Mikojan-Gurjevič DIS-200 „T“ (MiG-5)

Typ:  dálkový doprovodný stíhací letoun

Určení:  primárně obrana svazů bombardovacích letounů před vzdušným napadením, sekundárně útoky na pozemní a hladinové cíle

Historie:  Protože denní nálety na cíle, které se nacházely na území fašistického Německa, letkám dálkových bombardérů britské RAF přinesly díky úplné absenci stíhacího doprovodu značné ztráty a noční nálety zase kuli potížím se zaměřením cíle nevykazovaly takovou efektivitou, dne 7. října 1940, tedy krátce poté, co se rozeběhla sériová výroba jednomotorového přepadového výškového stíhacího MiGu-1 (I-200), se NKAP (Lidový Komisariát Leteckého Průmyslu) obrátil na experimentální konstrukční oddělení (OKO) závodu č.1 A.I. Mikojana a M.I. Gurjeviče s požadavkem na specializovaný dvoumotorový dálkový doprovodný stíhací letoun. Požadovaný dálkový stíhač měl přitom tvořit doprovod dálkových bombardérů řady Jer-2 a Pe-8 (TB-7). Jeho srdcem se pak měla stát dvojice kapalinou chlazených 1 450 hp motorů typu AM-37 z dílny A.A. Mikulina. Zpracování projektu a zhotovení 1:1 technologické makety tohoto dvoumotorového stroje, který mezitím vešel ve známost pod označením DIS-200, bylo přitom začleněno do vývojového plánu na rok 1941 schváleného výnosem ze dne 25. listopadu 1940. Tři dny nato OKO MiG obdrželo objednávku na tři prototypy. Ke státním zkouškám měly být přitom tyto tři letouny předány nejpozději ve dnech 1. srpna, 1. září a 1. listopadu roku 1941. Prakticky ve stejnou dobu byly úkoly letounu DIS-200 rozšířeny o bombardování, torpédové útoky a vzdušný průzkum. Tímto se z tohoto stíhače stal skutečný víceúčelový bojový stroj. Sériovou výrobu letounu DIS-200, pro který bylo mezitím vyhrazeno služební označení MiG-5, přitom dostal výnosem ze dne 1. října 1940 na starost závod č.1 z Chodynky u Moskvy. Z tohoto důvodu měla být část produkce jednomotorového MiGu-1, který se zde právě tehdy vyráběl, následně svěřena závodu č.21. První prototyp letounu DIS-200 byl znám pod továrním indexem „T“ a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 11. června 1941. Závodní zkoušky tohoto stroje byly realizovány mezi 1. červencem a 5. říjnem téhož roku na letišti zkušebního institutu LII. Původně byl prototyp „T“ opatřen třílistými 3,10 m vrtulemi typu AV-5L-114. Jelikož za jejich pomoci byl schopen letu max. rychlostí pouhých 560 km/h (ve výšce 7 500 m), čímž zaostával za technickým zadáním o celých 104 km/h, později obdržel čtyřlisté vrtule typu AV-9L-149 s průměrem 3,0 m. Protože měření, která byla realizována v aerodynamickém tunelu institutu CAGI (Centrální Institut Aero- a Hydrodynamiky), odhalila, že je hlavní příčinou zmíněného neúspěchu nevhodně navržená aerodynamika motorových gondol, spolu se zmíněnými vrtulemi tento stroj obdržel též modifikované motorové výfuky, chladiče oleje a lapače vzduchu. Zavedením všech výše uvedených konstrukčních úprav se přitom podařilo max. rychlost prototypu „T“ zvýšit až na 610 km/h. Výstup takto upravenému prvnímu prototypu letounu DIS-200 na výšku 5 000 m přitom zabral 5,5 min. Mezitím, dne 22. června 1941, na území SSSR nečekaně vstoupila německá vojska. Protože byla Rudá Armáda tímto krokem ze strany fašistického Německa poněkud zaskočena, německým vojskům se podařilo ještě v říjnu téhož roku dosáhnout bran Moskvy. Ještě v průběhu toho samého měsíce byl proto veškerý průmysl, který se tehdy nacházel v okolí hlavního města SSSR, odsunut dále na východ. Zatímco institut LII i s prvním prototypem letounu DIS-200 skončil v Kazani, OKO MiG bylo spolu s veškerým zařízením závodu č.1 přesunuto do Kujbyševa. Ve zkouškách prototypu „T“ se po zmíněné evakuaci již nepokračovalo. Důvodem toho byla kromě skutečnosti, že nesplňoval z hlediska letových výkonů zadání NKAP, též nedostupnost kapalinových motorů typu AM-37. Vývoj této pohonné jednotky byl totiž mezitím zcela zastaven. Z tohoto důvodu druhý prototyp letounu DIS-200, který vešel ve známost pod továrním kódem „IT“, nakonec obdržel hvězdicové (vzduchem chlazené) 1 700 hp motory typu M-82.

