Typ:  operativně-taktický průzkumný-útočný bezpilotní vzdušný prostředek pro střední výšky středního doletu (MALE)

Určení:  průzkum pozemního bojiště, vyhledávání a označování cílů, kontrola výsledku útoků, hlídková činnost, mapování terénu a ničení pozemních cílů za pomoci přesně naváděné munice

Sestava komplexu Orion:

- šest bezpilotních vzdušných prostředků

- pozemní řídící stanice

- automatizovaný vzletový a přistávací systém

- komunikační zařízení

Historie:  V roce 2010 Ministerstvo obrany Ruské federace vypsalo specifikace na novou generaci rozměrných průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků (UAV). Konkrétně přitom šlo o programy BAK-SD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Strednij Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex středního doletu) a BAK-BD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Bolšoj Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex velkého doletu). Zatímco program BAK-SD měl dát za vznik UAV se vzletovou hmotností do 1 t, tedy analogu amerického typu RQ-1 Predator, z programu BAK-BD měl vzejít UAV se vzletovou hmotností do 5 t, tedy analog amerického typu MQ-9 Reaper. Na specifikace BAK-SD přitom své návrhy předložily hned tři konstrukční kanceláře, a to společnost Tranzas, později známá jako Kronštadt, letecká konstrukční kancelář JSC A.N. Tupoleva a společnost Vega. Za vítězný byl na počátku října roku 2011 vyhlášen návrh z dílny petrohradské společnosti Kronštadt (Tranzas). UAV z dílny společnosti Kronštadt vzešlý z programu BAK-SD vešel ve známost jako iz.90 Orion a stal se produktem NIR (vědecko-výzkumné práce) Inochodec-BLA. Konstrukční tým společnosti Kronštadt přitom tento stroj pojal jako jednomotorový středoplošník s poměrně štíhlým doutníkovitým trupem s pístovou pohonnou jednotkou, která roztáčí jednu tlačnou dvoulistou vrtuli, na zádi, štíhlým přímým křídlem se značným rozpětím, vysokými motýlkovými lichoběžníkovými ocasními plochami a zatahovatelným tříbodovým kolovým podvozkem příďového typu. Z hlediska celkového uspořádání se tedy UAV typu Orion nápadně podobá americkému typu RQ-1 Predator. Konstrukční tým společnosti Kronštadt tento stroj opatřil dvojicí šachet pro speciální vybavení. Zatímco jednu z nich umístit před, tu druhou vestavěl za šachtu příďového podvozku. Přední šachta je přitom vyhrazena pro elektro-optický sledovací systém. Do větší zadní šachty se pak umisťuje buďto sestava fotoaparátů nebo radiolokátor. Alternativně lze UAV typu Orion vybavit stanicí pro radiotechnický průzkum. Ta ale zabírá přední i zadní šachtu. UAV typu Orion je však opatřen též šesticí zbraňových závěsníků. Zatímco dva z nich se nacházejí pod trupem, instalace zbylých čtyř zbraňových závěsníků tohoto stroje se nachází pod křídlem. Konstrukce draku UAV typu Orion sebou přinesla hned několik novinek pro ruský letecký průmysl. Tak např. draky tohoto stroje není možné produkovat bez osvojení výroby dílů z kompozitu na bázi uhlíkových vláken vakuovou infuzí. Z uhlíkového kompozitu je přitom zhotoven nejen potah, ale i kostra draku UAV typu Orion. Pro tento stroj bylo ale nezbytné též navrhnout odmrazovací elektro-impulzní systém, který nezahřívá uhlíkovou kompozitní strukturu. Technický projekt UAV typu Orion byl přitom schválen v říjnu roku 2012. Konstrukční tým společnosti Kronštadt ale projekt tohoto stroje zpracoval též v civilní verzi. Široké veřejnosti byl přitom projekt civilní verze UAV typu Orion poprvé prezentován v srpnu roku 2013 na moskevské airshow MAKS 2013, v podobě zmenšeného modelu. Dle původních plánů se měly letové zkoušky UAV typu Orion rozeběhnout ještě před koncem roku 2014. Rolovací zkoušky prototypu tohoto stroje, jejichž součástí se stalo