LOK (Aero) MiG-15bis SB

Typ:  taktická útočná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-15bis (S-103)

Určení:  ničení pozemních cílů za pomoci neřízených raket a neřízených pum v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu MiG-15bis (S-103):

- instalace čtyř kapotovaných pumových závěsníků typu BD-3-53L pod modifikovaným křídlem, po jednom mezi trupem a závěsníky pro PTB a vně závěsníků pro PTB alá MiG-15 SB – na ty se umisťují neřízené protizemní rakety a neřízené pumy

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o 130 mm neřízenou raketu typu LR-130 s kumulativní (protipancéřovou) nebo tříštivotrhavou bojovou hlavicí s hmotností nálože 3,5 kg (1/1 TNT/hexogen), dostřelem (na zemi) 8,8 km a průraznosti pancíře 300 mm (s kumulativní hlavicí) a skříňovou raketnici typu SR-55 s deseti 55 mm neřízenými raketami typu LR-55 s kumulativní (protipancéřovou) nebo tříštivotrhavou bojovou hlavicí s hmotností nálože 0,25 kg (1/1 TNT/hexogen), dostřelem (na zemi) 3,83 km a průraznosti pancíře 100 mm (s kumulativní hlavicí)

- instalace zařízení pro synchronizaci shozu pum typu AOS (toto zařízení provádí automatický odhoz pum z jedné poloviny křídla při náhodném uvolnění pum z druhé poloviny křídla)

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny instalací zvětšeného panelu s ovladači podvěsné výzbroje, modifikovaného střeleckého zaměřovače typu ASP-3NM s nastavitelným odrazovým sklem (pro střelbu neřízenými raketami) a kontrolek připravenosti ke střelbě (to si ale vyžádalo přemístit kontrolku chodu fotokulometu typu S-13 nad palivoměr)

- instalace systému, který zamezuje odpálení raket v konfiguraci s vysunutým podvozkem, u kola levé jednotky hlavního podvozku

- instalace vysílače typu PDK-3 dálkového gyromagnetického kompasu typu DGMK-3 uvnitř pravého koncového křídelního oblouku alá MiG-15 SB (na své původní pozici toto zařízení vykazovalo nespolehlivým chodem v konfiguraci s podvěsnou výzbrojí pod křídlem)

