LOK (Aero) MiG-15bisR

Typ:  ozbrojená taktická průzkumná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-15bis (S-103) uzpůsobená pro činnost ve dne i v noci

Určení:  zjišťování pozice vojsk a inženýrsko-technických konstrukcí a vyhledávaní ploch vhodných pro shoz výsadku

Odlišnosti od letounu MiG-15bis (S-103):

- instalace úchytů pro dva fotoaparáty na místo 37 mm kanónu typu N-37 a jednoho (vnitřního) ze dvou 23 mm kanónů typu NS-23 uvnitř modifikované výměnné kanónové lafety, vestavěné do břicha přídě trupu (v této souvislosti na břichu trupu, v oblasti za šachtou příďového podvozku, přibyl elektricky ovládanými dvířky opatřený průzor, zatímco z pravoboku břicha přídě trupu zmizel kryt hlavně kanónu typu N-37 a z levoboku břicha přídě trupu kryt hlavně vnitřního kanónu typu NR-23)

- instalace úchytů pro dva fotoaparáty pod potahem břicha trupu, přímo pod modifikovanou hlavní palivovou nádrží se zmenšeným objemem z 1 250-ti na 815 l – v této souvislosti v ose břicha trupu, na úrovni kořenů náběžné hrany křídla, přibyl průzor opatřený elektricky ovládanými dvířky

- instalace závaží v přídi trupu, u první příčky (hmotnostní kompenzace za vyjmutou kanónovou výzbroj)

- instalace modifikovaných křídelních závěsníků pro PTB se zesílenou konstrukcí – na ty lze umístit 600 l PTB typu PTB-600, zatímco na křídelní závěsníky stíhacího MiGu-15bis je možné umístit PTB typu PTB-400 s objemem 400 l

- instalace čtyř kapotovaných pumových závěsníků typu BD-3-53 pod modifikovaným křídlem, po jednom mezi trupem a závěsníky pro PTB a vně závěsníků pro PTB alá MiG-15 SB – na tyto závěsníky se umisťují zábleskové pumy (za jejich pomoci jsou osvětlovány cíle při nočním snímkování)

- instalace zařízení pro synchronizaci shozu pum typu AOS s vypínačem (toto zařízení provádí automatický odhoz pum z jedné poloviny křídla při náhodném uvolnění pum z druhé poloviny křídla) a krokového mechanismu pro odhoz pum typu ESBR-3P (odhoz zábleskových pum nebyl ale možný, pokud nebyl zapojen ani jeden fotoaparát)

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny instalací ovládacích prvků fotoaparátů a pum (to si vyžádalo z palubní desky vyjmout machmetr a hodiny a zároveň přemístit spínač pro znovunabíjení kanónu)

- instalace vysílače typu PDK-3 dálkového gyromagnetického kompasu typu DGMK-3 uvnitř pravého koncového křídelního oblouku alá MiG-15 SB (na své původní pozici toto zařízení vykazovalo nespolehlivým chodem v konfiguraci s podvěsnou výzbrojí pod křídlem)

