CLST ESKA-1

Typ:  záchranný ekranoplán

Určení:  poskytování neodkladné pomoci osobám nacházejícím se ve vzdálenosti až 50 km od pobřežních základen

Historie:  Jediný prototyp jednomotorového dvoumístného ekranoplánu typu ESKA-1 byl vyprojektován konstrukčním týmem J.S. Gorbenka, který působil při institutu CLST (Centrální laboratoř záchranné techniky), a měl sloužit pro poskytování neodkladné pomoci osobám nacházejícím se ve vzdálenosti až 50 km od pobřežních základen. Po koncepční stránce přitom šlo o hornoplošník s člunovitým trupem a ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „T“ (jedna obdélníková vodorovná plocha umístěná na vrcholu jedné šípové svislé plochy). Křídlo tohoto stroje bylo, obdobně jako křídlo ekranoplánů z dílny slavného německého konstruktéra A. Lippische, pojato jako obrácená delta s přímou náběžnou hranou, šípovou odtokovou hranou s výrazným kladným úhlem šípu, značnou hloubkou a výrazným záporným vzepětím. Jeho konce pak kromě nevelkých hranatých vyrovnávacích plováků nesly též odnímatelné „winglety“ s výrazným kladným vzepětím a křidélky na odtokové hraně. Kabina dvoučlenné posádky se sedadly uspořádanými vedle sebe se nacházela uvnitř přední části trupu a byla řešena jako uzavřená. Pohon ekranoplánu typu ESKA-1 obstarával jeden 63 hp pístový motor typu M-63 motocyklového původu. Ten se přitom nacházel uvnitř krátké doutníkovité gondoly, které byla uchycena za pomoci vysokých vzpěr trubkové konstrukce ke hřbetu trupu v oblasti mezi pilotní kabinou a ocasními plochami, a roztáčel jednu dvoulistou tažnou vrtuli s průměrem 1,6 m. Drak jediného exempláře ekranoplánu typu ESKA-1 byl zhotoven z běžných konstrukčních materiálů, jakými je smrkové dřevo, překližka, polystyrén a sklolaminát. Svůj první let tento stroj vykonal v červnu roku 1973. V průběhu zkušebního programu jediný exemplář ekranoplánu typu ESKA-1 uskutečnil několik plaveb po vodní hladině, několik letů na dynamickém vzduchovém polštáři za využití přízemního efektu (ten se projevoval nejvíce ve výškách mezi 0,3 m a 1,5 m) a několik krátkodobých letů vně vlivu přízemního efektu (ve výškách nad 2 m). Typ ESKA-1 tedy patřil mezi ekranoplány typu „B“, tedy ekranoplány schopné krátkodobého letu vně vlivu přízemního efektu. Toho přitom mohl využívat pro překonávání překážek nacházejících se ve směru letu (např. útes či hladinové plavidlo). Po ukončení zkušebního programu jediný prototyp ekranoplánu ESKA-1 zajišťoval po více než 10 let kyvadlovou dopravu na řece Volze.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    jeden pilot a jeden pasažér

Pohon:       jeden pístový motor typu M-63 s max. výkonem 63 hp

* schopnost krátkodobého letu vně oblasti přízemního efektu až do výšky 50 m

** 2,55 m i s otáčející se vrtulí

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013