Changhe Z-8

Typ:  středně těžký námořní víceúčelový obojživelný vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci (kopie francouzského typu Aérospatiale SA321Ja Super Frélon)

Určení:  přeprava osob a nákladu mezi pevninou a námořními plavidly, záchranná a pátrací činnost na moři, přeprava a shoz výsadku a odsun raněných

Historie:  Protože vývoj jednomotorového transportního vrtulníku s turbohřídelovým pohonem typu Z-6 skončil absolutním fiaskem, v polovině 70. let se všechny ozbrojené složky ČLR, včetně civilního sektoru, musely nadále plně spoléhat na tehdy již beznadějně morálně zastaralé jednomotorové pístové vrtulníky typu Z-5 (Hound A) (závodem z Harbinu na základě licence vyráběná kopie sovětského typu Mil Mi-4 Hound A). Vzhledem k tomu, že nákup nové techniky této kategorie v SSSR tehdy již nepřicházel v úvahu, neboť ČLR k tomuto svému někdejšímu vojensko-politickému spojenci už od 60. let zaujímala vysloveně nepřátelský postoj, do středu pozornosti Číňanů se následně dostal palubní vrtulník typu SA321Ja Super Frélon francouzské konstrukce. Protože tento stroj nezaznamenal příliš velký exportní úspěch, Francouzská vláda dala jeho vývozu do ČLR ochotně zelenou. V letech 1977 až 1978 Číňané převzali celkem 13 vrtulníků typu SA321Ja Super Frélon ve dvou verzích, a to protiponorkové a pátrací-záchranné. Protože Francouzi nebyli přístupni dodat Číňanům protiponorkové vrtulníky typu SA321Ja Super Frélon s identickým vybavením, které používali na svých vrtulnících, předtím na ně nainstalovali jiné vybavení mající horší parametry. Instalace odlišného protiponorkového vybavení ale dodávku protiponorkových SA321Ja Super Frélon zpozdila o celé dva roky proti původním plánům. PLANAF vrtulníky typu SA321Ja Super Frélon zpočátku provozovalo výhradně z pozemních základen. První úspěšné přistání jednoho z těchto strojů v barvách PLANAF na palubě námořního plavidla bylo uskutečněno dne 3. ledna 1980. Jelikož již tehdy šlo o bezperspektivní stroj, který se navíc již několik let nevyráběl, s kladnou odezvou se setkal též transfer výrobních technologií. Produkcí licenční kopie vrtulníku typu SA321Ja Super Frélon, která vešla ve známost pod označením Z-8, byl přitom pověřen, v roce 1975, závod z Changhe. Práce na přípravě výrobní linky tohoto stroje se rozeběhly v roce 1976. Se zahájením letových zkoušek se počítalo tři roky nato. Produkci pohonné jednotky Super Frélonu v podobě turbohřídelového motoru typu Tuboméca IIIC dostal zase na starost závod z Changzhou. Čínský derivát této pohonné jednotky vešel ve známost jako WZ-6 a pozemními zkouškami, jejichž součástí se staly též zkoušky provozní životnosti, prošel v letech 1980 až 1982. Přestože již v roce 1979 celý program Z-8 oficiálně zastavily rozsáhlé ekonomické reformy, práce na toto téma postupovaly pomalým tempem nadále, a to za využití velmi omezených vnitřních zdrojů výrobce. Již v červnu roku 1984 ale celý program Z-8 opět získal oficiální status. První prototyp tohoto námořního stroje se proto od země poprvé odpoutal až dne 11. prosince 1985. Typový certifikát vrtulník typu Z-8 obdržel v roce 1989. Zahájení produkce bylo ale oficiálně schváleno až v roce 1994. To již bylo veškeré palubní vybavení tohoto stroje možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku. Kuli problémům s pohonnými jednotkami do konce 90. let brány závodu z Changhe opustilo pouhých osm sériových Z-8. Další várku vrtulníků typu Z-8 (ve verzi Z-8J) PLANAF převzalo až v roce 2002. Ten samý rok byl tento stroj zařazen též (ve verzi Z-8A) do výzbroje PLA. Vzhledem k tomu, že jsou vrtulníky řady Z-8 pro činnost z palub torpédoborců a křižníků PLAN příliš velké, PLANAF bylo nuceno tyto stroje zpočátku provozovat pouze z palub těžkých zásobovacích plavidel a výsadkových plavidel třídy „Type 072-II“ (Yuting class). Později se ale vrtulníky řady Z-8 začaly objevovat též na palubě první letadlové lodě PLAN Liaoning (CV-16).

Verze:

Z-8 – první sériově vyráběná modifikace vrtulníku typu Z-8. Pohon tohoto modelu obstarávají tři turbohřídelové motory typu WZ-6 (kopie francouzského typu Tuboméca IIIC) s max. výkonem po 1 190 hp. Přestože se jedná o námořní transportní stroj, není uzpůsoben pro činnost z palub hladinových plavidel. PLANAF první exempláře vrtulníku typu Z-8 převzalo na konci 90. let. Vzhledem k mizerné výrobní kvalitě se produkce tohoto modelu nakonec omezila na pouhých osm exemplářů.

Z-8J – pokročilá modifikace námořního transportního vrtulníku typu Z-8. Díky instalaci modifikovaného podvozku tento model může, na rozdíl od předchozího modelu, působit i z palub hladinových plavidel. Do výzbroje PLANAF byl vrtulník typu Z-8J zařazen v roce 2002. Součástí výzbroje PLANAF se stalo nejméně šest těchto strojů. Nejméně dva z nich (černá 9566 a 9576) operují z paluby první letadlové lodě PLAN Liaoning (CV-16).