též několik krátkých skoků do malé výšky nad VPD, byly ale nakonec završeny až v červenci roku 2016. Do oblak se prototyp UAV typu Orion napoprvé vydal dne 10. října toho samého roku, z VPD letiště Žukovskij. Krátce nato byly zkoušky tohoto stroje přesunuty, z Žukovského, na rjazaňské letiště Potasovo, které se mezitím stalo zkušebním letištěm společnosti Krondštadt. Z VPD zmíněného letiště přitom prototyp UAV typu Orion poprvé vzlétl dne 15. října 2016. Zbraňové zkoušky se rozeběhly v červnu roku 2017. Svůj veřejný debut si UAV typu Orion odbyl měsíc nato na moskevské airshow MAKS 2017. Na zmíněné airshow byla široké veřejnosti prezentována pouze maketa exportní verze tohoto stroje, která vešla ve známost jako Orion-E. MAKS 2017 se sice zúčastnil též jeden z prototypů základní verze „v plné polní“. Ten se však nacházel v pavilonu, který nebyl přístupný veřejnosti. Napodruhé byl UAV typu Orion-E široké veřejnosti prezentován na airshow MAKS 2019, která se konala v srpnu roku 2019. Zde byl zmíněný stroj představen ve vyvíjené speciální modifikaci určené k monitorování a hašení lesních požárů. Na výstavě Armija 2020, která se konala v srpnu roku 2020 na letišti Kubinka, byl již prezentován jeden z prototypů UAV typu Orion (žlutá 03) s plánovanou podvěsnou výzbrojí v podobě ŘS typu Ch-50 z dílny KTPB, naváděné pumy typu KAB-20 z dílny FGUP CNIIChM, naváděných pum typu KAB-50 a UPAB-50 z dílny KTPB a neřízené pumy typu FAB-50 z dílny KTPB. Přesný počet postavených prototypů UAV typu Orion není znám. Podle všeho ale vzniklo čtyři až šest zkušeních exemplářů tohoto stroje. Prototypy UAV typu Orion pohání 115 hp pístový motor typu PD-115T, který není ničím jiným, než silnější modifikací rakouského motoru typu Rotax 914 vyráběnou závodem Luč z Rybinska. Zmíněný motor přitom roztáčí jednu dvoulistou tlačnou vrtuli typu AV-115 (s průměrem 1,90 m) značky Aerosila. Sériové stroje ale počítají s motorem typu APD-110 domácí konstrukce. Na zmíněné pohonné jednotce přitom pracuje společnost Agat v kooperaci s institutem CIAM (Centrální institut leteckých motorů). V roce 2018 byla na UAV typu Orion poprvé odzkoušena blíže neuvedená pumová výzbroj. Mezitím byl zmíněný stroj otestován v Sýrii. Zde ale tehdy létal bez výzbroje a zastával pouze roli průzkumného stroje. Dne 16. listopadu 2019 zkušební let jednoho ze zkušebních exemplářů UAV typu Orion (žlutá 05) předčasně ukončila havárie. Zmíněný stroj se zřítil v osadě Listvjanka, v Rjazanské oblasti. Za zmíněnou nehodu podle všeho mohla technická závada. V průběhu zkoušek byly ztraceny nejméně dva prototypy UAV typu Orion. Mezitím, v srpnu roku 2019 na airshow MAKS 2019, bylo ředitelem společnosti Kronštadt oznámeno, že bude první komplex typu Orion (se třemi UAV) VVS předán před koncem toho samého roku. Nakonec ale zmíněný komplex VVS oficiálně převzalo až dne 20. dubna 2020. V srpnu toho samého roku, na výstavě Armija 2020, byla podepsána objednávka na první sériové exempláře komplexu typu Orion. Kolik těchto bezpilotních komplexů si tehdy Ministerstvo obrany objednalo, není bohužel známo. Tehdy  UAV typu Orion již měl za sebou první etapu státních zkoušek. Konstrukční certifikát měl být tomuto stroji dle tehdejších plánů vystaven před koncem roku 2020. Mezitím, pravděpodobně v roce 2020, byl UAV typu Orion opět nasazen v Sýrii. Tentokrát ale již došlo i na použití zbraní. V Sýrii byl přitom tehdy za reálných bojových podmínek odzkoušen blíže nespecifikovaný exemplář tohoto UAV, který nese efektní pouštní kamufláž. Zmíněný stroj bylo možné shlédnout v reportáži TV stanice Rossija 1 z února roku 2021. Na levoboku jeho trupu se nacházely kresby osmatřiceti rudých hvězd, sedmnácti s písmenem „B“, dvaceti s písmenem „R“ jedné