Mikojan-Gurjevič Je-152M (Je-166)

Typ:  pokročilá modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu Je-152

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu Je-152:

- instalace kratšího nevyztuženého průzračného překrytu pilotní kabiny bez protáhlých hřbetních krytů zámků – hřbetní nástavba navazující na překryt pilotní kabiny tohoto modelu vykazuje výrazně mohutnějším profilem a navíc svou zadní partií zasahuje až ke kořeni odtokové hrany svislé ocasní plochy (zatímco průřez hřbetní nástavby tohoto modelu je znatelně větší než průřez překrytu pilotní kabiny, v případě modelu Je-152 je tomu naopak)

- instalace pohonné jednotky typu R-15B-300, která je opatřena kratší tryskou (o 253 mm) s měnitelným průřezem, na místo motoru typu R-15-300 využívajícího pevnou trysku s ejektorem

- modifikovaný palivový systém vestavbou dalších tří nádrží s celkovým objemem 1 760 l, jedné nádrže s objemem 750 l, jedné nádrže s objemem 630 l a jedné nádrže s objemem 380 l, do útrob výše uvedené hřbetní trupové nástavby (to sebou přineslo vzrůst vnitřní zásoby paliva z 4 930 l na 6 690 l)

- instalace modifikovaného křídla s dalším (druhým) párem nízkých aerodynamických hřebenů na spodní ploše, přibližně v polovině rozpětí, a vypouštěcími lištami PLŘS velkého dosahu typu K-80 na koncích (naproti tomu na koncích křídla modelu Je-152 se nacházely odpalovací lišty střednědosahových PLŘS typu K-9)

- instalace úchytů 3,50 m kachních plošek s tvarem dvojité delty na bocích přední části trupu, v oblasti před pilotní kabinu (od použití kachních plošek bylo v době, kdy probíhala kompletace jediného prototypu tohoto modelu, opuštěno)

Historie:  Program automatizovaného vzdušného komplexu PVO typu Uragan-5 dal za vznik hned třem křídlem s tvarem dvojité delty opatřeným těžkým přepadovým stíhačům značky MiG. Konkrétně přitom šlo o letouny typu Je-150, Je-152A (Flipper) a Je-152. Protože se vývoj tohoto komplexu nacházel ve skluzu, poslední dva uvedené letouny, Je-152A (Flipper) a Je-152, OKB MiG nakonec, z vlastní iniciativy, začlenila do vzdušného komplexu typu Je-152-9. Komplex typu Je-152-9 měl původně spolupracovat s automatizovanými pozemními naváděcími stanovišti komplexu Dal a jeho součástí se měl stát palubní střelecký radiolokátor typu CP-1 s vyhledávacím dosahem 45 až 50 km a raketový systém typu K-9-155, který byl vystavěn na střednědosahových PLŘS typu K-9 (AA-4 Awl). Později, v roce 1961, byl však vzdušný komplex typu Je-152-9 adaptován pro součinnost s pozemními naváděcími stanovišti automatizovaného komplexu PVO typu Vozduch-1. Takto modifikovaný vzdušný komplex PVO typu Je-152-9 přitom vešel ve známost pod označením Je-152-9V. Krátce nato, v roce 1962, byl nicméně vývoj obou zmíněných automatizovaných vzdušných komplexů PVO, Uragan-5 a Je-152-9V, zastaven ve prospěch podstatně výkonnějšího automatizovaného vzdušného komplexu PVO typu MiG-25-40, který byl vystavěn na výkonnějším dvoumotorovém přepadovém stíhači typu MiG-25P (Foxbat A), střeleckém radiolokátoru typu RP-25 Smerš-A (Fox Fire) a PLŘS velkého dosahu typu R-40 (AA-6 Acrid). OKB-155 A.I. Mikojana a M.I. Gurjeviče se proto již v roce 1962 pustila do prací na projektu pokročilé modifikace přepadového stíhače typu Je-152, posledního vývojového modelu z řady Je-150, s instalací zbraňového systému těžšího dvoumotorového přepadového stíhače typu Tu-128 (Fiddler), který se sestával ze střeleckého radiolokátoru typu Smerš (Big Nose) a PLŘS velkého dosahu typu K-80 (AA-5 Ash). Zmíněná modifikace letounu typu Je-152 přitom vešla ve známost pod označením Je-152P a kromě nového zbraňového systému počítala též s motorem typu R-15B-300. Tento motor vznikl v rámci programu MiG-25P (Foxbat A) a z konstrukčního hlediska nebyl ničím jiným, než modifikací nepříliš spolehlivého motoru typu R-15-300, pohonné jednotky letounů typu Je-150 a Je-152. Protože letoun typu Je-152 vykazoval omezeným doletem, do výrazně rozšířené hřbetní nástavby letounu typu Je-152P byly vestavěny další tři palivové nádrže s celkovým objemem 1 760 l. Křídlo tohoto modelu zase obdrželo instalaci dodatečného páru aerodynamických hřebenů na spodní ploše a prodloužených koncových částí. Jejich instalace přitom sebou přinesla vzrůst rozpětí z 8,49 m na 10,30 m a v neposlední řadě též pokles plošného zatížení. Novinkou se stala též instalace 3,50 m kachních plošek s tvarem dvojité delty na bocích přídě trupu, přímo před pilotní kabinou. Jejich zavedení mělo zase sebou přinést zlepšení podélné stability při průchodu zvukovou barierou. Naproti tomu ocasní plochy zůstaly bez změn. Na prototyp přepadového stíhače typu Je-152P byl na základě výnosu ze dne 5. února 1962 přestavěn druhý prototyp modelu Je-152 (Je-152/2). Protože se ale od výše popsané projektové podoby v mnohém odlišoval, ve známost vešel pod pozměněným označením Je-152M. První prototyp letounu typu Je-152 (Je-152/1) se dle toho samého výnosu zase stal vzdušnou zkušebnou motoru typu R-15B-300. Díky průtahům s dodávkou motoru typu R-15B-300 se kompletaci jediného prototypu letounu typu Je-152M nepodařilo završit dříve než v první polovině roku 1963. Vzhledem k nedostupnosti pro let schváleného motoru typu R-15B-300 ale nakonec nikdy nevzlétl. Svůj veřejný debut si jediný prototyp letounu typu Je-152M odbyl dne 9. července 1967, na letecké přehlídce, která se konala v Domodedově u Moskvy. Zde byl přitom prezentován staticky pod fiktivním označením Je-166, tedy pod označením, které bylo předtím použito k zápisu rekordů v rychlosti a dostupu ustanovených letounem Je-152/1. Později se jediný prototyp letounu typu Je-152M stal jedním z exponátů Moninském muzea. Zde se přitom nachází do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí druhého prototypu letounu typu Je-152)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-15B-300 s max. tahem 6 800 kp / 10 210 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský střelecký radiolokátor typu Smerš (Big Nose) s vyhledávacím dosahem 50 km a zaměřovacím dosahem 35 až 40 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu

Výzbroj:     dvě PLŘS velkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu K-80 (AA-5 Ash), přepravované na koncových křídleních závěsních (na centrální podtrupový závěsník lze umístit pouze 600 l nebo 1 500 l přídavnou palivovou nádrž)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.2.2014