Shenyang J-16 (‘Flanker N’/‘Flanker X4’)

Typ:  víceúčelová bojová modifikace dvoumístného cvičně-bojového letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2)

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu J-11BS (Flanker L variant 2):

- instalace motorů typu WS-10B na místo motorů typu WS-10A. Všechny sériové exempláře tohoto modelu od 7. výrobní série jsou opatřeny motory typu WS-10B třetí výrobní série, které mají modifikované trysky s větší délkou.

- instalace zatahovatelného nástavce pro doplňování paliva za letu na přídi trupu, vlevo od pilotní kabiny. To si vyžádalo přesunout kryt pasivního elektro-optického čidla, který se nachází přímo před překrytem pilotní kabiny, z osy hřbetu trupu mírně směrem doprava.

- aplikace šedostříbrného polymerního nátěru kategorie RAM (Radar Absorbing Material), který absorbuje elektro-magnetické záření a současně snižuje zachytitelnost ve viditelném spektru, na potah draku. Díky tomu je tento model obtížněji zachytitelný radiolokátory i optickými systémy protivníka. Jedná se o obdobu nátěru Have Glass, který je aplikován na letounech typu F-16 Fightning Falcon ze stavu USAF.

- modifikovaná konstrukce draku za účelem snížení zachytitelnosti radiolokátory protivníka. Redukci RCS (efektivní radiolokační odrazová plocha) u tohoto modelu kromě výše uvedeného RAM nátěru zajišťují např. kompozitní náběžné hrany s deflekčními klíny.

- zesílená konstrukce některých komponent draku. Tento zásah do konstrukce představuje přímou reakci na výskyt únavových defektů u letounů řady J-11 (Flanker).

- instalace zesíleného příďového podvozku se zdvojeným kolem alá ruský Su-30MKK (Flanker G variant 1). Důvodem tohoto zásahu do konstrukce příďového podvozku se stala vyšší hmotnost v porovnání s modelem J-11BS (Flanker L variant 2).

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s větší celkovou výškou, nižšími a odlišně tvarovanými vrcholovými dielektrickými kryty a většími směrovými kormidly. SOP tohoto modelu navíc údajně ukrývá integrální palivové nádrže alá ruský Su-30MKK (Flanker G variant 1).

- instalace odpalovacích lišt typu PF10 krátkodosahových PLŘS s pasivním IČ navedením typu PL-10 (CH-AA-9), které mají menší rozměry a odlišný tvar, na koncích křídla na místo odpalovacích lišt typu PF8 méně výkonných krátkodosahových PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4)

- instalace víceúčelového radiolokátoru s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) neznámého typu (Dark Wolf) z dílny institutu č.607 (LITRI), který je schopen vyhledávat a sledovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíle, v přídi trupu na místo impulsního dopplerovského radiolokátoru typu „Type 1493“. Do špice příďového dielektrického krytu antény zmíněného radiolokátoru není vetknuta PVD.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. V obou dvou kokpitech tohoto stroje, předním a zadním, se nachází dvojice dotykových MFD. Součástí vybavení toho předního je v neposlední řadě též HUD a přilbový zaměřovač. Kromě toho je přístrojové vybavení kokpitu tohoto stroje kompatibilní s brýlemi nočního vidění.

- instalace antény přijímače satelitního navigačního systému Beidou na hřbetu trupu, za překrytem pilotní kabiny

- instalace modifikovaného (digitálního) avionického vybavení

- rozšířená škála podvěsné výzbroje. Součástí zbraňového arsenálu tohoto modelu se kromě PLŘS krátkého dosahu typu PL-10 (CH-AA-9) a PLŘS středního dosahu typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) a PL-15 (CH-AA-10 Abbadon) stala též celá škála naváděné protizemní munice.

- rozšířené podvěsné vybavení o zaměřovací kontejnery typu CHW-13 YINGS-II a YINGS-III (čínský ekvivalent amerického kontejneru typu AN/AAQ-33 Sniper) a REB kontejner typu KL700. Zatímco zaměřovací kontejnery se umisťují pod levou motorovou gondolu, kontejner s rušičem se zavěšuje na závěsník, který se nachází pod pravou motorovou gondolou.