Z-8A – transportní-výsadková modifikace námořního vrtulníku typu Z-8, vzešlá ze zadání PLA. Prototypy tohoto modelu vojskovými zkouškami prošly v roce 2001. Protože měl vrtulník typu Z-8A nevyhovující výkonnost a spolehlivost, PLA jej nakonec převzalo, od listopadu roku 2002, v počtu pouhých devíti (dle jiných zdrojů šesti) exemplářů. viz. samostatný text

Z-8F – vojenská transportní modifikace civilního víceúčelového vrtulníku typu Z-8F. Tento model vzešel ze zadání PLA a vyznačuje se instalací motorů typu WZ-6C tuzemské výroby na místo importovaných motorů typu PT6A-67B kanadské výroby a zjednodušeného hlavního podvozku bez vyrovnávacích plováků. Součástí vrtulníkového parku PLA se vrtulník typu Z-8B stal v roce 2011. PLA údajně převzalo 85 těchto strojů. viz. samostatný text

Z-8S – speciální modifikace palubního transportního vrtulníku typu Z-8J určená pro pátrací a záchrannou činnost na moři. Tento model se stal součástí vrtulníkového parku PLANAF v počtu nejméně čtyř exemplářů. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 25. prosince 2004. viz. samostatný text

Z-8K/KA/KH – speciální modifikace vrtulníku typu Z-8F pro mise SAR (model Z-8K) a CSAR (model Z-8KA/KH). Tento model vzešel ze zadání PLA a vyznačuje se instalací motorů typu WZ-6C tuzemské výroby na místo importovaných motorů typu PT6A-67B kanadské výroby a speciálního vybavení, včetně elektro-optického pozorovacího systému, pátracího světlometu a elektricky ovládaného jeřábu. Součástí vrtulníkového parku PLAAF se vrtulník typu Z-8K stal v roce 2007. PLAAF převzalo celkem 24 vrtulníků typu Z-8K, 12 vrtulníků typu Z-8KA a 4 vrtulníky typu Z-8KH. viz. samostatný text

Z-8JH – speciální sanitní modifikace palubního transportního vrtulníku typu Z-8J. Speciál typu Z-8JH primárně slouží k odsunu nemocných a raněných (MEDEVAC). Vnějším vzhledem se tento speciál od modelu Z-8J prakticky neliší. Od transportního vrtulníku typu Z-8J jej lze rozpoznat prakticky pouze díky nástřiku červených křížů v bílém kruhu na bocích a břichu trupu. Sanitní speciál typu Z-8JH se stal součástí vrtulníkového parku PLANAF v počtu nejméně čtyř exemplářů. Nejméně dva z nich (černá 9516 a 9546) přitom operují z paluby první letadlové lodě PLAN Liaoning (CV-16).

Z-8JH (ozbrojený) – ozbrojená modifikace MEDEVAC speciálu typu Z-8JH s instalací otočného kulovitého pouzdra elektro-optického pozorovacího systému pod příďovým krytem antény radiolokátoru a nosníků se dvěma páry zbraňových závěsníků, na kterých lze přepravovat raketové bloky a střelecké kontejnery, na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem. Takto byl modifikován nejméně jeden exemplář vrtulníku typu Z-8JH. Posláním zmíněného stroje se stal boj se somálskými námořními piráty.

AC313 (Z-8F-100) – vývojový derivát vrtulníku typu Z-8 s přepracovaným trupem s robustnější přídí a plochým (a nikoliv člunovitým) břichem, silnějšími motory typu PT6B-67A kanadské výroby uvnitř modifikované hřbetní trupové nástavby alá Z-8F, modifikovaným nosným rotorem s listy kompozitní konstrukce a novou avionikou. První prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 18. března 2010. Přestože byl tento model určen pro civilní trh, našel si též cestu k PLANAF (jako model Z-18), PLA (jako model Z-8G/L) a PAP (jako model Z-8AWJ/AWJS). viz. samostatný text

Z-8B – vojenská transportní modifikace civilního víceúčelového vrtulníku typu Z-8F. Tento model vzešel ze zadání PLA a vyznačuje se instalací motorů typu WZ-6C tuzemské výroby na místo importovaných motorů typu PT6A-67B kanadské výroby a zjednodušeného hlavního podvozku bez vyrovnávacích plováků. Součástí vrtulníkového parku PLA se vrtulník typu Z-8B stal v roce 2011. PLA údajně převzalo 85 těchto strojů. viz. samostatný text

Z-8WJS – modifikace vrtulníku typu Z-8B pro PAP (People‘s Armed Police). Vrtulník typu Z-8AWJS primárně slouží k lesnickému hlídkování a boji s lesními požáry a má, stejně jako vrtulník typu Z-8B, kopulovitý kryt antény radiolokátoru na špici trupu a zjednodušený hlavní podvozek bez vyrovnávacích plováků. Součástí vrtulníkového parku PAP se stalo okolo 100 těchto strojů.

Z-8CJ – pokročilá modifikace palubního transportního vrtulníku typu Z-8J pro pátrací a záchrannou činnost (SAR) na moři s modifikovanou konstrukcí a palubním vybavením. Vrtulník typu Z-8CJ má některé rysi vrtulníku typu Z-18 a poprvé byl identifikován v září roku 2016. PLANAF byly předány nejméně dva tyto stroje. viz. samostatný text

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  ČLR (PAP, PLA, PLAAF a PLANAF)

Z-8

Posádka:    dva piloti

Pohon:        tři turbohřídelové motory typu Changzhou WZ-6 (kopie francouzského typu Tuboméca IIIC) s max. výkonem po 1 190 hp

Radar:        povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř kopulovitého krytu vystupujícího ze špice trupu

Kapacita:    39 osob, 27 výsadkářů, 15 ležících raněných s lékařským doprovodem nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny, nebo náklad do celkové hmotnosti 5 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 16.10.2019