Chengdu J-7G/GB (‘Fishcan’) a J-7L (‘Fishcan’)

Typ:  pokročilá modifikace denního frontového stíhacího letounu typu J-7E (J-7IV) uzpůsobená pro činnost za všech meteorologických podmínek

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany
a útoky na pozemní cíle

Odlišnosti moelu J-7G od letounu J-7E:

- instalace modifikovaného překrytu pilotní kabiny se zaobleným jednodílným čelním štítkem (na místo hranatého třídílného) alá exportní F-7MG

- instalace antény radiostanice na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, s odlišným tvarem

- instalace nových navigačních a antikolizních reflektorů před svislou ocasní plochou (SOP) a na koncích křídla

- instalace střeleckého radiolokátor typu KLJ-6E (SY-80) Falcon (kopie izraelského typu EL/M2001) s vyhledávacím dosahem 35 km a zaměřovacím dosahem 25 km na místo radiolokačního dálkoměru typu „Type 226“ Skyranger britské konstrukce uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny – jeho součástí se staly dva multifunkční displeje (MFD), nový průhledový displej (HUD) a přilbový zaměřovač

- modifikovaný obranný systém instalací výstražného RL systému typu KG-8602 (na místo typu RKL-201) a výmetnic klamných cílů typu GT-1 (na místo typu RKZ-404D)

Historie:  Přestože stíhací letoun typu J-7E z dílny CAC (Chengdu Aircraft Corporation) z Chengdu svého předchůdce v podobě letounu typu J-7B (J-7II) znatelně překonával jak z hlediska letových výkonů (o 43%) tak z hlediska bojové efektivity (o 84 %), jeho bojovou efektivitu bylo možné považovat za velmi omezenou. Díky absenci radiolokátoru totiž mohl sloužit, stejně jako jeho výše uvedený předchůdce, pouze pro boj se vzdušnými cíly, které se nacházely ve visuálním kontaktu. Kritiku přitom sklidil též robustní překryt pilotní kabiny, neboť poskytoval velmi omezený výhled. Tato skutečnost totiž velmi znesnadňovala zaměřování PLŘS typu PL-8 za pomoci přilbového zaměřovače. Přímou reakcí na všechny výše uvedené nedostatky letounu typu J-7E ze strany společnosti CAC se přitom stal radarem typu KLJ-6E (SY-80) Falcon (kopie izraelského typu EL/M2001) vybavený model J-7G. Při vývoji tohoto posledního pro potřeby PLAAF vyráběného modelu z řady J-7 společnost CAC plně zužitkovala zkušenosti, které předtím nabyla při vývoji exportních modifikací letounu typu J-7E v podobě modelu F-7MG a F-7PG. Od těchto strojů přitom letoun typu J-7G mimo jiné přebírá překryt pilotní kabiny zaobleným jednodílným čelním štítkem. Hlavním důvodem vzniku tohoto modelu se s největší pravděpodobností nestala ani tak omezená bojová efektivita letounu typu J-7E, jako průtahy se zaváděním prvních čínských stíhačů 4. generace v podobě letounů typu J-10 (Firebird) a J-11 (licenční kopie ruského typu Su-27SK Flanker B) do sériové výroby. Montáž prvního prototypu letounu typu J-7G byla zahájena v březnu roku 2002. Do oblak se přitom tento stroj poprvé vydal dne 28. června toho samého roku. Krátce nato byly dva prototypy letounu J-7G předány k oficiálním zkouškám. Ty se přitom podařilo završit v červnu roku 2004. Prvních 48 letounů typu J-7G bylo PLAAF dodáno v letech 2004 až 2006, 16 v říjnu roku 2004 a 32 v listopadu roku 2006. Třetí a zároveň vůbec poslední várku letounů tohoto typu přitom PLAAF převzalo v roce 2009. Celkem bylo PLAAF dodáno 80 sériových J-7G. Dalších 12 letounů typu J-7G brány závodu opustilo ve speciální neozbrojené akrobatické verzi, známé jako J-7GB. Provozovatelem těchto strojů se přitom stala oficiální akrobatická skupina PLAAF „1. srpen“. Další letouny typu J-7G vznikly konverzí letounů typu J-7E. Takto modernizované letouny typu J-7E přitom nesou označení J-7L.

Verze:

J-7G – základní modifikace letounu J-7G. První prototyp letounu typu J-7G se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 28. června 2002. Tento model byl vyroben v počtu 80-ti exemplářů. Jejich provozovatelem se přitom stalo PLAAF.

J-7GB – speciální neozbrojená akrobatická modifikace letounu typu J-7G. Akrobatický speciál J-7GB zcela postrádá instalaci kanónu a všech čtyř křídelních zbraňových závěsníků. Naproti tomu podtrupový zbraňový závěsník zachovává. Ten je ale vyhrazen pro válcovité pouzdro s nádrží pracovní směsi generátor kouře. Akrobatický speciál typu J-7GB vznikl v počtu 12-ti exemplářů jako nástupce 24-ti letounů typu J-7EB ze stavu oficiálního akrobatického týmu PLAAF „1. srpen“

J-7L (J-7EG) – označení pro letouny typu J-7G vzniklé konverzí letounů typu J-7E

Vyrobeno:  80 exemplářů modelu J-7G, 12 exemplářů modelu J-7GB a neznámý počet exemplářů modelu J-7L (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových J-7E)

Uživatelé:  pouze ČLR

J-7G

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Liyang WP-13F (derivát sovětského typu R-13-300) s max. tahem 6 600 kp s přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu KLJ-6E (SY-80) Falcon (kopie izraelského typu EL/M2001) s vyhledávacím dosahem 30 km a zaměřovacím dosahem 26 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu

Vybavení:   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu „Type III“, výstražný RL systém typu KG-8602, aktivní rušič typu KG-8605 a výmetnice klamných cílů typu GT-1 (ty jsou vestavěny do kýlovky)

Výzbroj:      jeden 30 mm kanón typu „Type 30-1“ (kopie sovětského typu NR-30) se zásobou 60 nábojů, instalovaný na pravém boku trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 800 kg, přepravovaná na čtyřech podkřídlových závěsnících (centrální podtrupový pylon je vyhrazen pro přídavnou palivovou nádrž) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-5 (max. 4 ks) a PL-8 (max. 4 ks), raketové bloky typu HF-16A (12 neřízených raket typu „Type 57-1“ ráže 57 mm) a HF-7B (7 neřízených raket typu „Type 90-1“ ráže 90 mm), neřízené pumy do hmotnosti 500 kg (dvě 500 kg pumy, čtyři 250 kg pumy nebo deset 100 kg pum) a PTB (max. 3 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.12.2013