Historie:  V polovině 50. let se ČSLA při taktickém vzdušném průzkumu musela stále plně spoléhat na pístové letouny typu Aero C-3Af. Protože tyto stroje bylo tehdy možné považovat za již beznadějně morálně i technicky zastaralou techniku, dne 30. července 1957 padlo rozhodnutí, aby byl pro potřeby fotografického průzkumu (FOTINT) upraven určitý počet proudových stíhačů typu MiG-15bis (S-103), nejvýkonnějších bojových letounů ČSLA. Pro FOTINT verzi MiGu-15bis (S-103), která vešla ve známost pod označením MiG-15bisR, byly navrženy celkem čtyři varianty průzkumného vybavení, tři pro průzkum za denních podmínek a jedna pro noční průzkum. Do vývojových plánů na rok 1958 byl projekt průzkumného MiGu-15bisR, spolu s projektem průzkumného MiGu-19SF, technickou radou TR-VLaPVOS začleněn v listopadu roku 1957. Realizaci projektu tohoto modelu přitom dostaly, nařízením ze dne 8. ledna 1958, na starost Letecké opravny Kbely (LOK). Zatímco sovětská průzkumná verze MiGu-15bis (Fagot), která nesla označení MiG-15Rbis, se vyznačovala instalací jednoho fotoaparátu pro denní snímkování (na místo jednoho 23 mm ze dvou kanónů typu NR-23), náš MiG-15bisR bylo možné opatřit až čtyřmi fotoaparáty. Zatímco dva z nich se umisťovaly do zadní části modifikované výměnné kanónové lafety zbavené 37 mm kanónu typu N-37 a vnitřního 23 mm kanónu typu NR-23, další dva fotoaparáty bylo možné zabudovat pod hlavní palivovou nádrž. Protože se toto neobešlo bez redukce objemu hlavní palivové nádrže z 1 250-ti na 815 l, křídelní závěsníky průzkumného MiGu-15bisR byly uzpůsobeny pro nesení větších 600 l přídavných palivových nádrží typu PTB-600. Naproti tomu na křídelní závěsníky stíhacího MiGu-15bis (S-103) bylo možné umístit přídavné nádrže typu PTB-400 s objemem 400 l. Dle výše uvedeného zadání měly být kontrolní a vojskové zkoušky prototypu průzkumného MiGu-15bisR ukončeny v polovině roku 1959. Omezené kapacity Leteckých opraven Kbely nicméně neumožnily odevzdat první prototyp tohoto stroje k závěrečným zkouškám dříve než v únoru roku 1960. To si ale vyžádalo vypracovat nový plán. Zmíněný plán přitom počítal se završením konečných úprav a revizí ke dni 30. března a dokončením kontrolních, resp. vojskových, zkoušek ke dni 30. června, resp. ke dni 30. října, roku 1960. Do prací na prvních operačních exemplářích průzkumného MiGu-15bisR se nicméně Letecké opravny Kbely pustily již v roce 1959, tedy ještě před završení všech výše uvedených zkoušek. ČSLA, resp. 47. pzlp (průzkumný letecký pluk) a průzkumné letky 2. a 34. sbold (stíhací bombardovací letecká divize), proto mohly své první průzkumné MiGy-15bisR převzít již v roce 1960. Zmíněné bojové útvary ale spolu s těmito stroji obdržely pouze dokumenty, které obsahovaly jen výčet změn proti výchozímu stíhacímu MiGu-15bis (S-103). Dokumenty s letovými charakteristikami byly k dispozici teprve až v dubnu roku 1963, po završení letových zkoušek, které se poněkud zatáhly. Do té doby piloti s průzkumnými MiGy-15bisR létali bez podrobných znalostí jejich letových charakteristik, včetně spotřeby paliva. Ta byla přitom v porovnání se stíhacím MiGem-15bis (S-103) vyšší o celých 30%, jak prokázaly kontrolní lety. Průzkumný MiG-15bisR vykazoval max. provozním násobkem 8 g (6 g s dvojicí PTB-600 v podvěsu), max. rychlostí 685 až 840 km/h, operačním dostupem 12 400 m, max. doletem (s dvojicí 600 l PTB-600) 1 020 až 1 320 km a vytrvalostí 123 minut. Jeho rozjezd při vzletu, resp. dojezd při přistání, činil 996 m, resp. 1 480 m. Z hlediska ovladatelnosti byl pak na tom prakticky stejně jako stíhací MiG-15bis (S-103). Plány, které počítaly s předáním 76-ti přestavěných stíhacích MiGů-15bis (S-103) na průzkumný MiG-15bisR ke dni 20. srpna 1962 se splnit nepodařilo (původní objednávka zněla na 56 exemplárů). Na inventáři ČSLA se jich totiž tehdy nacházelo jen 50. V průběhu roku 1962 mělo přestavbou na průzkumný MiG-15bisR projít celkem 29 MiGů-15bis (S-103). Leteckým opravnám Kbely se tehdy nicméně podařilo odevzdat jen 16 průzkumných MiGů-15bisR. Přestavba posledního MiGu-15bis (S-103) na průzkumný MiG-15bisR byla završena v roce 1963. Největším provozovatelem průzkumných MiGů-15bisR se stal již zmíněný 47. pzlp s domovskou základnou Mladá. Tento průzkumný letecký pluk přitom ke dni 11. července 1960 převzal celkem 36 těchto strojů. Zatímco 1. ledna 1965 se jich na inventáři 47. pzlp stále ještě nacházelo 28, dne 1. října 1966 20, dne 1. února 1969 23. V září roku 1969 tento pluk již nedisponoval žádným MiGem-15bisR. 45. dplzp (dělostřelecký průzkumný letecký pluk) z Lín v září roku 1961 provozoval celkem 13-ti těchto strojů. Dne 30. října 1964 se jich u tohoto pluku nacházelo 14, dne 22. července 1965 9 a dne 1. října 1966 13. V roce 1967 byla jedna letka 45. dplzp přezbrojena na letouny typu L-29R Delfín (Maya). Dne 1. února 1969 se zde již nenacházel žádný MiG-15bisR. Krátce nato, v září téhož roku, byl však tento letecký pluk zrušen. Kromě 47. pzlp a 45. dplzp průzkumné MiGy-15bisR provozovaly též, jak již bylo řečeno, průzkumné letky 2. a 34. sbold. Zatímco dne 30. září 1964 se u všech bojových útvarů ČSLA nacházelo 59 průzkumných MiGů-15bisR, dne 25. července 1968 jich naše vzdušné síly provozovaly již jen 29. Ke dni 12. září 1969 došlo k redukci počtů letounů typu MiG-15bisR ve stavu ČSLA na pouhých 17 exemplářů. Poslední exempláře tohoto stroje u nás zřejmě dolétaly v roce 1970. Poté jejich poslání převzaly letouny typu L-29R Delfín (Maya). Pro vyřazené MiGy-15bisR se nicméně našlo další využití. Některé z nich byly totiž v dubnu roku 1970 přestavěny na bitevní verzi, známou jako MiG-15bis SB, a následně vyvezeny do Iráku.

