Shenyang/Guizhou J-6Bing / F-6C (‘Farmer D mod.’)

Typ:  pokročilá modifikace denního frontového stíhacího letounu typu J-6 (licenční kopie sovětského letounu typu MiG-19S Farmer D)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany a doprovodné úkoly; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu J-6:

- instalace brzdícího padáku uvnitř vřetenovitého krytu včleněného do kořene odtokové hrany křídla (pouzdro brzdícího padáku předchozího modelu se nacházelo na břichu zadní partie trupu) – díky tomu lze brzdící padák vypustit ihned poté, co se kola hlavního podvozku dotknou přistávací dráhy (v případě předchozího modelu toto bylo možné až po dosednutí na všechny tři body)

- instalace modifikovaných brzdících štítků

- instalace modifikovaných vztlakových klapek

- instalace nového hydraulického systému a účinnějších hydraulických posilovačů ovládání řídících ploch

- instalace silnějších 3 750 kp pohonných jednotek typu WP-6A na místo 3 250 kp motorů typu WP-6 (úprava zavedená do konstrukce sériových J-6Bing až po roce 1969)

Historie:  Sériová výroba prvního čínského nadzvukového stíhače v podobě letounu typu J-6, který nebyl ničím jiným, než přímou kopií sovětského denního frontového stíhacího letounu typu MiG-19S (Farmer D), se rozeběhla v roce 1964. Produkci tohoto stroje přitom zajišťoval závod č.112 ze Shenyangu. První sériové J-6 se od svého sovětského vzoru v podobě letounu typu MiG-19S (Farmer D) prakticky nijak nelišily. Číňané nicméně začali do konstrukce pozdějších sériových exemplářů tohoto stroje vnášet změny, které měly vést ke zlepšení jejich provozních charakteristik. Někdy od konce 60. let se tak pro všechny nově vyrobené letouny typu J-6 stala standardem instalace přistávacího padáku uvnitř protáhlého vřetenovitého krytu, který byl vetknut do kořene odtokové hrany svislé ocasní plochy. Toto řešení přitom sebou přineslo redukci dojezdu při přistání a Číňané jej vůbec poprvé použili na výškovém stíhacím modelu J-6III. Takto modifikované J-6 vešly ve známost jako J-6Bing a později mimo jiné obdržely též modifikované brzdící štítky a v neposlední řadě též motory typu WP-6A (WP-6Jia) na místo motorů typu WP-6 (kopie sovětského typu RD-9B). Tento typ motoru přitom nebyl ničím jiným, než modifikací motoru typu WP-6 vykazující vyšším tahem (3 750 kp na místo 3 250 kp) a větší spolehlivostí. Za pomocí motorů typu WP-6A se přitom letoun typu J-6Bing do oblak poprvé vydal dne 6. srpna 1969. Letoun typu J-6Bing se stal nejvíce rozšířeným modelem z řady J-6. Původně jej produkoval pouze výše uvedený závod č.112 ze Shenyangu. Později, dne 19. března 1973, nicméně padlo rozhodnutí, aby byl zaveden též do výrobního programu závodu z Guizhou (č.49 ?). Ten ale předtím musel projít radikální reorganizací a modernizací. První sériový J-6Bing z linky závodu z Guizhou sjel v prosinci roku 1974 a do oblak se poprvé vydal dne 26. prosince toho samého roku. Zatímco v Guizhou byla produkce letoun typu J-6Bing zastavena již ve druhé čtvrtině roku 1975, po předání pouhých 115-ti sériových strojů, ve výrobním programu shenyangského závodu č.112 se tento model udržel až do roku 1984. Brány tohoto podniku přitom opustilo celkem 3 562 sériových J-6 a J-6Bing. Část produkce letounu typu J-6Bing skončila za hranicemi. Pro letouny tohoto typu vyhrazené na export se přitom používalo označení F-6C.

Verze:  -

Vyrobeno:  3 677 sériových strojů (včetně modelu J-6)

Uživatelé:  Albánie, Bangladéš, ČLR, Egypt, Kambodža, KLDR, Irák, Pákistán, Somálsko, Súdán, Tanzanie a Vietnam

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Liming WP-6A (WP-6Jia) s max. tahem po 3 750 kp s přídavným spalováním

Radar:        žádný

Výzbroj:     tři 30 mm kanóny typu „Type 30-1“* (kopie sovětského typu NR-30) nebo „Type 23-1“ (kopie sovětského typu NR-23), vestavěné po jednom do obou kořenů křídla a do břicha přídě trupu (vpravo od šachty příďového podvozku), dva raketové bloky, přepravované na vnitřním páru podkřídlových závěsníků, a dvě 760 l přídavné palivové nádrže, další dva raketové bloky nebo dvě 250 kg neřízené pumy, přepravované na vnějším páru podkřídlových závěsníků

* instalaci těchto kanónů obdržely pouze některé sériové stroje

Poslední úpravy provedeny dne:  25.11.2013