Chengdu F-7M Airguard (‘Fishcan’) a F-7P Skybolt (‘Fishcan’)

Typ:  exportní modifikace frontového stíhacího letounu typu J-7IIA

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu J-7IIA:

- instalace avionického vybavení západní provenience na místo čínského

- instalace druhého páru zbraňových závěsníků pod vnějšími panely křídla alá sovětský MiG-21MF (tímto počet zbraňových závěsníků vzrostl ze tří na pět) – ten je ale vyhrazen, stejně jako jediný podtrupový závěsník, pro 720 l přídavné palivové nádrže

- zesílená konstrukce draku a podvozkových vzpěr

- instalace vystřelovací sedačky typu HTY-4 (Type IV) s charakteristikami 0-0 na místo vystřelovací sedačky typu HTY-2 (Type II)

Historie:  Protože denní stíhací letoun typu J-7B (J-7II) bylo možné již v době svého vzniku považovat za morálně zastaralou techniku, což se týkalo zejména jeho avionického vybavení, dne 30. června 1980 si Číňané objednali celkem 124 modernizačních setů obsahujících celkem šest avionických systémů britské značky Marconi a jeden avionický systém americké značky Smith Industries. Za pomoci zmíněných setů mělo být přitom zmodernizováno celkem 100 letounů typu J-7B (J-7II) ze stavu PLAAF. Zbylých 24 těchto setů se pak mělo stát zdrojem náhradních dílů. Kromě výše uvedeného se obsahem tohoto vůbec prvního kontraktu na dodávku západní vojenské techniky do ČLR stala výrobní licence pro domácí průmysl pro všech sedm zmíněných avionických systémů. To vše by ale nebylo možné, kdyby se mezitím komunistická ČLR nesblížila se západem. Protože tehdejší rozpočet PLAAF umožňoval vybavit kompletním modernizačním balíčkem pouze malý počet letounů typu J-7B (J-7II), v únoru roku 1981 byl nakonec celý modernizační program těchto strojů, který dal za vznik modelu J-7IIA, zastaven. I přesto se pro veškeré objednané modernizační avionické sety našlo využití, a to na nově vyrobených letounech vyhrazených pro export. Podmětem ke vzniku exportní modifikace letounu J-7IIA, která vešla ve známost pod označením F-7M Airguard, se přitom stal zájem o tento typ ze strany Jordánska. Vývoj exportního modelu F-7M Airguard byl zahájen již v roce 1981. První ze dvou prototypů letounu F-7M Airguard se do oblak poprvé vydal dne 30. srpna 1983. Oba zmíněné prototypy údajně vznikly konverzí nově speciálně pro tento účel vyrobených letounů typu F-7B (F-7II) a vzhledem k průtahům s dodávkou západní avioniky postrádaly instalaci všech plánovaných systémů. Na zkušebním programu se ale podílely též dva prototypy modelu J-7IIA (CAC-0139 a CAC-0141) a dva standardní J-7B (J-7II) speciálně upravené potřebám zbraňových zkoušek. Provizorní certifikát letoun typu F-7M Airguard obdržel v prosinci roku 1984. Krátce předtím, v červenci toho samého roku, se rozeběhly dodávky sériových exemplářů tohoto modelu k prvnímu zákazníkovi v podobě Jordánska. Všech 60 sériových F-7M Airguard objednaných Jordánskem ale nakonec skončilo v Iráku.

Verze:

F-7M Airguard – základní sériově vyráběná modifikace letounu typu F-7M Airguard s avionikou západní provenience. Jako první si tento model objednalo, v počtu 60-ti exemplářů, Jordánsko. Všechny tyto stroje ale nakonec skončily v Iráku. V letech 1991 až 1999 bylo celkem 24 sériových F-7M Airguard vyvezeno do Barmy (Myanmaru). Provozovatelem letounu F-7M Airguard se ale stal též Irán a Zimbabwe. Zatímco do Zimbabwe bylo vyvezeno celkem 12 sériových F-7M Airguard, Irán se stal provozovatelem 18-ti těchto strojů.