Verze:  -

Vyrobeno:  76 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-15bis)

Uživatelé:  pouze ČSSR

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Motorlet VK-1 (M-06) s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický střelecký zaměřovač typu ASP-3NM (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - průzkumné: varianta 1 (71,5 kg) – tři sdružené fotoaparáty pro denní snímkování typu AFP-02  nebo AFP-21KT (rozměr snímku 18 x 18 cm), jeden s vertikální optickou osou, umístěný uvnitř lafety, a dva se šikmou optickou osou, umístěné za sebou pod hlavní palivovou nádrží (zatímco ten přední zaujímá sklon pod úhlem 30° doleva, ten zadní vykazuje sklonem pod úhlem 30° doprava); varianta 2 (50,5 kg) – dva sdružené fotoaparáty pro noční snímkování typu NFP-02 se šikmou optickou osou (rozměr snímku 18 x 18 cm), jeden se sklonem pod úhlem 18° doleva, umístěný uvnitř lafety, a jeden se sklonem pod úhlem 18° doprava, umístěný pod hlavní palivovou nádrží; varianta 3 (60,0 kg) – dva samostatné fotoaparáty pro denní snímkování typu ŠFP-02 s vertikální optickou osou (snímek = pás o šířce 18 cm), jeden uvnitř lafety a jeden pod hlavní palivovou nádrží; varianta 4 – dva fotoaparáty pro denní snímkování se svislými optickými osami, jeden fotoaparát typu ŠFP-02 (snímek = pás o šířce 18 cm) a jeden fotoaparát typu AFP-02 nebo AFP-21KT (snímky o rozměru 18 x 18 cm)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij

Výzbroj:      jeden 23 mm kanón typu NR-23 se zásobou 80 nábojů, instalovaný po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a čtyři (v konfiguraci dvěma fotoaparáty pro noční snímkování typu NFP-02) zábleskové pumy typu ZP-50-35 o hmotnosti 35 kg nebo FOTAB-100-80 o hmotnosti 80 kg, přepravované na prvním a třetím páru křídelních závěsníků (druhý pár křídelních závěsníků je vyhrazen pro 600 l PTB typu PTB-600)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,08 m 
Délka:   10,04 m
Výška: 3,70 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 6 2001 kg
Max. rychlost: 8402 km/h
Praktický dostup:   12 4003 m
Max. dolet bez/se 2 PTB:    1 3204 km

 

 

 

1) v konfiguraci se 4. variantou průzkumného vybavení. Vzletová hmotnost tohoto stroje v konfiguraci s 1. variantou průzkumného vybavení činila 5 270 kg

2) při letu v přízemí výšce v konfiguraci s 1. variantou průzkumného vybavení. V konfiguraci se 4. variantou průzkumného vybavení max. rychlost tohoto stroje při letu v přízemí výšce činila 685 km/h. Ve velkých výškách, 4 000 až 6 000 m, bylo však zakázáno překračovat rychlost 700 km/h. Při vyšších rychlostech totiž hrozily vibrace.

3) v konfiguraci se 4. variantou průzkumného vybavení

4) v konfiguraci s 1. variantou průzkumného vybavení. Dolet tohoto stroje v konfiguraci se 4. variantou průzkumného vybavení činil 1 020 km.

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 13.4.2014