Mikojan-Gurjevič MiG-15bis („SJe“)

Typ:  experimentální modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-15bis (Fagot)

Určení:  prověření efektivity aerodynamických úprav křídla a svislé ocasní plochy na obrácený efekt směrovky při vysokých rychlostech

Odlišnosti od letounu MiG-15bis (Fagot):

- instalace nových koncových křídleních oblouků s odlišným profilem a hranatým půdorysem na místo zaobleného (celkové rozpětí křídla ale zůstalo nezměněno)

- instalace křidélek s větším rozpětím a větší plochou na odtokové hraně křídla

- instalace nové odnímatelné horní kýlové části svislé ocasní plochy (SOP) s větší výškou, větší plochou, větší hloubkou, menším úhlem náběhu náběžné hrany a hranatým vrcholovým krytem na místo zaobleného

- instalace nového dvoudílného směrového kormidla na odtokové hraně SOP

- instalace nevelkých polokapkovitých krytů filmových kamer po stranách zadní partie odsuvného zadního dílu dvoudílného průzračného překrytu pilotní kabiny

Historie:  Jedním z největších nedostatků podzvukových stíhacích letounů řady MiG-15 (Fagot) se kromě sklonu k samovolnému sklouznutí po křídle do vývrtky při vysokých rychlostech stal též obracený efekt směrového kormidla, který se projevoval rovněž při vysokých rychlostech. Odborníci zkušebního institutu LII ze Žukovského, I.M. Paškovskyj a D.I. Mazurovkyj, proto navrhli tento jinak úspěšný stroj opatřit modifikovanými křidélky se zvětšenou plochou, novými koncovými křídleními oblouky s odlišným půdorysem a profilem a modifikovanou svislou ocasní plochou (SOP) s větší plochou pevného kýlu i pohyblivé směrovky. Zavedením všech těchto úprav do konstrukce křídla a SOP, které se staly součástí zadání MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) ze dne 2. prosince 1950, přitom mělo vést nejen ke snížení zatížení na křidélka, ale i ke zlepšení ovladatelnosti. Výrobní podklady pro takto modifikovaný MiG-15 (Fagot), který vešel ve známost pod továrním kódem „SJe“ (nebo též „LL“), OKB MiG zpracovala ještě v průběhu prosince roku 1950. Ve verzi „SJe“ byly přitom dokončeny tři exempláře pokročilejšího MiGu-15bis (Fagot), které opustily v březnu roku 1951 brány kujbyševského závodu č.1. Zatímco dva z nich, včetně letounu s výrobním číslem 125010 a modrým trupovým číslem 510, byly vyhrazeny pro letové zkoušky, další převzal, dne 23. března téhož roku, institut CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky). Zde pak prošel statickými zkouškami. Zkoušky obou letových prototypů letounu typu „SJe“ probíhaly v režii zkušebního institutu LII ze Žukovského a byly realizovány mezi červnem a červencem roku 1951. Jeden z nich (modrá 510) přitom část zkušebního programu absolvoval s instalací výsuvné lyže neznámého určení pod střední partií trupu a dlouhé trubice se snímači letových parametrů na hřbetu „špice“ trupu. Protože z výsledků zmíněných zkoušek vyplynulo, že všechny výše popsané úpravy křídla a SOP nemají žádný vliv na nežádoucí obracený efekt směrovky při vysokých rychlostech, na letounech řady MiG-15 (Fagot) se již více nerozšířily.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři prototypy (dva letové a jeden neletový pro statické zkoušky)

Uživatelé:  žádní 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1 s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: žádné

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku a dvě pumy o hmotnosti 50 kg nebo 100 kg, přepravované na jednom páru křídelních závěsníků (alternativně lze na křídelní závěsníky tohoto stroje umístit 300 l PTB typu PTB-300 nebo 400 l PTB typu PTB-400)

Poslední úpravy provedeny dne: 7.5.2014