Guizhou J-6AXin / J-6XinA (‘Farmer B mod.’)

Typ:  pokročilá modifikace přepadového stíhacího letounu typu J-6A (licenční kopie sovětského typu MiG-19P Farmer B)

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu J-6A:

- instalace slabších 23 mm kanónů typu „Type 23-1“ (kopie sovětského typu NR-23) na místo 30 mm kanónů typu „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30) uvnitř kořenů křídla

- instalace domácí modifikace sovětského střeleckého radiolokátoru typu RP-2U Izumrud-2, která spolupracuje s naváděcím systémem PLŘS krátkého dosahu typu PL-2 (CAA-1), na místo domácí kopie sovětského střeleckého radiolokátoru typu RP-5 Izumrud-2

- instalace dalšího, třetího, páru zbraňových závěsníků pod vnějšími panely křídla – ten je vyhrazen pro odpalovací lišty dvou PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1)

- instalace modifikované vystřelovací sedačky uvnitř pilotní kabiny

- instalace nového startéru pohonných jednotek

- instalace modifikovaného hlavního podvozku s kotoučovými brzdami

- instalace brzdícího padáku uvnitř vřetenovitého krytu včleněného do kořene odtokové hrany křídla (pouzdro brzdícího padáku předchozího modelu se nacházelo na břichu zadní partie trupu) – díky tomu lze brzdící padák vypustit ihned poté, co se kola hlavního podvozku dotknou přistávací dráhy (v případě předchozího modelu toto bylo možné až po dosednutí na všechny tři body)

- instalace silnějších 3 750 kp pohonných jednotek typu WP-6A na místo 3 250 kp motorů typu WP-6 (tato úprava byla údajně zavedena do konstrukce jen některých sériových exemplářů tohoto modelu)

Historie:  Zatímco stíhací letky vzdušných sil většiny světových velmocí byly na počátku 70. let již vystavěny na nadzvukových stíhacích letounech 2. a 3. generace, jejichž zbraňový systém se sestával z výkonného radiolokátoru a PLŘS krátkého a středního dosahu, PLAAF se při obraně čínského vzdušného prostoru za nočních podmínek tehdy stále muselo spoléhat prakticky výhradně na podzvukový pouze kanóny vyzbrojený přepadový stíhač typu J-5A, který nebyl ničím jiným, než přímou kopií sovětského MiGu-17PF (Fresco D), jehož původ lze vystopovat na počátku 50. let. V listopadu roku 1973 proto PLAAF přišlo s požadavkem na kvalitativně nový radarem vybavený přepadový stíhač pro každé počasí. Protože PLAAF na nástupce podzvukových přepadových stíhačů typu J-5A tehdy značně spěchalo, v roce 1974 padlo rozhodnutí, aby byla opět obnovena produkce nadzvukového MiGu-19P (Farmer B), kterou na počátku 60. let zastavily neúnosné problémy s výrobní kvalitou. Tento stroj sice již tehdy představoval beznadějně morálně zastaralou techniku, svého předchůdce v podobě letounu typu J-5A však v některých parametrech překonával (letové výkony) a navíc vycházel z již dostupných technologií. Přestože se přepadové MiGy-19P (Farmer B) původně vyráběly na lince závodu č.122 ze Shenyangu a č.320 z Nanchangu, obnova produkce tohoto stroje byla svěřena závodu z Guizhou. Zatímco MiGy-19P (Farmer B), které byly vyrobeny na přelomu 50. a 60. let závody č.122 a č.320, nesly označení J-6A (nebo též J-6Jia), ty, co vznikly na lince závodu z Guizhou byly známy jako J-6AXin (nebo též jako J-6XinA). První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 21. prosince 1975. Sériová výroba letounu J-6AXin se naplno rozeběhla v roce 1977. Produkce tohoto modelu se ale zřejmě omezila pouze na limitovanou sérii.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liming WP-6 (licenční kopie sovětského typu RD-9B) s max. tahem po 3 250 kp s přídavným spalováním

Radar:        modifikace sovětského dvouanténního střeleckého impulsního dopplerovského radiolokátoru typu RP-2U Izumrud-2 (‘Scan Can’) s dosahem vyhledávací antény, která je umístěna uvnitř širokého zobákovitého krytu nacházejícího se v horní části příďového vstupu vzduchu, 10 až 12 km a dosahem zaměřovací antény, která se nachází uvnitř nevelkého špičatého krytu vestavěného do dělící přepážky příďového vstupu vzduchu, 4 km

Výzbroj:    dva 23 mm kanóny typu Type 23-1 (kopie sovětského typu NR-23), vestavěné do kořenů křídla, dva raketové bloky, přepravované na vnitřním páru podkřídlových závěsníků, dvě 760 l přídavné palivové nádrže, další dva raketové bloky nebo dvě 250 kg neřízené pumy, přepravované na prostředním páru podkřídlových závěsníků, a dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1), přepravované na vnějším páru podkřídlových závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 25.11.2013