Alexejev LAVP-02

Typ:  výzkumný ekranoplán

Určení:  prověření technického řešení ekranoplánu typu „A“ (ekranoplán schopný pohybu nad povrchem výhradně v oblasti přízemního efektu)

Historie:  Protože R.E. Alexejev shledal ekranoplány typu „B“ (ekranoplán se schopností krátkodobého letu vně vlivu přízemního efektu) a typu „C“ (ekranoplán se schopností dlouhodobého letu vně vlivu přízemního efektu) jako nepříliš vhodné pro masové použití v civilním provozu, na konci 70. let se z vlastní iniciativy pustil do vývoje podstatně jednodušších ekranoplánů typu „A“, tj. ekranoplánů schopných letu výhradně v oblasti přízemního efektu. Ekranoplány typu „A“ lze tedy zjednodušeně řečeno považovat za vznášedla pohybující se na dynamickém vzduchovém polštáři (na místo statickém). Realizaci prvního skutečného operačního ekranoplánu typu „A“ v podobě říčního dopravního typu Volga-2 s přepravní kapacitou osm osob předcházelo hned několik ryze výzkumných strojů. Jejich posláním se přitom stalo prověření technického řešení takto koncipovaného ekranoplánu. První z nich vešel ve známost pod označením LAVP-02 a byl řešen jako jednoduchá platforma s otevřenou kabinou posádky s dvojící tandemově uspořádaných sedadel. Jeho vzletové a přistávací zařízení tvořila dvojice nafukovacích plováků. Ty se totiž pro ekranoplány této kategorie jevily jako daleko vhodnější než pevné kovové plováky, jimž byly opatřeny rychlé ekranoplány typu „B“ a „C“, či pružná manžeta, která obepínala spodní plochu kýlu vznášedel. Zatímco vyvýšenou záď poměrně krátkého trupu ekranoplánu typu LAVP-02, v oblasti za kabinou posádky, zakončovalo směrové kormidlo, příď trupu tohoto stroje, v oblasti přímo před kabinou posádky, ukrývala instalaci 30 hp pístového motoru typu RMZ-640. Ten byl přitom převzat od motorových saní a roztáčel jednu tažnou vrtuli nacházející se na přídi. Část proudu vzduchu z této vrtule byla odváděna pod trup, což sebou přinášelo vzrůst vztlaku. Poznatky získané v průběhu zkoušek tohoto ryze experimentálního stroje konstrukční tým CKB-SKP R.E. Alexejeva následně zužitkoval při návrhu pokročilejších experimentálních ekranoplánů typu „A“, známých jako Volžanočka, Volžanka-1, Volžanka-2 a SM-10. Poslední z nich, SM-10, již přitom byl přesným 1:1 analogem Alexejevova prvního operačního ekranoplánu typu „A“ v podobě výše uvedeného lehkého dopravního typu Volga-2.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    dvě osoby

Pohon:        jeden pístový motor typu RMZ-640 s max. výkonem 30 hp

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013