PL-10

Protiletadlová řízená střela středního dosahu s poloaktivním radiolokačním samonavedením typu PL-10 vznikla na půdě institutu ze Shanghaie na bázi střely „pozemního“ protiletadlového raketového systému typu HQ-61 (CSA-2), která není ničím jiným než vývojovým derivátem italské PLŘS typu Alenia Aspide (licenční kopie americké AIM-7 Sparrow). Tento nástupce neúspěšné střednědosahové PLŘS typu PL-4 (CAA-3), která byla derivátem americké PLŘS typu AIM-7D, byl přitom již od počátku zamýšlen jako hlavní zbraň dvoumotorového přepadového stíhacího letounu typu Shenyang J-8B (Finback B). Vývojové práce na střele typu PL-10 se rozeběhly v roce 1980. Pro první etapu střeleckých zkoušek, která se rozeběhla v roce 1982, byl vyhrazen speciálně upravený podzvukový bombardovací letoun typu H-5 (Beagle). Přímo ze zbraňového závěsníku stíhače J-8B (Finback B) první střela typu PL-10 odstartovala až v roce 1986. Naváděcí systém střely typu PL-10 ale vykazoval nízkou odolností proti rušení. Protože se navíc Číňanům podařilo ještě v roce 1986 vyjednat s Italy licenční oprávnění pro domácí průmysl pro kompletaci střednědosahových PLŘS typu Alenia Aspide z originálních konstrukčních celků dodávaných přímo italským výrobcem, ještě v tom samém roce byl celý program PL-10 zastaven. Toto by ale nebylo vůbec možné, kdyby mezitím nedošlo k razantnímu oteplení politických vztahů mezi komunistickou ČLR a západem. Montáž italských střel typu Aspide na území ČLR ale krátce poté, co se rozeběhla, zastavilo zbrojní embargo z června roku 1989 ze strany USA, které představovalo přímou reakci na krvavé potlačení studentských nepokojů v Pekingu. Čínské PLAAF si tak na svou první PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením v podobě typu R-27 (RS-AA-10 Alamo) ruské výroby nakonec muselo počkat až do počátku 90. let. Označení PL-10 bylo přitom později použito ještě jednou, a to pro perspektivního nástupce krátkodosahových PLŘS s pasivním IČ samonavedením řady PL-5 a PL-8 (CH-AA-4).

Verze: žádné

Uživatelé:  žádní

Nosič:  J-8B (Finback B) – 4 ks

Naváděcí systém:  poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice neznámého typu (navádění na odraz elektromagnetického záření střeleckého radiolokátoru nosiče od cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL neznámého typu

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 33 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 28.8.2012