- instalace modifikovaného zbraňového závěsníku pod levou motorovou gondolou. V čele zmíněného závěsníku se nachází hranaté s okénko blíže nespecifikovaného elektro-optického systému. Tato úprava se stala standardem pro všechny letouny typu J-16 (Flanker N) od 5. výrobní série.

Historie:  Přestože stíhací letoun typu Su-27SK (Flanker B) ruské výroby představoval pro PLAAF významný kvalitativní skok, krátce poté, co byl zařazen do výzbroje, tj. v roce 1991, se velení Čínských vzdušných sil začalo pohlížet po pokročilejším bojovém letounu. V roce 1996 se tedy Číňané obrátili na JSC P.O. Suchoje s požadavkem na více pokročilou modifikaci tohoto stroje. Dle zadání PLAAF měl požadovaný model být řešen jako dvoumístný. Součástí palivového systému zmíněného letounu měl být nástavec pro doplňování paliva za letu. Kromě toho měl být schopen napadat pozemní a hladinové cíle i za pomoci přesně naváděné munice. Součástí jeho zbraňového se navíc měla stát pokročilejší střednědosahová PLŘS s aktivním RL navedením typu R-77E (RS-AA-12A Adder A), která je schopna se zcela autonomně navést na vzdušný cíl dle principu „vystřel a zapomeň“. Letoun typu Su-27SK (Flanker B) je totiž schopen napadat pozemní cíle pouze za pomoci neřízené munice. Nejvýkonnější protivzdušná zbraň tohoto stroje v podobě PLŘS typu R-27R1/ER1 (RS-AA-10A/C Alamo A/C) je navíc opatřena poloaktivní RL samonaváděcí soustavou. V průběhu navádění této zbraně je proto nezbytné postřelovaný vzdušný cíl nepřetržitě ozařovat palubním radiolokátorem, a to až do okamžiku zásahu. To přitom značně limituje počet paralelně postřelovaných cílů a zároveň letounu nosiči znemožňuje v průběhu střelby vykonávat příliš prudké manévry. JSC P.O. Suchoje přitom na zmíněné zadání odpověděla příslušnou adaptací dvoumístného víceúčelového bojového letounu typu Su-30MK (Flanker), který lze považovat za ruský protějšek amerického dvoumístného víceúčelového bojového letounu typu F-15E Strike Eagle. Modifikace tohoto derivátu cvičně-bojového letounu typu Su-27UB (Flanker C) pro PLAAF vešla ve známost jako Su-30MKK (Flanker G variant 1) a byla postavena v počtu 76-ti exemplářů. PLAAF byly přitom zmíněné stroje dodány v letech 2000 až 2003. Tomu v letech 2003 až 2004 následovala dodávka 24-ti exemplářů odvozeného modelu Su-30MK2 (Flanker G variant 2), který vzešel ze zadání PLANAF. Na přelomu let 2003 a 2004 se objevily zprávy o záměru pořízení dalších těchto strojů, a to ve vylepšené verzi Su-30MK3. Zmíněné letouny měly údajně být opatřeny pokročilejším radiolokátorem typu Žuk-MSE značky Fazotron nebo Panda značky Tichomirov, který vychází z radiolokátoru typu Pero. Dle některých zdrojů měly následně být na standard Su-30MK3 dopracovány všechny letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1). Od nákupů dalších letounů ruské výroby bylo ale nakonec opuštěno ve prospěch domácího vývoje. Důvodem toho byla skutečnost, že je provoz letounů typu Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2) závislý na dodávkách ze zahraničí. Základem čínského analogu letounu typu Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2), který vešel ve známost jako J-16 (Flanker N), se stal dvoumístný cvičně-bojový letoun typu J-11BS (Flanker L variant 2). Zmíněný stroj přitom není ničím jiným, než závodem společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu bez licence vyráběnou modifikací ruského letounu typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) s motory, avionikou a výzbrojí čínské výroby. Motory, avioniku a výzbroj tento stroj konkrétně přebírá od jednomístného bojového letounu typu J-11B (Flanker L variant 1), který zase není ničím