Historie:  V první polovině 60. let tvořily páteř stíhacích bombardovacích pluků ČSLA podzvukové proudové bitevní letouny typu MiG-15 SB, které nebyly ničím jiným, než modifikovanými denními stíhači typu MiG-15 (S-102) s instalací dalších dvou párů zbraňových závěsníků pod křídlem, ovládacích prvků pumové a raketový výzbroje uvnitř pilotní kabiny, úchytů pro odhazovatelné startovací rakety po stranách zádě trupu, na úrovni odtokové hrany křídla, a pouzdra brzdícího padáku pod ocasní částí trupu, přímo mezi aerodynamickými brzdami. Všechny exempláře bitevního MiGu-15 SB vznikly v prostorách Leteckých opraven Kbely (LOK) konverzí nadbytečných MiGů-15 (S-102) ze stavu ČSLA pocházejících z posledních výrobních sérií z let 1953 a 1954. Protože technická životnost stíhacího MiGu-15 (S-102) činila pouhých 10 let provozu, kariéra bitevních MiGů-15 SB nebyla dlouhá. Poslední exempláře tohoto modelu dolétaly již v letech 1967 až 1968. V roce 1968 proto padlo rozhodnutí, aby byly pro potřeby stíhacích bombardovacích pluků ČSLA Leteckými opravnami Kbely obdobně upraveny nadbytečné exempláře modernějšího stíhacího MiGu-15bis (S-103). Přestavba stíhacích MiGů-15bis (S-103) na bitevní stroje se ale nakonec omezila pouze na instalaci dvou dodatečných párů zbraňových závěsníků pod křídlem a ovládacích prvků podvěsné výzbroje uvnitř pilotní kabiny. Instalaci úchytů pro odhazovatelné startovací rakety a brzdícího padáku totiž vzdušné síly nyní již nepožadovaly. Součástí podvěsné výzbroje bitevního MiGu-15bis (S-103), který vešel ve známost pod označením MiG-15bis SB, se staly ty samé zbraně jako u MiGu-15 SB, tedy pumy typu OFAB-100, raketové bloky typu SR-55 a neřízené rakety typu LR-130. Prototyp bitevního MiGu-15bis SB vznikl na počátku roku 1968 konverzí letounu s výrobním číslem 713815 a černým trupovým číslem 3815 a ke zkráceným letovým zkouškám, které zajistilo Výzkumné a zkušební středisko č.031 (VZS-031), byl předán v březnu téhož roku. Posláním zmíněných zkoušek se přitom stalo prověření letových výkonů, letových charakteristik a pevnostních charakteristik tohoto stroje v konfiguraci bez podvěsu a s podvěsem čtyř raketometů typu LR-55 nebo čtyř upravených pum typu TPU-70 se zvýšenou hmotností na 100 kg (pumy OFAB-100 byly k dispozici pouze při vážení) a dvou 400 l PTB typu PTB-400. Naproti tomu kombinace čtyř raket typu LR-130 s dvojicí PTB prověřována nebyla. Provozní násobek bitevního MiGu-15bis SB byl v průběhu zmíněných zkoušek stanoven na 8 g bez podvěsu, resp. 6 g s podvěsem. Při horizontálním letu ve výšce 3 000 m tento stroj dosahoval rychlosti 660 km/h (M=0,64) s podvěsem čtyř raketometů typu LR-55 a dvou 400 l PTB, resp. 710 km/h (M=0,69) s podvěsem čtyř 100 kg pum a dvou 400 l PTB. Odpovídající hodnoty max. rychlosti při mírném klesání v té samé výšce přitom činily 770 km/h (M=0,76) a 830 km/h (M=0,81). Nejvyšší rychlosti se podařilo dosáhnout ve výšce 2 000 m, a to 900 km/h (M=0,82). Přistávací rychlost MiGu-15bis SB byla stanovena na 180 km/h. Jeho dolet a vytrvalost činila 350 km a 43 min v konfiguraci bez, resp. 550 km a 1 h a 6 min v konfiguraci s dvojicí 400 l PTB v podvěsu. Všechny výše uvedené provozní limity byly přitom zaneseny do předpisu vydaného dne 28. ledna 1970 a schváleného ještě ten samý rok. Ke dni 10. dubna 1978 brány Leteckých opraven Kbely opustilo nejméně 72 bitevních MiGů-15bis SB, tedy o poznání méně než letounů typu MiG-15 SB, kterých vzniklo nejméně 154. V roce 1969 bylo totiž bitevními MiGy-15bis SB možné vyzbrojit již jen dva stíhací bombardovací pluky, a to 6. sbolp z Přerova a 30. sbolp z Hradce Králové. Ten první, 6. sbolp, byl navíc již po roce 1973 přezbrojen na dvoumachové MiGy-21MF (Fishbed J). Ke dni 1. února 1969 se podařilo bitevními MiGy-15bis SB vyzbrojit po jedné letce (o cca 24-ti letounech) od obou zmíněných pluků. Dne 24. října 1970 se ve stavu 6. sbolp, resp. 30. sbolp, nacházelo celkem 23, resp. 24, bitevních MiGů-15bis SB. Poslední z těchto strojů dosloužily u 1. letky 6. slp (stíhací letecký pluk) z Českých Budějovic. Definitivně byly tyto stroje z výzbroje ČSLA vyřazeny dne 1. dubna 1983. Kromě ČSLA bitevní MiGy-15bis SB provozovaly též vzdušné síly Iráku. Všechny pro vývoz do Iráku vyhrazené exempláře tohoto stroje přitom vznikly v letech 1970 až 1972 přestavbou vyřazených průzkumných MiGů-15bisR ze stavu ČSLA. Takto byly s největší pravděpodobností přestavěny všechny tyto průzkumné stroje, které se tehdy stále ještě nacházely v provozu. Doložená je existence celkem sedmi takto do standardu MiG-15bis SB dopracovaných MiGů-15bisR.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně 72 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-15bis a -15bisR)

Uživatelé:  Irák a ČSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Motorlet VK-1 (M-06) s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden modifikovaný optický střelecký zaměřovač typu ASP-3NM (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj přepravovaná na třech párech křídelních závěsníků – čtyři 130 mm neřízené rakety typu LR-130 (na vnějším a vnitřním páru) a dvě 400 l PTB typu PTB-400 (na středním páru), čtyři raketnice typu SR-55 s deseti 55 mm neřízenými raketami typu LR-55 (na vnějším a vnitřním páru) a dvě 400 l PTB typu PTB-400 (na středním páru), čtyři 100 kg tříštivotrhavé pumy typu OFAB-100 (na vnějším a vnitřním páru) a dvě 400 l PTB typu PTB-400 (na středním páru), šest 100 kg tříštivotrhavých pum typu OFAB-100, dvě 100 kg tříštivotrhavé pumy typu OFAB-100 (na středním páru) a čtyři 130 mm neřízené rakety typu LR-130 (na vnějším a vnitřním páru) nebo dvě 100 kg tříštivotrhavé pumy typu OFAB-100 (na středním páru) a čtyři raketnice typu SR-55 s deseti 55 mm neřízenými raketami typu LR-55 (na vnějším a vnitřním páru)

* se čtveřicí raket typu LR-130 a dvojicí 400 l PTB v podvěsu. Dolet tohoto stroje s šesti pumami typu OFAB-100 v podvěsu činil 345 km.

** 710 km/h se čtveřicí pum typu OFAB-100 a dvojicí 400 l PTB v podvěsu, 660 km/h se čtveřicí raketnic typu SR-55 a dvojicí 400 l PTB v podvěsu

Poslední úpravy provedeny dne: 13.4.2014