Typ:  raketonosná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A)

Určení:  ničení pozemních a rozměrných vzdušných cílů s omezenými manévrovacími schopnostmi (bombardovací letouny) za pomoci neřízených raket typu ARS-57 Skvorec

Odlišnosti od letounu MiG-17 (Fresco A):

- instalace dalšího páru zbraňových závěsníků (s přímou náběžnou a zkosenou odtokovou hranou) pod křídlem, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro PTB

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o raketové bloky typu ORO-57 s osmi 57 mm neřízenými raketami typu ARS-57 Skvorec (ty se umisťují, v počtu dvou exemplářů, na vnitřní pár křídleních závěsníků)

- instalace optického střeleckého zaměřovače typu AP-57 uvnitř pilotní kabiny na místo střeleckého zaměřovače typu ASP-3NM

- instalace ovládacího bloku neřízených raket typu PU-2

Historie:  Dne 27. května 1953 byla OKB MiG pověřena začleněním dvou raketových bloků typu ORO-57 z dílny OKB-16, každý s osmi 57 mm neřízenými raketami typu ARS-57 Skvorec, do zbraňového systému podzvukového frontového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A). Předání prototypu takto modifikovaného MiGu-17 (Fresco A) bylo přitom zmíněným výnosem stanoveno na třetí čtvrtletí toho samého roku. Raketa typu ARS-57 Skvorec vzešla z iniciativy OKB-16 a primárně sloužila k útokům na bombardovací letouny. Na ty byla odpalována v salvách o velkých počtech. Přitom se počítalo, že alespoň jedna raketa ze salvy zasáhne a spolehlivě zničí cíl. Nízkou přesnost střelby měla ale kompenzovat též instalace silné bojové části. S oficiální podporou se vývoj rakety typu ARS-57 Skvorec setkal dne 15. prosince 1951, tj. po celých pěti letech od započetí vývoje. Prototyp požadované modifikace stíhacího MiGu-17 (Fresco A) vešel ve známost pod továrním kódem „SI-16“ a vyznačoval se instalací dalšího páru zbraňových závěsníků pod křídlem, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro PTB, střeleckého zaměřovače typu AP-57 a ovládacího bloku typu PU-2. Jeho základem se přitom stal sériový MiG-17 (Fresco A) (rudá 005 / v.č. 54211005), který byl vyroben závodem č.21 z Gorkého. Protože vývoj střeleckého zaměřovače typu AP-57 provázely těžkosti, závodní zkoušky prototypu „SI-16“ se nakonec nepodařilo zahájit dříve dne 21. ledna 1954. Střeleckými zkouškami u Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS) tento stroj prošel v březnu toho samého roku. V průběhu zmíněných zkoušek byly uskutečněny pouze čtyři střelby, dvě na zemi a dvě ve vzduchu, ve výšce 5 000 m a 13 000 m, při letu rychlostí 600 až 850 km/h. Přitom bylo spotřebováno celkem 40 raket typu ARS-57 Skvorec. V průběhu střeleckých zkoušek se podařilo prověřit spolehlivost a bezpečnost střelby v průběhu horizontálního letu, střemhlavého klesání, zatáčení i bojových manévrů. Přitom se podařilo potvrdit, že střelba z raketových bloků typu ORO-57 nemá negativní vliv ani na drak letounu ani na chod motoru. Ke státním zkouškám byl prototyp „SI-16“ předán ještě ten samý měsíc. V rámci státních zkoušek tento stroj vykonal, mezi 25. červnem a 10. zářím roku 1954, celkem 55 zkušebních letů. S dvojicí raketových bloků typu ORO-57 v podvěsu prototyp „SI-16“ vykazoval rychlostí 1 000 km/h (ve výšce 5 000 m). Na výšku 5 000 m byl přitom schopen vystoupat za 2,8 min. Dostup tohoto stroje činil 14 400 m. V případě doletu a vytrvalosti tomu pak bylo 695 km a 1 hod a 28 min. Rozjezd prototypu „SI-16“ při vzletu přitom nepřesahoval 1 450 m. Přestože státní zkoušky tohoto stroje zakončilo kladné hodnocení, VVS se rozhodlo s definitivním rozhodnutím, zda raketový blok typu ORO-57 s osmi neřízenými raketami typu ARS-57 Skvorec příjme či ne, vyčkat až na výsledky zkoušek vojskových. Ty se přitom měly rozeběhnout v polovině roku 1954. Pro tyto účely měly být, dle výnosu ze dne 19. září 1953, náležitě upraveny, instalací závěsníků pro dvě raketnice typu ORO-57 a střeleckého zaměřovače typu ASP-5N, další čtyři sériové MiGy-17 (Fresco A) z linky závodu č.153 z Novosibirska. Příslušné výrobní podklady se ale OKB MiG zmíněnému podniku již předat nepodařilo. V souvislosti se zahájením produkce výkonnějšího MiGu-17F (Fresco C) totiž VVS o integraci raketových bloků typu ORO-57 do zbraňového systému letounu typu MiG-17 (Fresco A) zcela ztratilo zájem.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-17)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1 s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu AP-57 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij-M (štíhlá přímá břitová anténa nacházející se na hřbetu trupu přímo mezi pilotní kabinou a SOP)

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj – dva raketové bloky typu ORO-57 (osm 57 mm neřízených raket typu ARS-57 Skvorec), přepravované na vnitřním páru, a dvě 400 l PTB typu PTB-400, přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků

* s dvojicí raketových bloků typu ORO-57 v podvěsu

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2014