jiným, než čínskou modifikací letounu typu Su-27SK (Flanker B). Od cvičně-bojového letounu typu J-11BS (Flanker L variant 2) se víceúčelový bojový letoun typu J-16 (Flanker N) odlišuje zejména instalací nového radiolokátoru (kategorie AESA) z dílny institutu č.607 (LITRI) v přídi trupu, modifikované avioniky, výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu před pilotní kabinou, zesíleného příďového podvozku se zdvojeným kolem a modifikované zdvojené SOP. Kromě toho tento stroj má zesílenou konstrukci. Do jeho konstrukce byly ale vneseny též změny snižující RCS (efektivní radiolokační odrazová plocha). Kromě toho letoun typu J-16 (Flanker N) jako první bojový letoun čínské výroby obdržel polymerní nátěr kategorie RAM (Radar Absorbing Material), který nejenže absorbuje elektro-magnetické záření, ale též snižuje zachytitelnost ve viditelném spektru. Díky všem výše uvedeným opatřením má být detekční vzdálenost letounu typu J-16 (Flanker N) v porovnání s obdobnými letouny údajně o třetinu nižší. V konstrukci a vybavení tohoto stroje navíc našly uplatnění takřka výhradně komponenty tuzemské konstrukce. Jedním z mála importovaných prvku jsou ruské vystřelovací sedačky typu K-36DM. Radiolokátor letounu typu J-16 (Flanker N) údajně vychází z radiolokátoru kategorie PESA letounu typu J-10B (Firebird) a nejprve, v roce 2014, prošel zkouškami na speciálně modifikovaném letounu typu J-11B (Flanker L variant 1), který se vyznačoval instalací PVD na hřbetu špice trupu. Konkrétně se jednalo o letoun s trupovým číslem „524“. O radiolokátoru letounu typu J-16 (Flanker N) je k dispozici jen velmi málo informací. Známo je pouze to, že se jeho anténa sestává z 1 760-ti přijímacích/vysílacích modulů na bázi GaAs. Díky zmíněnému radiolokátoru (a podvěsným naváděcím kontejnerům) letoun typu J-16 (Flanker N) může používat nejen pokročilejší PLŘS, ale též celou škálu naváděné protizemní munice. Až do příchodu bojového letounu 5. generace typu J-20 (Fagin) se navíc jednalo o letoun, který měl ze všech letounů PLAAF nejmodernější vybavení kokpitu. V obou dvou kokpitech letounu typu J-16 (Flanker N), předním a zadním, se totiž nachází dvojice dotykových MFD. První informace o tom, že společnost SAC pracuje na takovém letounu, na veřejnost prosákly v srpnu roku 2010. První prototyp letounu typu J-16 (Flanker N) (rudá 1611) se od vzletové dráhy údajně poprvé odlepil dne 17. října 2011. První fotografie tohoto stroje se nicméně na internetu objevila až v červenci roku 2012. Na jaře roku 2013 byl na letišti zkušebního institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu identifikován další prototyp tohoto stroje (rudá 1603). Trupové číslo „1602“ podle všeho nese neletový exemplář pro statické zkoušky. Prototypy letounu typu J-16 (Flanker N) se přitom od sériových strojů mírně odlišují, a to instalací PVD na špici trupu. Na konci roku 2013 měl nejméně jeden z prototypů tohoto stroje projít zkouškami u taktického výcvikového střediska (TTC) z Dingxinu. K předání TTC měl být přitom zmíněný letoun připraven v říjnu. V únoru roku 2014 byly poprvé zpozorovány, na podnikovém letišti společnosti SAC, první dva sériové stroje (1612 a 1613). Z toho lze vyvodit, že se produkce letounu typu J-16 (Flanker N) rozeběhla v polovině nebo na konci roku 2013. První zprávy o tom, že probíhají přípravy letounů typu J-16 (Flanker N) první výrobní série k předání PLAAF se nicméně objevily již v říjnu roku 2013. Poprvé za letu při předávacích zkouškách byly ale letouny typu J-16 (Flanker N) z první výrobní série spatřeny až mezi dubnem a květnem roku 2015. Přítomnost těchto strojů u bojových útvarů PLAAF byla potvrzena v srpnu (dle jiných zdrojů v říjnu) toho samého roku. Prvním provozovatelem letounu typu J-16 (Flanker N) se stala 172. nebo 176. brigáda PLAAF (?). V obou případech se přitom jedná pouze o zkušební a přeškolovací útvary TTC z Dingxinu, jejichž posláním je vytváření operačních postupů pro novou techniku. Na konci roku 2016 se zde nacházelo již okolo 20-ti letounů typu J-16 (Flanker N). Jako první z řadových útvarů PLAAF tyto stroje obdržela, na konci roku 2016 nebo na počátku roku 2017, 7. brigáda s domovskou základnou Wuhu. Svůj veřejný debut si letoun typu J-16 (Flanker N) odbyl dne 30. července 2017, na vojenské přehlídce konající se na výcvikové základně Zhurihe (autonomní oblast Vnitřní Mongolsko) v rámci oslav 90. výročí od založení PLA. V reportáži čínské stanice CCTV ze zmíněné přehlídky bylo možné zahlédnout formaci pěti letounů typu J-16 (Flanker N) za letu. Letoun typu J-16 (Flanker N) se stal přímým konkurentem stíhacího-bombardovacího letounu typu JH-7A (Flounder B) domácí konstrukce, který byl do výzbroje PLAAF a PLANAF zařazen v roce 2004. V porovnání s typem JH-7A (Flounder B) přitom tento stroj má modernější konstrukci, výkonnější radiolokátor, vyšší nosnost výzbroje (8 t vs 6,5 t) a větší dolet. Kromě toho může aktivně vést manévrový vzdušný boj a ničit vzdušné cíle na velké vzdálenosti za pomoci PLŘS středního a velkého dosahu. Naproti tomu letoun typu JH-7A (Flounder B) je vysloveně útočným strojem s velmi omezenými možnostmi vzdušného boje. Součástí jeho zbraňového systému totiž jsou pouze krátkodosahové PLŘS s pasivním IČ navedením, které slouží k vlastní obraně před vzdušným napadením. Kromě toho tento stroj nemá zdaleka takovou obratnost a výkonnost jako letoun typu J-16 (Flanker N). V srpnu roku 2017 byly poprvé spatřeny letouny druhé výrobní série. Zmíněné stroje jsou údajně vybaveny modifikovaným radiolokátorem. Radiolokátor letounů typu J-16 (Flanker N) první výrobní série totiž údajně nedisponoval všemi požadovanými vlastnostmi. Letouny druhé výrobní série se staly součástí výzbroje 176. brigády s domovskou základnou Dingxin a 40. brigády s domovskou základnou Nanchang-Xiangtang. Mezitím, v listopadu roku 2016, byl jeden letoun typu J-16 (Flanker N) vyfotografován s dvojicí dalekodosahových PLŘS, které údajně nesou označení PL-17 (CH-AA-X-12), na vnitřních křídelních závěsnících. V jaké fázi se vývoj této zbraně nyní nachází, není bohužel známo. Každopádně do výzbroje PLAAF zmíněná střela nebyla ještě zařazena. V dubnu roku 2018 byly zaznamenány dodávky letounů třetí výrobní série, a to k 98. brigádě s domovskou základnou Chongquing-Baishiyi. Tyto letouny na rozdíl od letounů z předchozích výrobních sérií mají nový světlý šedý kabát, „low visibility“ světle šedé výsostné znaky PLAAF (a nikoliv rudo-žluté) a černá (a nikoliv žlutá) trupová čísla. V září roku 2018 bylo potvrzeno zahájení dodávek letounů čtvrté výrobní série. Prvním provozovatelem těchto strojů se stala 3. brigáda s domovskou základnou Qiqihar. Nevelký počet letounů typu J-16 (Flanker N) čtvrté výrobní série byl ale zařazen též do výzbroje 7. brigády s domovskou základnou Wuhu. V dubnu roku 2019 byl poprvé spatřen letoun typu J-16 (Flanker N) se světle šedým nátěrem příďového krytu antény radiolokátoru, který je typický pro námořní letouny. Letouny typu J-16 (Flanker N) se světle šedým příďovým krytem antény radiolokátoru ale nejsou námořním variantem pro PLANAF, jak se původně předpokládalo. Ve skutečnosti se jedná o letouny další, páté, výrobní série. Jejich provozovatelem se kromě 7. brigády s domovskou základnou Wuhu stala též 98. brigáda s domovskou základnou Chongquing-Baishiyi. Nevelký počet