Typ:  bezpilotní průzkumný prostředek krátkého doletu bezpilotního vzdušného komplexu pro operativní průzkum; na základě licence vyráběná kopie izraelského bezpilotního prostředku typu Searcher Mk.II

Určení:  vyhledávání a rozpoznávání pozemních cílů, určování polohy pozemních cílů, řízení dělostřelecké palby a vzdušných útoků na pozemní cíle a provádění kontroly výsledků útoků

Historie:  Jedním z mnoha důsledků těžké ekonomické krize, která na počátku 90. let zachvátila Rusko, se staly razantní škrty ve zbrojním rozpočtu. To přitom mimo jiné vedlo též k tomu, že se kdysi početná flotila průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků VVS postupně scvrkla na nevelké počty bezpilotních prostředků pro operativně-taktický a taktický vzdušný průzkum s proudovým pohonem typu Tu-243 průzkumného komplexu typu VR-3D Rejs-D a bezpilotních prostředků pro operativní vzdušný průzkum s pístovým pohonem typu Pčela-1 průzkumného komplexu typu Stroj-P. Nasazení těchto bezpilotních prostředků při invazi do Jižní Osetie, která byla zahájena v srpnu roku 2008, bylo ale zcela neúspěšné. Nejenže jich Ruské vzdušné síly tehdy měly velmi málo, ale navíc již šlo o beznadějně morálně zastaralé a neefektivní stroje. Z tohoto důvodu bylo Ruské VVS tehdy nuceno k průzkumu pozemního bojiště používat pilotované letouny typu Su-24MR (Fencer E) a Tu-22MR (Backfire D). Protože se nasazení těchto strojů neobešlo bez ztrát, ještě ten samý rok bylo Ministerstvem obrany Ruské federace schváleno pořízení průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků kvalitativně nové konstrukce. Tyto plány ale skončily absolutním fiaskem. Žádný z bezpilotních prostředků, který se tehdy nacházel v nabídce tuzemských firem, totiž nesplňoval požadavky technického zadání. Aby toho nebylo málo, tak ani jeden z nich neprošel armádními zkouškami. Ruskému Ministerstvu obrany proto nezbylo nic jiného, než se poohlídnout po vhodných průzkumných bezpilotních prostředcích v zahraničí. V dubnu roku 2009 si tedy u izraelské společnosti IAI (Israel Aerospace Industries) objednalo dva bezpilotní vzdušné průzkumné systémy typu Searcher Mk.II, dva bezpilotní vzdušné průzkumné systémy typu Bird Eye 400 a osm bezpilotních vzdušných průzkumných systémů typu I-View Mk.150. Dodávka zmíněných systémů byla uskutečněna v září roku 2010. Toto byla přitom vůbec první izraelská dodávka vojenské techniky do Ruska. Rusové ale tehdy projevili zájem též o bezpilotního vzdušný průzkumný systém typu Heron. Takto moderní systém jim však Izraelci odmítli prodat. Všechny výše uvedené izraelské průzkumné bezpilotní vzdušné systémy byly následně podrobeny důkladným zkouškám. Tomu dne 12. října 2010 následoval podpis smlouvy, který závodu UZGA (Uralský Závod Civilního Letectví) z Jekaterinburku zajistil licenční oprávnění na kompletaci 10-ti systémů typu Searcher Mk.II (každý se třemi bezpilotními prostředky) a 27-ti systémů typu Bird Eye 400 (každý se třemi bezpilotními prostředky) pod označením Forpost a Zastava, a to za využití komponent dodaných izraelským výrobcem. Termín dodání všech výše uvedených objednaných bezpilotních průzkumných systémů byl přitom stanoven na léta 2012 až 2013. Zatímco v roce 2012 měl závod UZGA dodat 12 systémů typu Zastava a 4 systémy typu Forpost, na rok 2013 byla naplánována dodávka 15-ti systémů typu Zastava 6-ti systémů typu Forpost. Zkoušky prvních sériových exemplářů bezpilotních prostředků typu Forpost a Zastava se rozeběhly v prosinci roku 2012. Svůj veřejný debut si bezpilotní prostředek typu Forpost odbyl na výstavě Russia Arms EXPO 2013, která se konala v Nižném Tagilu. Všech deset objednaných průzkumných bezpilotních vzdušných systémů typu Forpost se závodu UZGA podařilo dokončit a předat do počátku roku 2014. Tomu v roce 2015 údajně následovala objednávka dalších deseti těchto systémů. Na jaře toho samého roku bylo na celkem šesti základnách VVS a VMF rozmístěno celkem 10 průzkumných bezpilotních vzdušných systémů typu Forpost, z toho 1 v Buďonnovsku (Stavropolský kraj), 1 v Mozdoku (Jižní Osetie), 2 v Černjachovsku (Kaliningradská oblast), 2 v Severomorsku (Murmanská oblast), 2 Jelizově (Kamčatský kraj) a 2 v Kolomně (Moskevská oblast), kde se nachází výcvikové centrum. V letech 2014 až 2015 byly nejméně tři prostředky typu Forpost ztraceny nad východním územím Ukrajiny. Kromě občanské války na Ukrajině se bezpilotní prostředky typu Forpost dočkaly též nasazení při protiteroristické operaci v Sýrii. Zmíněná operace byla oficiálně zahájena vládním výnosem ze dne 30. září 2015 a jejím cílem se stala podpora syrských vládních vojsk při boji proti ISIL a dalším islámským protivládním vzbouřencům. V současnosti je největším provozovatelem UAV typu Forpost Ruské VMF. V průběhu manévrů, které se konaly v červenci roku 2020 na Černém moři v rámci inspekce Jižního a Západního vojenského okruhu, byly UAV typu Forpost ze stavu VMF poprvé použity k vyhledání a identifikaci hladinových cílů pro potřeby útočných letounů. Konkrétně se jednalo o frontové bombardovací letouny typu Su-24M (Fencer D) a víceúčelové bojové letouny typu Su-30SM (Flanker H). Do budoucna ale VMF s bezpilotní technikou počítá též při podpoře protiponorkových letounů. Díky údajům o poloze z UAV budou totiž tyto stroje moci zaútočit za pomoci torpéd i na nepřátelské ponorky, které se stihly schovat pod vodní hladinu dříve, než se dostaly na dostřel. Při manévrech Černomořské flotily, které se konaly v dubnu roku 2020, byl UAV typu Forpost poprvé úspěšně použit k podpoře ponorkového plavidla VMF. Zmíněný UAV přitom nejprve objevil a identifikoval plavidla nepřítele, poté údaje o jejich souřadnicích předal ponorce Kolpino projektu 636.3 (Kilo class) a ta následně na ně vypálila střely typu Kalibr (SS-N-27 Sizzler). V květnu toho samého roku byla zase s UAV typu Forpost Baltské flotily nacvičována součinnost s lodním dělostřelectvem. Zmíněné UAV byly konkrétně použity k vyhledání a identifikaci cílů a korekci dělostřelecké palby.