Popis:  Po koncepční stránce byl letoun typu DIS-200 řešen jako jednomístný dvoumotorový dolnoplošník smíšené konstrukce. Trup tohoto stroje se sestával ze tří částí, a to přední, střední a zadní. Přední část trupu letounu DIS-200 byla přitom zhotovena z duralu a ukrývala jednomístnou pilotní kabinu. Protože hřbetní polokapkovitý průzračný kryt pilotní kabiny, který byl opatřen odsuvnou (směrem dozadu) střední částí, doplňovalo zasklení celé spodní poloviny špice trupu, pilot se mohl těšit výbornému výhledu do horní i dolní polosféry. Naproti tomu střední část trupu byla řešena jako celodřevěná skořepina s potahem z dýhy. Zatímco kostru podlouhlé plynule se zužující zadní části trupu, která nesla ocasní plochy, tvořily ocelové trubky, potah této partie trupu byl zhotoven z duralových plechů. Ocasní plochy letounu DIS-200 se sestávaly z jedné vodorovné plochy, která byla uchycena ke hřbetu zádě trupu, a dvou zaoblených svislých ploch, jejichž instalace se nacházela na koncích plochy vodorovné. Zatímco vlastní ocasní plochy byly zhotoveny ze dřeva, jejich pohyblivé části v podobě výškových a směrových kormidel obdržely duralovou kostru a plátěný potah. Na odtokové hraně výškovek i směrovek se pak nacházela instalace vyvažovací plošky. Křídlo letounu DIS-200 obdrželo šípovou náběžnou hranu, přímou odtokovou hranu a zaoblené konce a sestávalo se z kovové střední a dřevěných vnějších částí. Jeho instalace se přitom nacházela na samé špici trupu. Zatímco na odtokové hraně křídla byly umístěny dvoudílné vztlakové klapky typu Schrenk a křidélka, vnější části náběžné hrany cca z 2/3 z celkového rozpětí zaujímají sloty. Kostra klapek a křidélek byla zhotovena z duralu. Potah pak tvořila dýha, v případě klapek, resp. plátno, v případě křidélek. Ke spodní ploše křídla v oblasti mezi vnitřním a vnějším párem vztlakových klapek byly uchyceny motorové gondoly s doutníkovitým profilem. Zatímco na obou bocích těchto gondol, na úrovni náběžné hrany křídla, se nacházely štíhlé na výšku postavené lapače vzduchu glykolového chladiče, pod odtokovou hranou byl umístěn shodný počet štěrbinových regulačními klapkami opatřených výstupů. Na obou bocích obou motorových gondol v oblasti před náběžnou hranou křídla se zase nacházela instalace tunelových vzduchových chladičů oleje. Zatímco vstupy přívodů vzduchu ke kompresoru byly včleněny do náběžné hrany křídla, vně motorových gondol, motorové spaliny vyváděly nad křídlo dva páry společných výfukových trubek. Poslání nevelkých lapačů vzduchu s obdélníkovým průřezem nacházejících se na spodní ploše vnějších částí křídla, hned vedle obou motorových gondol, stejně jako obdélníkových regulační klapkou opatřených výstupů, které byly umístěny na horní ploše křídla (přibližně v polovině jeho hloubky), není bohužel známo. Pravděpodobně však šlo o ústrojí sekundárního glykolového chladiče, za jehož pomocí byl dochlazován vzduch přicházející do kompresoru. Do zadní části motorových gondol se sklápěly (po směru letu) vzpěry hlavního podvozku opatřené 1 000 x 350 mm koly. Hlavní podvozek pak doplňoval ostruhový podvozek s 470 x 210 mm kolečkem, který se zasouval do břicha ocasní části trupu. Všechny tři podvozkové šachty byly přitom opatřeny dvoudílnými podélně dělenými obdélníkovými dvířky. Palivový systém letounu DIS-200 se sestával z šesti nádrží se samosvorným potahem (dvě uvnitř celodřevěné střední části trupu a čtyři uvnitř křídla) a dohromady pojaly celkem 1 920 kg paliva. První prototyp tohoto stroje nebyl ozbrojen. Počítal však s dvojicí 12,7 mm kulometů typu UBS, která měla být spolu se čtveřicí 7,62 mm kulometů typu ŠKAS vestavěna do náběžné hrany křídla, podél trupu. Pod příď trupu pak mělo být možné umístit pouzdro s jedním 23 mm kanónem typu VJa-23 (původní plány počítaly s dvojicí 23 mm kanónů typu MP-6), náklad pum do celkové hmotnosti 1 000 kg nebo jedno torpédo. Od zvažované instalace raketnic s dvojicí 82 mm neřízených raket typu RO-82, které měly zajišťovat obranu zadní polosféry, do zádě trupu bylo nakonec zcela opuštěno.

