variant 3). Zvětšená SOP přitom kompenzuje neblahý vliv modifikované přední části trupu s vyvýšeným druhým pilotním prostorem na stabilitu.

Historie:  Protože se Číňanům nepodařilo vyjednat výrobní licenci pro cvičně-bojový letoun typu Su-27UBK (Flanker G variant 3), tato dvoumístná modifikace jednomístného stíhacího letounu typu Su-27SK (Flanker B) byla nakonec do výrobního programu závodu společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu zavedena za pomoci metody tzv. zpětného inženýrství. Čínský protějšek letounu typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) je znám jako J-11BS (Flanker L variant 2) a i přes prakticky identický vnější vzhled není jeho přímou kopií. Letoun typu J-11BS (Flanker L variant 2) totiž ve skutečnosti je dvoumístnou modifikací letounu typu J-11B (Flanker L variant 1), který není ničím jiným, než modifikací ruského letounu typu Su-27SK (Flanker B) s vylepšenou vnitřní konstrukcí draku (začleněním kompozitních materiálů), motory typu WS-10A Taihang čínské výroby, čínskou avionikou a pokročilejším zbraňovým systémem, jehož součástí je čínský radiolokátor typu „Type 1493“, vylepšená čínská kopie ruského elektro-optického pozorovacího systému typu OLS-27 a PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4) a PL-12 (CH-AA-7 Adze) čínské výroby. Od letounu typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) přitom tento stroj přebírá pouze konstrukční řešení přední části trupu s dvoumístnou tandemově uspořádanou pilotní kabinou a zdvojené SOP s větší výškou. Kromě toho je letoun typu J-11BS (Flanker L variant 2) opatřen digitálním FBW, zatímco letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) a J-11B (Flanker L variant 1) mají méně pokročilý analogový FBW. Od svého jednomístného protějšku v podobě letounu typu J-11B (Flanker L variant 1) se tedy letoun typu J-11BS (Flanker L variant 2) odlišuje pouze konstrukcí přední části trupu s pilotní kabinou a zdvojené SOP a instalací digitálního FBW (na místo analogového). Letoun typu J-11BS (Flanker L variant 2) ale, představuje, stejně jako letoun typu J-11B (Flanker L variant 1), hrubé porušení licenční smlouvy z roku 1996. Aby toho nebylo málo, tak v roce 2008 navíc Číňané prohlásili, že letouny typu J-11B (Flanker L variant 1) a J-11BS (Flanker L variant 2) jsou produktem domácího vývoje, a proto se na ně nevztahuje zákaz na vývoz. To samozřejmě dále ochladilo obchodní vztahy mezi ČLR a Ruskem. K vývozu těchto strojů do zahraničí ale nakonec nikdy nedošlo. První prototyp dvoumístného modelu J-11BS (Flanker L variant 2) (rudá 531) se od vzletové dráhy napoprvé odpoutal na konci roku 2007. Druhý prototyp tohoto stroje (rudá 532) byl poprvé identifikován v roce 2009. Zkoušky prototypů tohoto stroje ale sužovaly, stejně jako zkoušky prototypů jednomístného modelu J-11B (Flanker L variant 1), potíže se spolehlivostí motorů typu WS-10A Taihang. Problémy s výrobní kvalitou motorů typu WS-10A Taihang, stejně jako s výrobou lopatek turbíny těchto pohonných jednotek, které jsou zhotoveny z monokrystalické slitiny niklu, se totiž údajně nepodařilo odstranit dříve než v závěru roku 2009. Bez problémů se přitom neobešel ani vývoj digitálního FBW tohoto stroje. Právě závada na FBW údajně stála za havárií prototypu J-11BS (rudá 532), ke které mělo údajně dojít v roce 2009. Celkový počet prototypů letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2) není bohužel znám. Konstrukční certifikát přitom dvoumístný model J-11BS (Flanker L variant 2) obdržel v květnu roku 2010. Mezi první provozovatele letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2) lze řadit 19. a 37. divizi PLAAF. Letouny typu J-11BS (Flanker L variant 2) se staly součástí letadlového parku nejen bojových útvarů provozujících letouny typu J-11B (Flanker L variant 1), ale i některých bojových útvarů, které jsou vyzbrojeny staršími letouny typu J-11A (Flanker). U posledně uvedených útvarů přitom tyto stroje doplnily nebo částečně nahradily importované letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3). Později byl letoun typu J-11BS (Flanker L variant 2) zařazen též do výzbroje PLANAF. Letouny typu J-11BS (Flanker L variant 2) vyhrazené pro PLANAF přitom nesou označení J-11BSH a mají zlepšenou antikorozní ochranu. Celkem bylo vyrobeno a PLAAF a PLANAF dodáno okolo 100 až 120-ti letounů J-11BS/BSH (Flanker L variant 2) v šesti výrobních sériích. Součástí prvních tří výrobních sérií bylo přitom odhadem okolo 30-ti letounů. Poslední tři výrobní série měly být o poznání menší. Součástí každé z nich mělo být jen okolo 10-ti letounů typu J-11BS/BSH (Flanker L variant 2).

Verze:

J-11BS – modifikace letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2) pro PLAAF

J-11BSH – modifikace letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2) pro PLANAF. Od letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2) se tento model odlišuje zejména lepší antikorozní ochranou. Důvodem zmíněného opatření je vysoká vlhkost a salinita prostředí, ve kterém jsou tyto stroje provozovány (oblasti moří a pobřežní oblasti). Od letounů typu J-11BS (Flanker L variant 2) lze námořní letouny typu J-11BSH (Flanker L variant 2) snadno rozpoznat díky odlišné kamufláži. Zatímco letouny typu J-11BSH (Flanker L variant 2) mají světle šedý „kabát“, kamufláž letounů typu J-11BS (Flanker L variant 2) se sestává ze dvou odstínů šedé (tmavě šedá na horních plochách a světle šedá na dolních plochách).

Vyrobeno:  nejméně dva prototypy a cca 100 až 120 sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (PLAAF a PLANAF)

Posádka:   pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Liming WS-10A Taihang s max. tahem po cca 13 500 až 13 800 kp s přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu „Type 1493“, instalovaný uvnitř špice trupu. Zmíněný radiolokátor slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Jeho max. vyhledávací dosah přitom údajně činí 150 až 170 km. Najednou je radiolokátor typu „Type 1493“ údajně schopen sledovat 6 až 8 vzdušných cílů a na 4 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu (derivát ruského typu OLS-27). Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se přitom nachází přímo před překrytem pilotní kabiny.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém, výstražný UV protiraketový systém (jeden pár senzorů nacházející se na bocích ocasního „žihadla“), aktivní RL rušič a 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla - ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 (CH-AA-4), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze), raketové bloky s neřízenými raketami ráže 80 mm a 122 mm a neřízené pumy do hmotnosti 250 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 2.3.2023