F-7MB – zjednodušená modifikace letounu typu F-7M Airguard s avionickým vybavením čínské výroby (na místo západního) a zesílenou konstrukcí vnitřního páru křídelních zbraňových závěsníků. Tento model vzešel ze zadání vzdušných sil Bangladéše. V letech 1989 až 1990 bylo do Bangladéše vyvezeno celkem 19-ti sériových F-7MB.

F-7P Skybolt – pokročilá modifikace letounu typu F-7M Airguard s modifikovaným avionickým vybavením, vystřelovací sedačkou typu Martin-Baker Mk.10L britské výroby s charakteristikami 0-0 (na místo čínské HTY-4) a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu AIM-9P/L Sidewinder americké výroby. Ty je přitom možné umístit nejen na vnitřní, ale i na vnější pár křídleních závěsníků. Letoun typu F-7P Skybolt vzešel ze zadání vzdušných sil Pákistánu (PAF) z roku 1987. Zmíněné zadání přitom obsahovalo seznam celkem 24-ti změn proti základnímu modelu F-7M Airguard. V letech 1988 až 1993 bylo PAF předáno celkem 120 těchto strojů (20 v červenci roku 1988, 60 v letech 1989 až 1990 a 40 v roce 1993).

F-7N – zjednodušená modifikace letounu typu F-7P Skybolt pro vzdušné síly Íránu (IRIAF) s palubním vybavením čínské výroby na místo palubního vybavení britské a italské provenience a zredukovanou škálou raketové výzbroje na PLŘS typu PL-7C. V letech 1990 až 1992 bylo vzdušným silám Íránu dodáno celkem 30 těchto strojů. viz. samostatný text

F-7MP – pokročilá modifikace letounu typu F-7P Skybolt s instalací střeleckého radiolokátoru typu Grifo-7 italské výroby, který disponuje vyhledávacím dosahem 55 km, uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo radiolokačního dálkoměru typu „Type 226“ Skyranger britské značky Marconi a nového avionického vybavení. Součástí avionického vybavení letounu typu F-7MP se přitom stal VOR/ILS typu Collins AN/ARN-147, ADF typu AN/ARN-149 a digitální DME typu Pro Line II DME-42. Tento derivát letounu typu F-7P Skybolt představoval přímou reakci na stížnosti PAF na nevyhovující výkonnost britského radiolokačního zaměřovače typu Skyranger. Prototyp letounu typu F-7MP se do oblak poprvé vydal v květnu roku 1996. Zkoušky tohoto stroje byly přitom završeny rok nato.

Vyrobeno:  265 sériových strojů (96 F-7M, 19 F-7MB, 120 F-7P a 30 F-7N)

Uživatelé:  Bangladéš (v letech 1989 až 1990 dodáno 19 ks modelu F-7MB), Irák (dodáno 60 ks modelu F-7M), Írán (v letech 1990 až 1992 dodáno 30 ks modelu F-7N), Myanmar (v letech 1991 až 1999 dodáno 24 ks modelu F-7M), Pákistán (v letech 1988 až 1993 dodáno 120 ks modelu F-7P) a Zimbabwe (dodáno 12 ks modelu F-7M)

F-7M

Posádka:   jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Liyang WP-7BM (vývojová modifikace sovětského typu R-11F-300) s max. tahem 6 100 kp s přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu „Type 226“ Skyranger britské výroby s dosahem 15 km. Toto zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných cílů. Jeho instalace se nachází uvnitř regulačního kuželu příďového kruhového vstupu vzduchu.

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu „Type 30-1“ se zásobou 60 nábojů na hlaveň, vestavěné do boků trupu v oblasti pod kořeny náběžné hrany křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaná na vnitřním páru křídelních závěsníků (vnější pár křídelních závěsníků a centrální trupový pylon je vyhrazen pro přídavné palivové nádrže) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-2 (CAA-1) (max. 2 ks), PL-5 (max. 2 ks) a PL-7 (max. 2 ks) čínské výroby a R.550 Magic francouzské výroby, raketové bloky, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg (max. 2 ks) a PTB (max. 3 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 9.8.2014