Verze:

DIS-200 („T“) – starší modifikace letounu DIS-200 s instalací kapalinou chlazených 1 450 hp motorů typu AM-37. Jediný prototyp tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 11. června 1941.

DIS-200 („IT“) – pozdější modifikace letounu DIS-200 s hvězdicovými 1 700 hp motory typu M-82, zesílenou hlavňovou výzbrojí a aerodynamickou brzdou na prodloužené zádi trupu. Jediný prototyp tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 28. ledna 1943. viz. samostatný text

Vyrobeno:  dva prototypy (jeden prototyp modelu „T“ a jeden prototyp modelu „IT“)

Uživatelé:  žádní

DIS-200 („T“)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva pístové motory typu Mikulin AM-37 s max. výkonem po 1 450 hp

Vybavení:   jeden fotoaparát typu AFA-1 (jeho instalace se nachází přímo za pilotní kabinou)

Výzbroj:      dva synchronní 12,7 mm kulomety typu UBS se zásobou 300 nábojů na hlaveň, vestavěné do spodní poloviny náběžné hrany střední části křídla (poblíž kořenů), čtyři synchronní 7,62 mm kulomety typu ŠKAS se zásobou 1 000 nábojů na hlaveň, vestavěné do horní poloviny náběžné hrany střední části křídla (přímo nad instalací kulometů typu UBS), a pouzdro s jedním 23 mm kanónem typu VJa-23 se zásobou 200 nábojů, náklad pum do celkové hmotnosti 1 000 kg (tři 250 kg pumy typu FAB-250, dvě 500 kg pumy typu FAB-500 nebo jedna 1 000 kg puma typu FAB-1000) nebo jedno torpédo typu 45-AN, přepravované pod přední částí trupu*

* jediný postavený prototyp tohoto modelu nebyl vyzbrojen

** platí pro stíhací provedení

*** pouze vypočtený odhad

Poslední úpravy provedeny dne: 17.6.2012