letounů typu J-16 (Flanker N) páté výrobní série navíc u 175. brigády TTC z Dingxinu nahradil letouny typu J-8F (Finback C) a JH-7A (Flounder B). Letouny páté výrobní série se od letounů typu J-16 (Flanker N) přechozích výrobních sérií mírně odlišují. Počínaje pátou výrobní sérií se totiž pro všechny letouny tohoto typu stala standardem instalace modifikovaného zbraňového závěsníku s okénkem blíže nespecifikovaného elektro-optického systému v čele pod levou motorovou gondolou. Kromě toho byla u letounů typu J-16 (Flanker N) páté výrobní série rozšířena škála podvěsné výzbroje. V březnu roku 2020 byly zaznamenány přípravy letounů šesté výrobní série k předání 26. brigádě s domovskou základnou Huiyang. V srpnu toho samého roku zmíněný útvar převzal též první letouny sedmé výrobní série. Letouny sedmé výrobní série se od letounů typu J-16 (Flanker N) z předchozích výrobních sérií mírně odlišují, a to instalací motorů typu WS-10B třetí výrobní série, které mají modifikované trysky s větší délkou. Zmíněné motory se přitom staly standardem pro všechny letouny typu J-16 (Flanker N) z následujících výrobních sérií. Kromě toho motory typu WS-10B třetí výrobní série obdržely, v rámci oprav, též některé letouny z předchozích výrobních sérií. Letouny typu J-16 (Flanker N) sedmé výrobní série se ale údajně staly též součástí letadlového parku 99. brigády s domovskou základnou Chongquing-Baishiyi. V lednu roku 2022 byly u 172. brigády s domovskou základnou Cangzhou-Cangxian a 175. a 176. brigády s domovskou základnou Dingxin poprvé spatřeny letouny osmé výrobní série. Zmíněné stroje se ale staly též součástí výzbroje 40. brigády s domovskou základnou Nanchang-Xiangtang. Krátce nato, v dubnu roku 2022, byla potvrzena dodávka letounů typu J-16 (Flanker N) deváté výrobní série. Zmíněné stroje se nejprve staly součástí letadlového parku 3. brigády s domovskou základnou Qiqihar a později též 40. brigády s domovskou základnou Nanchang-Xiangtang a 78. brigády s domovskou základnou Shanghai-Chongming Island. V říjnu a listopadu roku 2022 byla potvrzena dodávka letounů typu J-16 (Flanker N) desáté a jedenácté výrobní série. Ze snímku, který pochází z ledna roku 2023, je patrné, že byl blíže nespecifikovaný počet těchto strojů dočasně dislokován na letecké základně, která byla vybudována na ostrově Woody Island, největším ostrově Paracelských ostrovů. Zmíněné ostrovy se nacházejí v Jihočínském moři a jsou předmětem sporů ČLR, Taiwanu a Vietnamu. Od roku 1974 jsou však pod plnou kontrolou Číňanů. Dle odhadů západních expertů mohlo být PLAAF do dnešních dnů dodáno více než 220 letounů typu J-16 (Flanker N). Zmíněný stroj by se tedy nyní měl u bojových útvarů nacházet v podobném počtu jako méně výkonný stíhací-bombardovací letoun typu JH-7A (Flounder B). PLAAF s letouny typu J-16 (Flanker N) často podniká lety v okolí Taiwanu. Na konci listopadu roku 2022 byly tyto stroje poprvé nasazeny do součinnostního cvičení s ruskými vzdušnými silami, známého jako Tokyo Express. Kromě letounů typu J-16 (Flanker N) se do zmíněného cvičení, které probíhalo poblíž Japonska a Jižní Koreje a bylo završeno přistáním na ruské základně ve Vladivostoku, zapojily též letouny typu Su-27SM (Flanker J), H-6K (Badger) a Tu-95MS (Bear H). V blízké budoucnosti letouny řady J-16 (Flanker N) zřejmě vytlačí všechny importované letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) od prvoliniových útvarů PLAAF. Letoun typu J-16 (Flanker N) bude ale údajně zařazen též do výzbroje PLANAF. Námořní verze tohoto stroje podle všeho ponese označení J-16H a údajně bude moci přepravovat dvojici protilodních řízených střel typu YJ-12 pod křídlem.