s písmenem „P“. Z toho je možné vyčíst, že tento stroj v Sýrii vykonal 17 misí s použitím zbraní, 20 průzkumných misí a jednu misi s jiným určením. Podle všeho náplní zmíněné mise bylo vyhledávání a označování cílů. Při útočných misích došlo na použití hned několika typů zbraní, včetně 120-ti kg neřízené pumy typu OFAB-100-120 a blíže nespecifikované naváděné zbraně. V únoru roku 2021 bylo vedením společnosti Kronštadt oznámeno, že bude do konce tohoto roku postaveno sedm komplexů typu Orion. Součástí každého z nich přitom budou tři UAV. Později by měla být výroba těchto strojů svěřena novému závodu, který je právě budován v Dubně u Moskvy. Zmíněný závod se stane vůbec prvním ruským výrobním závodem se specializací na „velké“ UAV. Jeho výstavba byla přitom zahájena v dubnu roku 2021. Pokud pude vše podle plánů, tak zmíněný závod bude otevřen ještě před koncem tohoto roku. Kromě UAV typu Orion by se zde v budoucnu měly vyrábět též UAV typu Sirius, Grom a Gelios a v neposlední řadě též bezpilotní vrtulníky typu Termit (MDP-01) a Platforma z dílny NPP Strela, která je součástí společnosti Kronštadt. Výrobní kapacity závodu na UAV z Dubny budou přitom umožňovat kompletaci desítek UAV ročně. Závod na UAV je v Dubně budován hned vedle strojírenského závodu N.P. Fedorova, a to ne náhodou. Tento podnik totiž bude zajišťovat výrobu pozemních komponent všech bezpilotních systémů značky Kronštadt. V červenci roku 2021 bylo oznámeno, že v současnosti probíhají práce na integraci střel protitankového raketového kompletu Vichr-M (AT-16 Scallion) do zbraňového systému UAV typu Orion a že první zkušební střelby na pozemní terče imitující obrněnou techniku budou uskutečněny na podzim toho samého roku. Na křídelních závěsnících bude přitom zmíněný stroj moci přepravovat dvě PTŘS kompletu Vichr-M (AT-16 Scallion). Dle zpráv v listopadu roku 2021 jsou práce na integraci kompletu Vichr-M (AT-16 Scallion) do zbraňového systému UAV typu Orion již završeny. Zmíněný stroj v konfiguraci s PTŘS kompletu Vichr-M (AT-16 Scallion) má přitom již za sebou i pozemní zkoušky. Střelecké zkoušky by se měly rozeběhnout v dohledné době. V prosinci roku 2021 byly zveřejněny záběry, jak UAV typu Orion zneškodnil, ze vzdálenosti 4 km, bezpilotní terčový vrtulník typu K2 (Kljon-VR) ze sestavy komplexu KBLA IVC za pomoci řízené střely s poloautomatickým systémem dálkového navedení typu Ch-BLPA, která není ničím jiným, než modifikací střely typu 9M133FM-3 protitankového raketového kompletu typu Kornet-EM (AT-14 Spriggan). Zmíněný test byl přitom proveden na polygonu nacházejícím se na Krymu. Mezitím, v září roku 2021, bylo oznámeno, že na UAV typu Orion úspěšně prošel zkouškami navigační-střelecký komplex, za jehož pomoci lze podnikat přesné útoky na pozemní cíle za využití neřízené munice. Zmíněný komplex údajně umožňuje zasáhnout cíl neřízenou pumou z výšky několika kilometrů s max. odchylkou 10 m. V průběhu zkoušek tohoto komplexu přitom UAV typu Orion zasáhl pozemní terč imitující tank neřízenou pumou o hmotnosti 100 kg z výšky celých 4 000 m. S UAV typu Orion se ale nyní počítá též při ledovcovém průzkumu v arktických oblastech v zájmu lodní dopravy a monitorování pohybu plavidel v okolí tzv. Severní námořní cesty (cesta podél celého severního a východního pobřeží Ruska). Zmíněný stroj se totiž k tomuto účelu jeví jako nanejvýš ideální, neboť jeho mezní provozní teploty činí -50 °C a +50 °C. Kromě toho dokáže krátkodobě působit, díky instalaci unikátního odledovacího systému značky Konštadt, i za podmínek námrazy. Pro použití UAV typu Orion v oblastech s extrémními meteorologickými podmínkami ale hovoří též skutečnost, že jsou všechny klíčové systémy tohoto stroje trojnásobě zálohovány.

