Mikojan-Gurjevič DIS-200 „IT“ (MiG-5)

Typ:  pokročilá modifikace dálkového doprovodného stíhacího letounu typu DIS-200 „T“ (MiG-5)

Určení:  primárně obrana svazů bombardovacích letounů před vzdušným napadením, sekundárně útoky na pozemní a hladinové cíle

Odlišnosti od letounu DIS-200 „T“:

- instalace hvězdicových (vzduchem chlazených) motorů typu M-82 na místo kapalinou (glykolem) chlazených jednotek typu AM-37 v překonstruovaných křídelních gondolách s výrazně robustnější přední partií s konstantním průměrem (na místo plynule se zmenšujícím), prstencovitým lapačem vzduchu v čele (kolem mohutného vrtulového kužele), štěrbinovými výstupy chladícího vzduchu a výfukovými trubkami na bocích v oblasti před náběžnou hranou křídla (u předchozího modelu se motorové výfuky nacházely nad náběžnou hranou křídla) a kapsovitým lapačem olejového chladiče na břiše přímo před šachtou hlavního podvozku (u předchozího modelu se lapače vzduchového chladícího systému oleje nacházely na obou bocích motorových gondol v oblasti před náběžnou hranou křídla)

- absence glykolového systému chlazení – v této souvislosti z obou boků obou dvou motorových gondol zmizely štíhlé štěrbinové vstupy a výstupy vzduchu (ty se nacházely na úrovni náběžné a odtokové hrany křídla), ze spodní plochy vnějších částí křídla oba kapsovité lapače vzduchu a z horní plochy vnějších částí křídla oba regulační klapkou opatřené výstupy

- instalace 3,2 m čtyřlistých vrtulí typu AV-9L-118 na místo 3,0 m čtyřlistých vrtulí typu AV-9L-149

- vestavba modifikovaných lapačů vzduchu kompresoru vyznačujících se menší šířkou, větší výškou a více zaobleným profilem do náběžné hrany křídla (vně motorových gondol)

- zesílená pevná hlavňová výzbroj vestavbou druhého páru 12,7 mm kulometů typu UBS na místo obou dvou párů 7,62 mm kulometů typu ŠKAS do náběžné hrany střední části křídla (poblíž kořenů)

- instalace demontovatelného pouzdra s dvojicí 23 mm kanónů typu VJa-23 (na místo jednoho) pod přední částí trupu

- absence vyvažovací plošky na směrovce a na pravém křidélku

- modifikovaná ocasní část trupu – ta je nyní protažena až za odtokovou hranou vodorovné ocasní plochy v tzv. „bobří ocas“, který je rozdělen v horizontální rovině na dvě pohyblivé poloviny (ty po rozevření zastávají funkci aerodynamických brzd)