Verze:

J-16 (prototyp) – prototypová modifikace letounu typu J-16 (Flanker N). Tento model vznikl nejméně ve dvou exemplářích. První z nich se přitom údajně do oblak napoprvé vydal dne 17. října 2011. Od sériového modelu lze prototypy letounu typu J-16 (Flanker N) snadno rozpoznat díky instalaci PVD na špici příďového dielektrického krytu antény radiolokátoru.

J-16 – základní výše popsaná sériová modifikace letounu typu J-16 (Flanker N). První dva exempláře tohoto modelu byly identifikovány v únoru roku 2014. Ve výzbroji PLAAF se letoun typu J-16 (Flanker N) nachází nejméně od srpna roku 2015.

J-16D – speciální modifikace letounu typu J-16 (Flanker N) určená k rušení a ničení radiolokačních stanic protivníka v rámci potlačování protivzdušné obrany (SEAD). Prototyp tohoto čínského protějšku amerického letounu typu F/A-18G Growler se do oblak napoprvé vydal dne 18. prosince 2015. Ve výzbroji PLAAF se speciál typu J-16D (Flanker) nachází minimálně od února roku 2019. viz. samostatný text

J-16 „Intelligence Victory“ – speciální modifikace letounu typu J-16 (Flanker N) zastávající roli vzdušné zkušebny umělé inteligence, která údajně nese název „Intelligence Victory“ a údajně zastává funkci druhého člena posádky. Jediný exemplář tohoto modelu se vyznačuje instalací výpočetní techniky v zadním kokpitu, má nápis „Intelligence Victory“ v čínštině na vnějších bocích zdvojené SOP a poprvé byl spatřen v březnu roku 2021. Zmíněný stroj byl údajně testován nejen výrobcem, ale též PLAAF, a to v rámci cvičení na letecké základně Malan. V průběhu zmíněného cvičení údajně úspěšně působil v součinnosti s několika UAV.

Vyrobeno:  nejméně dva letové prototypy, jeden neletový exemplář pro statické zkoušky (?) a cca 220+ sériových exemplářů modelu J-16 a nejméně dva prototypy a neznámý počet sériových exemplářů modelu J-16D

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

 

J-16

 

Posádka:   pilot a operátor zbraňových systémů

Pohon:      dva dvouproudové motory typu Liming WS-10B Taihang s max. tahem po cca 14 300 až 14 700 kp s přídavným spalováním

Radar:       víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) neznámého typu (Dark Wolf), instalovaný uvnitř špice trupu. Zmíněný radiolokátor slouží k vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. 

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem a slouží k vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice zmíněného zařízení se nachází před překrytem pilotní kabiny, mírně vpravo od podélné osy trupu. Na závěsník, který se nachází pod levou motorovou gondolou, lze umístit zaměřovací kontejner typu CHW-13 YINGS-II nebo YINGS-III (Type 390?).

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém, výstražný UV protiraketový systém (jeden pár senzorů nacházející se na bocích ocasního „žihadla“), aktivní RL rušič a 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla). Později se součástí obranného komplexu tohoto stroje stal též podvěsný aktivní RL rušič typu KL700 (kontejner s tímto zařízením se umisťuje na závěsník nacházející se pod pravou motorovou gondolou).

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 ruské výroby se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 8 000 kg, přepravovaná na dvanácti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, šesti pod křídlem a dvou na koncích křídla - ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-10 (CH-AA-9), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) a PL-15 (CH-AA-10 Abbadon), protizemní ŘS s aktivním RL navedením typu KD-88, protizemní ŘS s plochou dráhou letu typu KF-98A a KF-088C, protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu YJ-83K, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91, 564 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu JG-500 (LS-500J), 1 000 kg řízené pumy s poloaktivním laserovým navedením typu YJ1000, 500 kg řízené klouzavé kontejnerové pumy neznámého typu (?TL500/GB6) podobné americkému typu AGM-154 JSOW, klouzavé kontejnerové pumy kategorie WCMD (wind corrected munition dispenser) neznámého typu podobné americkému typu CBU-103/104, raketové bloky s neřízenými raketami ráže 80 mm a 122 mm a neřízené pumy

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 14,70 m
Délka:   21,90 m
Výška: 6,36 m
Prázdná hmotnost: 17 700 kg
Max. vzletová hmotnost: 35 000 kg
Max. rychlost: M=2
Praktický dostup:   17 300 m
Max. dolet:    3 900 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 10.6.2023