Verze:

Orion – základní modifikace UAV typu Orion vzešlá ze zadání Ministerstva obrany Ruska. Tento model je vybaven elektro-optickým pozorovacím systémem typu MOES a na dvou trupových a čtyřech křídelních závěsnících může přepravovat podvěsnou výzbroj do celkové hmotnosti 200 kg.

Orion-E – exportní modifikace UAV typu Orion. Tento model se od modelu Orion, který je určen pro Ruské VVS, odlišuje skladbou palubního vybavení. UAV typu Orion-E byl široké veřejnosti poprvé prezentován v červenci roku 2017 na moskevské airshow MAKS 2017. Zmíněný stroj byl ale prezentován též v Brazílii na výstavě LAAD 2019 a v Malajsii na výstavě LIMA 2019. UAV typu Orion-E byl zpočátku případným zákazníkům nabízen pouze v neozbrojené průzkumné verzi. Nyní se již v nabídce výrobce nachází i ozbrojená útočná verze UAV typu Orion-E. A nejen to. Výrobce navíc nyní nabízí možnost integrace libovolné podvěsné výzbroje dle přání konkrétního zákazníka. Sériová výroba tohoto modelu by se měla rozeběhnout v roce 2022. Dne 21. červenci 2021 bylo oznámeno, že výrobce už má objednávky na UAV typu Orion-E od cca 15-ti zájemců ze zahraničí.

Orion-E (modifikovaný) – modifikace UAV typu Orion-E s instalací antény satelitního komunikačního systému v modifikované přídi trupu mající větší délku a výrazně vyvýšený hřbet alá dvoumotorový UAV typu Sirius. Díky instalaci SATCOM bude takto modifikovaný UAV typu Orion-E moci operovat ve větší vzdálenosti od pozemní řídící stanice. Tento model byl široké veřejnosti poprvé představen na výstavě MILEX 2021, která se konala v červnu roku 2021 v běloruském Minsku. Krátce nato, v červenci toho samého roku, byl takto modifikovaný UAV typu Orion-E prezentován na statické ukázce moskevského aerosalonu MAKS 2021. Návštěvníci zmíněné airshow jej přitom mohli shlédnout s dvojicí válcovitých přepravě-startovacích kontejnerů PTŘS raketového kompletu typu Vichr-M (AT-16 Scallion). Dne 27. ledna 2022 byl první letový exemplář UAV typu Orion-E s instalací SATCOM prezentován ruskému ministru obrany S. Šojgu, přímo v prostorách společnosti Kronštadt. V současnosti se vývoj tohoto modelu nachází ve fázi letových zkoušek. Ty by přitom měly být završeny ještě před koncem tohoto roku.

