Typ:  dvoumístná cvičně-bojová modifikace lehkého jednomístného víceúčelového bojového letounu typu JF-17 (Block 2)

Určení:  přeškolování pilotů u bojových útvarů, vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany, doprovodné úkoly a útoky na pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu JF-17 (Block 2):

- větší délka a robustnější profil příďového dielektrického krytu antény radiolokátoru

- instalace druhého kokpitu, který ukrývá pracoviště instruktora, přímo za původním kokpitem (na pozici palivové nádrže). Oba dva kokpity tohoto modelu jsou opatřeny společným překrytem, který se sestává z pevného čelního štítku (s neděleným zasklením) a výklopného (směrem doprava) krytu s děleným zasklením (jednou příčnou výztuhou).

- větší průřez hřbetní nástavby, která plynule navazuje na překryt dvoumístného kokpitu a táhne se až ke kořeni SOP. Do hřbetní nástavby tohoto modelu jsou podle všeho přesunuty systémy, které se u výchozího jednomístného modelu nacházejí na pozici zadního kokpitu.

- odlišný profil zadní části trupu

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s větší výškou, náběžnou hranou s větším úhlem šípu a šípovou (a nikoliv přímou) odtokovou hranou. Instalace takto modifikované SOP sebou přinesla pokles aerodynamického odporu a posun aerodynamického těžiště.

- větší zastoupení kompozitních materiálů v konstrukci draku

- instalace elektro-impulsního systému řízení (FBW) na místo mechanického systému řízení (?)

- instalace nových (LED) přistávacích reflektorů na noze příďového podvozku

Historie:  Na počátku druhého desetiletí 21. století se čínská společnost CAC (Chengdu Aircraft Company) z Chengdu z vlastní iniciativy pustila do prací na projektu dvoumístné cvičně-bojové modifikace lehkého exportního jednomístného víceúčelového bojového letounu typu JF-17 (FC-1), a to i přesto, že hlavní provozovatel tohoto stroje v podobě vzdušných sil Pákistánu (PAF) o takový model nejevil zájem. Důvodem vzniku dvoumístného JF-17 (FC-1), který vešel ve známost jako JF-17B, se stalo zvýšení šancí tohoto stroje na úspěch na mezinárodním trhu. Široké veřejnosti byl projekt dvoumístného JF-17B poprvé prezentován v roce 2013 na Pařížské Airshow ve formě zmenšeného modelu. Dvoumístný JF-17 (FC-1) kromě druhého kokpitu obdržel mimo jiné též novou SOP s větší výškou a delší a robustnější příďový dielektrický kryt. Díky tomu bude v budoucnu do přídě trupu tohoto modelu možné vestavět pokročilejší radiolokátor kategorie AESA, kterým by měl být vybaven jednomístný model JF-17 (Block 3). Sériové JF-17B ale přebírají zbraňový systém od staršího jednomístného modelu JF-17 (Block 2) bez změn. Odlišně tvarovaná zadní část trupu zase napovídá, že se pro tento stroj do budoucna počítá s alternativní pohonnou jednotkou. Sériové JF-17B nicméně pohánění, stejně jako jednomístné JF-17 (Block 2), ruské motory typu RD-93. Stavba prvního prototypu dvoumístného JF-17B (rudá BC0001 / šedá 17-601) byla zahájena v dubnu roku 2016. Rolovací zkoušky tohoto stroje se rozeběhly dnem 21. dubna 2017. Do oblak se prototyp dvoumístného JF-17B poprvé vydal 27. dne toho samého měsíce. Dne 7. prosince 2017 se realizací svého prvního letu do zkušebního programu zapojil též prototyp druhý (rudá 02). Dne 3. srpna 2018 se od vzletové dráhy poprvé odlepil třetí prototyp letounu typu JF-17B (rudá 03 / šedá 17-603). Mezitím byl první prototyp tohoto stroje přelétnut na letiště společnosti PAC (Pakistan Aeronautical Complex). Prvním provozovatelem dvoumístného JF-17B, v subverzi JF-17B(M), se staly vzdušné síly Myanmaru (MAF). První exemplář „myanmarského“ JF-17B(M) byl přitom poprvé zpozorován v březnu roku 2019. Druhým provozovatelem dvoumístného JF-17B se stalo PAF. PAF přitom prvních 12 těchto strojů převzalo v únoru roku 2020. Svůj veřejný debut si letoun typu JF-17B odbyl na statické ukázce Airshow China 2022, která se konala v listopadu roku 2022 v Zhuhai. Návštěvníci zmíněné airshow si konkrétně mohli prohlédnout druhý prototyp tohoto stroje.