Historie:  Výnos NKAP (Lidový Komisariát Leteckého Průmyslu) ze dne 9. května 1941, na jehož základě byl do výrobního programu závodu č.19 zaveden hvězdicový 1 700 hp motor typu M-82 z dílny A.D. Švecova, byl následován dne 10. září téhož roku výnosem, který dal za vznik modifikaci dvoumotorového dálkového doprovodného stíhacího letounu typu DIS-200 (MiG-5) s instalací těchto vzduchem chlazených pohonných jednotek na místo kapalinou (glykolem) chlazených 1 450 hp motorů typu AM-37 z dílny A.A. Mikulina. Hvězdicový motor typu M-82 se totiž tehdy jevil jako velmi perspektivní, protože snesl větší poškození v boji než kapalinou chlazené pohonné jednotky (díky absenci kapalinového chladícího systému) a navíc jeho produkci zajišťoval závod, který se nacházel zcela mimo dosah nepřítele. Proti hovořil pouze znatelně větší průměr v porovnání s řadovými motory a tím i větší aerodynamický odpor. To ale kompenzoval jeho poměrně velký výkon. Z tohoto důvodu s instalací motoru M-82 tehdy počítala celá řada bojových letounů z dílny A.S. Jakovleva, S.A. Lavočkina, A.I. Mikojana/M.I. Gurjeviče a N.N. Polikarpova. Závodní zkoušky druhého prototypu letounu typu DIS-200, který kromě motorů typu M-82 obdržel též instalaci silnější hlavňové výzbroje a aerodynamických brzd, se přitom měly rozeběhnout nejpozději dnem 25. září 1941. To se ale splnit nepodařilo. Mezitím, dne 22. června 1941, totiž na území SSSR nečekaně vstoupila německá vojska. Protože byla Rudá Armáda tímto krokem ze strany fašistického Německa poněkud zaskočena, německým vojskům se podařilo ještě v říjnu toho samého roku dosáhnout bran Moskvy. Ještě v průběhu toho samého měsíce byl proto veškerý průmysl, který se tehdy nacházel v okolí hlavního města SSSR, odsunut dále na východ. Zatímco první prototyp letounu DIS-200 („T“), který se tehdy nacházel na letišti zkušebního institutu LII, skončil v Kazani, OKO MiG bylo spolu s veškerým zařízením závodu č.1 přesunuto do Kujbyševa. V dubnu roku 1942 se v přímé souvislosti s ústupem německých vojsk experimentální konstrukční oddělení (OKO) závodu č.1 stěhovalo znovu, a to do svého původního působiště, které se nacházelo v Chodynce. Mezitím, na základě výnosu ze dne 16. března 1942, bylo OKO MiG přetransformováno v experimentální konstrukční kancelář závodu č.155 (OKB-155). Protože OKO MiG navíc značně vytěžovala obnova sériové výroby MiGu-3 v Kujbyševě spolu s vývojem perspektivních nástupců tohoto jednomotorového výškového stíhače, kompletaci druhého prototypu letounu DIS-200, který byl znám pod továrním kódem „IT“, se nakonec nepodařilo dokončit dříve než na podzim roku 1942. Od vzletové dráhy se přitom tento stroj poprvé odlepil dne 28. ledna 1943. Dne 10. února téhož roku, po realizaci pouhých 14-ti zkušebních letů, ale letové zkoušky prototypu „IT“ zastavily problémy s karburátory typu BP-82. Ty byly proto 25. dne téhož měsíce z draku prototypu „IT“ vyjmuty a následně odeslány do institutu CIAM (Centrální Institut Leteckých Motorů) k seřízení. Do motorových gondol prototypu „IT“ byly přitom zmíněné karburátory opět vestavěny mezi 6. a 8. březnem téhož roku. Kuli vytíženosti zkušebních pilotů OKB MiG zkouškami prototypů, které tehdy měly vyšší prioritu, se nakonec další zkoušky tohoto stroje omezily pouze na pozemní testy pohonných jednotek. Vůbec naposledy byly přitom motory letounu „IT“ spuštěny dne 12. května 1943. Oficiálně byl celý program DIS-200 zastaven výnosem NKAP z října téhož roku, tedy po celých pěti měsících. Na základě zmíněného nařízení byly následně vrtule prototypu „IT“ předány zkušebnímu středisku LII za účelem jejich instalace na jiné prototypy bojových letounů. V průběhu letových zkoušek se druhý prototyp letounu DIS-200 podařilo rozehnat na pouhých 604 km/h, což bylo ještě méně, než v případě prvního motory typu AM-37 poháněného prototypu. Výšky 5 000 m byl přitom tento stroj schopen dosáhnout za 6,3 minut. Všechny tyto výkony, včetně operačního dostupu, který činil 9 800 m, ale znatelně zaostávaly za požadavky technického zadání. Jakékoliv bližší informace o údajném druhém motory typu M-82 poháněném a zároveň třetím exempláři letounu DIS-200 v celkovém pořadí nejsou bohužel známy.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva pístové motory typu Švecov M-82 s max. výkonem po 1 700 hp

Výzbroj:     čtyři synchronní 12,7 mm kulomety typu UBS se zásobou 250 nábojů na hlaveň, vestavěné do náběžné hrany střední části křídla (poblíž kořenů), a pouzdro se dvěma 23 mm kanóny typu VJa-23 se zásobou 250 nábojů na hlaveň, náklad pum do celkové hmotnosti 1 000 kg (tři 250 kg pumy typu FAB-250, dvě 500 kg pumy typu FAB-500 nebo jedna 1 000 kg puma typu FAB-1000) nebo jedno torpédo typu 45-AN, přepravované pod přední částí trupu

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 15,10 m 
Délka:   12,14 m
Výška: 3,40 m 
Prázdná hmotnost: 5 865 kg
Max. vzletová hmotnost: 8 000 kg
Max. rychlost: 604 km/h
Praktický dostup:   9 800 m
Max. dolet:    2 500 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 17.6.2012