Orion (pro radiolokační průzkum) – modifikace UAV typu Orion pro radiolokační a radiotechnický průzkum. Součástí vybavení tohoto modelu je kromě elektro-optického pozorovacího systému typu MOES též radiolokátor blíže nespecifikovaného typu. Jeho anténa je přitom umístěna pod mohutným polokapkovitým krytem, který se nachází na břichu trupu, přímo mezi šachtami příďového a hlavního podvozku. Palubní radiolokátor tohoto modelu dokáže vyhledávat, sletovat a identifikovat pozemní i hladinové cíle. Kromě toho umožňuje detekovat, lokalizovat a identifikovat zdroje elektro-magnetického záření, jakým jsou např. radiolokátory PVO. Takto získané informace pak může předávat, v reálném čase, útočným bezpilotním vzdušným prostředkům nebo rojům útočných bezpilotních vzdušných prostředků. Vývoj tohoto modelu se v současnosti nachází ve fázi zkoušek. Zkoušky specializované modifikace UAV typu Orion pro radiolokační a radiotechnický průzkum by přitom měly být završeny před koncem roku 2022.

Vyrobeno:  cca 4 až 6 zkušeních strojů a tři sériové stroje (1 komplex)

Uživatelé:  Rusko (VVS)

Navádění:   inerciální (autopilot) + satelitní

Pohon:        jeden pístový motor typu Luč PD-115T (modifikace rakouského motoru typu Rotax 914) s max. výkonem 115 hp

Vybavení:   elektro-optický pozorovací systém typu MOES s hmotností 56 kg (410 mm otočné kulovité pouzdro optiky tohoto zařízení se nachází přímo před šachtou příďového podvozku), který v sobě sdružuje IČ kameru se zoomem, dvě elektro-optické kamery, jednu širokoúhlou a jednu se zoomem, laserový dálkoměr a laserový značkovač cílů a dokáže detekovat, automaticky sledovat a označovat pozemní cíle pro naváděnou munici, a sestava fotoaparátů (jejich instalace se nachází přímo za šachtou příďového podvozku), elektro-optický pozorovací systém toho samého typu a radiolokátor (anténa tohoto zařízení je umístěna pod rozměrným polokapkovitým dielektrickým krytem nacházejícím se přímo za šachtou příďového podvozku) nebo stanice pro vedení radiotechnického průzkumu (antény tohoto zařízení jsou umístěny pod dvěma polokapkovitými dielektrickými kryty, z nichž jeden je výrazně menší a nachází se přímo před šachtou příďového podvozku a ten druhý výrazně větší a nachází se přímo za šachtou příďového podvozku).

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 200 kg, přepravovaná na dvou trupových a čtyřech křídelních závěsnících – protizemní ŘS typu Ch-50, protivzdušné a protizemní ŘS typu Ch-BLPA (AT-14 Spriggan), PTŘS protitankového kompletu Vichr-M (AT-16 Scallion), 20 kg naváděná puma s poloaktivním laserovým nebo satelitním navedením typu KAB-20, 50 kg naváděná puma s poloaktivním laserovým, pasivním IČ, pasivním TV nebo satelitním navedením typu KAB-50, 50 kg naváděná klouzavá naváděná puma typu UPAB-50, 50 kg neřízená puma typu FAB-50

* 300 km v součinnosti se vzdušnou retranslační stanicí

Poslední úpravy provedeny dne: 15.8.2022