Verze:

JF-17B – modifikace letounu typu JF-17B pro vzdušné síly Pákistánu (PAF). První ze tří prototypů tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 27. dubna 2017. PAF si objednalo celkem 26 těchto strojů. Prvních 12 těchto strojů (3 prototypy a 9 sériových strojů) bylo PAF předáno v únoru roku 2020. První čtyři z nich (včetně prototypů) byly přitom vyrobeny v čínském Chengdu (17-601, 19-602, 19-603 a 19-604). Zbylých osm letounů typu JF-17B z této první dodávky (19-605 až 19-612) bylo vyrobeno domácím podnikem PAC. Posledních 14 letounů typu JF-17B (20-613 až 20-626) PAF převzalo dne 30. prosince 2020. Jeden z těchto strojů byl ale v srpnu roku 2021 ztracen při havárii.

JF-17B(M) – modifikace letounu typu JF-17B pro vzdušné síly Myanmaru (MAF). Do dnešních dnů byly MAF předány nejméně dva tyto stroje (modrá 1706 a 1707). První z nich (modrá 1707) byl přitom poprvé zpozorován v březnu roku 2019.

Vyrobeno:  26 exemplářů modelu JF-17B a nejméně 2 exempláře modelu JF-17B(M)

Uživatelé:  Myanmar a Pákistán

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Klimov RD-93 ruské výroby s max. tahem 8 300 kp s přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový dopplerovský radiolokátor s mechanicky natáčenou štěrbinovou anténou typu KLJ-7, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země), pozemních cílů a hladinových cílů. Najednou přitom dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco vzdušné cíle s RCS 3 m², resp. RCS 5 m², nacházející se v horní polosféře je radar typu KLJ-7 schopen detekovat na vzdálenost nejméně 75 km, resp. 105 km, v případě vzdušných cílů s RCS 3 m², resp. RCS 5 m², pohybujících se v dolní polosféře jeho detekční dosah činí nejméně 35 km, resp. 85 km. Rozměrné hladinové cíle přitom dokáže odhalit na vzdálenost až 135 km.

Vybavení:   - zaměřovací: podvěsný kontejner s IČ lokátorem a laserovým ozařovačem-dálkoměrem typu WMD-7

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém, výstražný UV protiraketový systém, výmetnice klamných IČ/RL cílů a podvěsný aktivní rušič typu KG-300G nebo KG-600 čínské výroby (ten se umisťuje na jeden ze zbraňových závěsníků)

Výzbroj:     jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L), instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku (mírně vpravo od podélné osy), a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 600 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém, čtyřech podkřídlových a dvou koncových křídelních závěsnících (ty jsou vyhrazeny pro krátkodosahové PLŘS) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedení typu PL-5E a PL-9C (CAA-2) čínské výroby, PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedení typu AIM-9L Sidewinder americké výroby, PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu SD-10A (CH-AA-7B Adze) čínské výroby, protizemní ŘS s plochou dráhou letu typu Ra‘ad pákistánské výroby, protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu C-802 a C-803 čínské výroby, protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu MAR-1 brazilské výroby, klouzavé pumy poloaktivním laserovým naváděním typu LT-2 čínské výroby, klouzavé pumy poloaktivním laserovým naváděním typu GBU-10 a GBU-12 americké výroby, klouzavé pumy s GPS naváděním typu LS-6 čínské výroby, klouzavé pumy s pasivním TV a IČ navedením typu H-2 a H-4 pákistánské výroby, neřízené pumy typu Mk.82, Mk.84 a Rockeye americké výroby, neřízené pumy typu Durandal francouzské výroby a bloky s neřízenými raketami

Poslední úpravy provedeny dne: 13.11.2022