PL-8 (CH-AA-4)

Střela typu PL-8 (CH-AA-4A) z dílny institutu z Luoyangu není ničím jiným, než licenční kopií izraelské protiletadlové řízené střely krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu Rafael Python-3. Mezistátní smlouva, která čínskému závodu č.202 z Hanzhongu zajistila oprávnění kompletovat tuto zbraň z originálních konstrukčních komponent dodávaných izraelským výrobcem, byla podepsána v roce 1982. Toto by ale nebylo vůbec možné, nebýt razantního oteplení vztahů mezi komunistickou ČLR a západem. Vzorové exempláře Pythonů-3 izraelská strana Číňanům dodala v září roku 1983. První série domácí kopie této zbraně, která vešla ve známost jako PL-8, z montážní linky závodu č.202 sjela mezi březnem roku 1988 a dubnem roku 1989. Krátce nato ale dodávky konstrukčních komponent potřebných pro kompletaci střel typu PL-8 (CH-AA-4A) zastavilo zbrojní embargo, které uvalily na ČLR v červnu roku 1989 USA v přímé reakci na krvavé potlačení studentského povstání v Pekingu. Do tohoto data Izrael stihl ČLR údajně dodat konstrukční celky celkem 1 200-ti exemplářů této zbraně. V průběhu sériové výroby byl proto podíl originálních izraelských komponent v konstrukci střely typu PL-8 (CH-AA-4A) postupně snižován na úkor součástek domácího původu. PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4A), které začaly brány závodu opouštět č.202 od konce 90. let, byly již ze 100 % čínským výrobkem. Z tohoto důvodu se pro tyto střely začalo používat pozměněné označení PL-8A. Škálu podvěsné výzbroje stíhacích letounů PLAAF a PLANAF střela typu PL-8 (CH-AA-4A) rozšířila v 90. letech. Tato zbraň stala historicky vůbec první operační PLŘS čínské výroby mající schopnost napadat vzdušné cíle útokem ze zadní i přední polosféry. Při střelbě na vzdušný cíl za pomoci PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4A) navíc není zapotřebí namířit celý letoun ve směru cíle jako při střelbě za pomoci starších čínských PLŘS krátkého dosahu řady PL-2 (CAA-1) a PL-5. Někdy okolo roku 2005 se součástí zbraňového arsenálu PLAAF a PLANAF stala vylepšená modifikace střely typu PL-8A, která vešla ve známost jako PL-8B (CH-AA-4B). Zmíněná zbraň má širší zorné pole naváděcí hlavice a větší dosah. Kromě toho spolupracuje, na rozdíl od střel typu PL-8/-8A (CH-AA-4A), s přilbovým zaměřovačem (HMS). Střely řady PL-8 (CH-AA-4) se zpočátku nacházely ve výzbroji PLAAF a PLANAF po boku starších PLŘS řady PL-5. Zatímco střely řady PL-5 byly preferovány pro méně výkonné lehké stíhací letouny řady J-7 (Fishcan), které vycházejí ze sovětského MiGu-21 (Fishbed), a útočné letouny řady JH-7 (Flounder) a Q-5 (Fantan), pokročilejší střely řady PL-8 (CH-AA-4) byly primárně určeny pro přepadové stíhače řady J-8 (Finback) a bojové letouny 4. generace. V současnosti jsou střely řady PL-8 (CH-AA-4) primární krátkodosahovou protivzdušnou zbraní bojových letounů PLAAF a PLANAF. V blízké budoucnosti nicméně poslání této zbraně převezme PLŘS typu PL-10 (CH-AA-9).

Verze:

PL-8 (CH-AA-4A) – první sériově vyráběná modifikace střely typu PL-8 (CH-AA-4A). Všechny exempláře této zbraně byly sestaveny takřka výhradně z originálních součástek izraelské výroby. Produkce střely typu PL-8 (CH-AA-4A) se rozeběhla na konci 80. let.

PL-8A (CH-AA-4A) – pozdější sériově vyráběná modifikace střely typu PL-8 (CH-AA-4A). Všechny exempláře této zbraně byly zkompletovány výhradně ze součástek čínského původu. Produkce střely typu PL-8A (CH-AA-4A) se rozeběhla na konci 90. let.

PL-8B (CH-AA-4B) – pokročilá modifikace střely typu PL-8A (CH-AA-4A) s novou navádění hlavicí na bázi InSb podobající se naváděcí hlavici exportní PLŘS typu PL-9 (CAA-2) a programovatelným digitálním procesorem. Díky tomu má naváděcí hlavice střely typu PL-8B (CH-AA-4B) širší zorné pole. Tento model má ale též větší dosah (20 km vs 15 km). Kromě toho spolupracuje s přilbovým zaměřovačem (HMS). Střela typu PL-8B (CH-AA-4B) byla poprvé identifikována okolo roku 2005.

Uživatelé:  pouze ČLR

Nosič:  J-7D/E/G/H (Fishcan) – 4 ks, J-8B/D (Finback B) – 4 ks, J-8F/H (Finback C) – 4 ks,  J-10A (Firebird A) – 2 ks, J-10S (Firebird) – 2 ks, J-10B (Firebird B) – 2 ks, J-10C (Firebird C) – 2 ks, J-11B/BH (Flanker L variant 1) – 4 ks, J-11BS/BSH (Flanker L variant 2) – 4 ks, J-15 (Flanker K) – 4 ks, JL-9, JH-7A (Flounder B) a Su-30MK2 (Flanker G variant 2)

Naváděcí systém:  pasivní IČ samonaváděcí hlavice neznámého typu (navádění na tepelnou stopu cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL neznámého typu

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 11 kg s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem

Poslední úpravy provedeny dne: 24.2.2023