MAI/RIIGA ELA-01

Typ:  experimentální ekranoplán

Určení:  studium stability a ovladatelnosti ekranoplánu v různých letových režimech

Historie:  Jediný exemplář experimentálního ekranoplánu typu ELA-01 byl vyprojektován v letech 1976 až 1978 skupinou studentů SKB (Studentská konstrukční kancelář) institutu MAI (Moskevský Aviatický institut) a SKB institutu RIIGA (Rigská Letecká Universita) pod vedením profesorů a výzkumných pracovníků působících při těchto dvou institutech. Zatímco za skupinu studentů SKB MAI zodpovídal A.A. Badiagin, skupinu studentů SKB RIIGA vedl V.Z. Šestakov. Šéfkonstruktérem tohoto stroje se pak stal F.A. Muchamedov, výzkumný pracovník působící při institutu MAI. Ekranoplán typu ELA-01 bylo možné řadit mezi ekranoplány typu „C“, tedy ekranoplány schopné dlouhodobého letu vně vlivu přízemního efektu. Kromě toho se tento stroj dokázal pohybovat v malé výšce nad povrchem nejen na dynamickém, ale i na statickém vzduchovém polštáři. Ekranoplán typu ELA-01 se tedy mohl vznášet na místě ve výšce několik desítek centimetrů nad povrchem, obdobně jako vznášedlo. Kromě toho byl schopen vzlétat a přistávat kolmo z místa za využití statického vzduchového polštáře a v neposlední řadě též přecházet z režimu volného visení na statickém vzduchovém polštáři do dopředného pohybu na dynamickém vzduchovém polštáři a naopak. Ekranoplán typu ELA-01 tedy disponoval schopnostmi ekranoplánu, vznášedla a klasického letounu. Kompletaci jediného prototypu tohoto stroje zajistil experimentální závod se zaměřením na produkci sportovních letadel z litevské Prienai. Ekranoplán typu ELA-01 byl po koncepční stránce řešen jako hornoplošník se dvěma trupy (tzv. katamarán). Trupy tohoto stroje měly podobu plováků s plochými vnitřními boky a vystouplými vnějšími boky a navzájem byly propojeny obdélníkovou střední částí křídla. Do středu náběžné hrany střední části křídla ekranoplánu typu ELA-01, která se vyznačovala poměrně malým rozpětím, značnou hloubkou a nulovým vzepětím, byla vetknuta vřetenovitá gondola s uzavřeným jednomístným kokpitem. Zadní partie obou plovákových trupů tohoto stroje zase nesla zdvojenou svislou ocasní plochu (SOP) s lichoběžníkovým tvarem. Její vrcholy přitom navzájem propojovala jedna obdélníková vodorovná ocasní plocha (VOP). Ke vnějším bokům obou trupů ekranoplánu typu ELA-01 byly pak uchyceny štíhlé vnější části křídla, které se vyznačovaly výrazným kladným vzepětím. Pohon tohoto stroje původně obstarával jeden 140 hp pístový motor typu M332 československé výroby. Ten se přitom nacházel uvnitř gondoly, která byla uchycena za pomoci vysokých vzpěr trubkové konstrukce k horní ploše střední části křídla, v oblasti přímo za centrální gondolou s pilotní kabinou, a roztáčel jednu dvoulistou tažnou vrtuli. Střední část křídla v oblasti za pilotní kabinou ukrývala též nevelký pomocným pístovým motorem poháněný ventilátor. Ten vháněl v průběhu kolmého vzletu a přistání a v průběhu volného visení na statickém vzduchovém polštáři vzduch pod střední část křídla. Zatímco z boků byl tento prostor ohraničen postranními plováky, zepředu a zezadu jej uzavíraly speciální výsuvné klapky, které byly umístěny pod náběžnou a odtokovou hranou střední části křídla. Letové zkoušky jediného prototypu ekranoplánu typu ELA-01 se rozeběhly dnem 4. listopadu 1978 a byly realizovány na řece Němen, v Kaunaském regionu. Krátce nato, dne 1. prosince toho samého roku, tento stroj obdržel instalaci silnějšího 210 hp pístového motoru typu M337 (na místo 140 hp motoru typu M332) a třílisté vrtule (na místo vrtule dvoulisté). V letech 1979 až 1983 pak takto modifikovaný jediný prototyp ekranoplánu typu ELA-01 vykonal, po předchozí instalaci automatického systému řízení a letové záznamové aparatury, celou řadu zkušebních letů se zaměřením na studium stability a ovladatelnosti vzdušného prostředku pohybujícího se nad povrchem na dynamickém vzduchovém polštáři v různých letových režimech. V letech 1981 až 1985 jediný prototyp ekranoplánu ELA-01 uskutečnil též nespočet zkušebních letů v rámci vývoje plováků s měnitelnou geometrií a speciálních klapek, které při pohybu na statickém vzduchovém polštáři uzavíraly z obou dvou stran prostor mezi střední částí křídla a oběma postranními plováky. Zkušební program tohoto stroje se proto definitivně zastavil až na přelomu let 1984 a 1985. V létě roku 1985, po ukončení všech naplánovaných zkoušek, byl pak jediný prototyp ekranoplánu ELA-01 přepraven z Litvy do moskevského institutu MAI.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden pístový motor typu Walter M332 československé výroby s max. výkonem 140 hp (ve starším provedení) nebo jeden pístový motor typu Walter M337 československé výroby s max. výkonem 210 hp (v pozdějším provedení)

* 2,95 m i s otáčející se vrtulí

** platí pro pozdější provedení s instalací silnějšího motoru typu M337 (max. vzletová hmotnost tohoto stroje v původním provedení, které se vyznačovalo instalací slabšího motoru typu M332, činila okolo 1 000 kg)

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013