Verze:

Forpost – základní modifikace bezpilotního vzdušného prostředku typu Forpost. Tento model není ničím jiným, než přímou kopií bezpilotního prostředku typu Searcher Mk.II izraelské značky IAI s instalací 80 hp pístového motoru typu Jaribu 2200 australské výroby na místo 75 hp britského motoru typu UAV Engines AR682. Elektro-optický systém tohoto modelu v podobě typu MOSP-3000 izraelské značky IAI navíc postrádá laserový dálkoměr-značkovač cílů. Jeho součástí je pouze TV kamera a IČ senzor. Díky tomu jej nelze používat k zaměřování zbraní.

Forpost-M – pokročilá modifikace bezpilotního vzdušného prostředku typu Forpost. Součástí vybavení tohoto modelu se mimo jiné stal satelitní navigační systém, který spolupracuje se systémem GLONASS, zabezpečený komunikační systém a identifikační systém.

Forpost-M2 – ozbrojená modifikace bezpilotního vzdušného prostředku typu Forpost-M s jedním párem zbraňových závěsníků pod křídlem. Na křídelních závěsnících tento model může přepravovat protizemní munici o hmotnosti 15 až 100 kg, včetně klouzavých pum. Tento model byl poprvé spatřen v červenci roku 2018.

Forpost-R – modifikace bezpilotního vzdušného prostředku typu Forpost sestavená výhradně z komponent ruské výroby. Tento model je v podstatě zcela novým strojem, který s modelem Forpost sdílí pouze vnější vzhled. Prototyp UAV typu Forpost-R se do oblak poprvé vydal dne 22. srpna 2019. viz. samostatný text

Vyrobeno:  30 sériových strojů (10 systémů se třemi stroji)

Uživatelé:  pouze Rusko

Forpost

Navádění:   inerciální (autopilot) a rádiové povelové

Pohon:        jeden pístový motor typu Jaribu 2200 australské výroby s max. výkonem 80 hp

Vybavení:   elektro-optický pozorovací systém typu MOSP-3000 izraelské výroby, který v sobě sdružuje TV kameru a IČ senzor. Instalace kulovitého pouzdra tohoto zařízení se nachází na břichu trupu. Užitečné zatížení tohoto stroje činí 100 kg.

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 11.8.2020