Typ:  raketonosná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A)

Určení:  ničení pozemních a rozměrných vzdušných cílů s omezenými manévrovacími schopnostmi (bombardovací letouny) za pomoci těžkých neřízených raket typu TRS-190 Strela

Odlišnosti od letounu MiG-17 (Fresco A):

- modifikovaný zaměřovací systém instalací optického střeleckého zaměřovače typu AP-21 (AP-2R) na místo optického zaměřovače typu ASP-3N

- instalace dalšího (druhého) páru zbraňových závěsníků, které vykazují tvarem písmene „L“, pod náběžnou hranou křídla, v oblasti před šachtami hlavního podvozku, na úrovni vnitřního páru aerodynamických hřebenů alá MiG-17 „SI-19“ (tyto dodatečné zbraňové závěsníky jsou řešeny jako odnímatelné a jsou opatřeny pumovými zámky typu D3-40)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o těžkou 190-ti mm neřízenou raketu typu TRS-190 Strela (trubkové raketnice těchto raket v podobě typu ORO-190 se umisťují, v počtu dvou exemplářů, na vnitřní pár křídleních závěsníků, nebo, po předchozí demontáži vnitřního páru křídleních závěsníků, na vnější pár křídleních závěsníků, na místo PTB)

Historie:  Dne 15. prosince 1951 byla OKB MiG pověřena začleněním dvou těžkých 190 mm neřízených raket s raketovým pohonem na tuhé pohonné látky (TPH) typu TRS-190 Strela do zbraňového systému podzvukového proudového stíhače typu MiG-17 (Fresco A). Zmíněná raketa byla opatřena elektrickým nárazovým-přibližovacím zapalovačem typu EV-51 z dílny institutu NII-137 a startovala z 1 800 mm dlouhé válcovité raketnice typu ORO-190. Raketa typu TRS-190 Strela postrádala instalaci stabilizačních plošek. Její stabilizaci za letu zajišťovala, obdobně jako u kanónového projektilu, rotace okolo podélné osy vyvozovaná tahem dvou skloněných trysek pohonné jednotky. Datum předání takto modifikovaného MiGu-17 (Fresco A) ke zkouškám bylo přitom zmíněným výnosem stanoveno na srpen roku 1952. Příslušné výrobní podklady se OKB MiG podařilo vyhotovit do července téhož roku. Prototyp požadované raketonosné modifikace letounu typu MiG-17 (Fresco A) vešel ve známost pod továrním kódem „SI-19“ a vznikl konverzí čtvrtého sériového MiGu-17 (Fresco A) vyrobeného na lince kujbyševského výrobního závodu č.1 (rudá 104 / v.č 1401004). Zmíněná konverze přitom spočívala v instalaci dalšího (vnitřního) páru křídleních zbraňových závěsníků, střeleckého zaměřovače typu AP-2R a zařízení pro nabíjení elektrické roznětky neřízených raket typu PZV-52. Raketnice typu ORO-190 se umisťovaly na dodatečný vnitřní pár křídleních závěsníků, který se nacházel před šachtami hlavního podvozku. Alternativně je bylo možné přepravovat na vnějším páru křídleních závěsníků, na místo přídavných palivových nádrží. Svůj „roll-out“ si prototyp „SI-19“ odbyl dne 13. srpna 1952. Poté, co prošel závodními zkouškami, byl předán Státnímu zkušebnímu institutu vojenského letectva (GK NII VVS). Tomu se přitom stalo dne 9. září téhož roku. Nicméně vývoj vlastní rakety typu TRS-190 Strela byl oficiálně objednán teprve až dne 19. září 1953, tedy celý rok nato. Termín náležitě upraveného MiGu-17 (Fresco A), instalací závěsníků pro dvě raketnice typu ORO-190, zaměřovače typu AP-2R a nabíječky elektrického zapalovače bojové hlavice typu PZV-52, byl zmíněným výnosem posunut na třetí čtvrtletí roku 1953. Závodní zkoušky takto modifikovaného prototypu „SI-19“ (rudá 104) se podařilo završit dnem 12. srpna 1953, tedy ještě před vydáním zmíněného výnosu. První etapa státních zkoušek tohoto stroje skončila dne 1. ledna 1954. Druhá etapa státních zkoušek byla realizována na polygonu GK NII VVS a obešla se bez problémů. S dvojicí raketnic typu ORO-190 v podvěsu prototyp „SI-19“ vykazoval rychlostí 1 033 km/h (ve výšce 5 000 m). Na výšku 5 000 m byl přitom schopen vystoupat za 2,7 min. Dostup tohoto stroje činil 14 600 m. V případě doletu tomu pak bylo 715 km. Přestože státní zkoušky prototypu „SI-19“ zakončilo kladné hodnocení, VVS se rozhodlo s definitivním rozhodnutím, zda raketu typu TRS-190 Strela příjme či ne, vyčkat až na výsledky zkoušek vojskových. Na počátku roku 1955 tak zkušební institut NII VVS obdržel dodávku celkem 1 000 raket typu TRS-190 Strela a čtyř letounů typu MiG-17F (Fresco C), které byly předtím, v prostorách závodu č.153 z Novosibirska, opatřeny instalací závěsníků s raketnicemi typu ORO-190K, zaměřovače typu ASP-5N a nabíječky elektrického zapalovače bojové hlavice typu PZV-52. Nicméně dodávka celkem 600-ti elektrických nárazových-přibližovacích zapalovačů bojové hlavice typu EV-51 z dílny institutu NII-137 a 600 nárazových mechanických zapalovačů bojové hlavice typu VMTR z dílny závodu č.42 se poněkud zatáhla. Ani jeden z nich navíc neprošel kontrolními zkouškami. Zatímco bezkontaktní zapalovač typu EV-51 vykazoval malým dosahem, kontaktní zapalovač typu VMTR pracoval poněkud nespolehlivě. VVS proto raketu typu TRS-190 Strela nakonec nepřijalo.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-17) a čtyři stroje ověřovací série (vznikly konverzí sériových MiGů-17F)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1 s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu AP-21 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij-M (štíhlá přímá břitová anténa nacházející se na hřbetu trupu přímo mezi pilotní kabinou a SOP)

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj - dvě trubkové raketnice typu ORO-190 s těžkou 190 mm neřízenou raketou typu TRS-190 Strela, přepravované na vnitřním páru, a dvě 400 l PTB typu PTB-400, přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků, nebo dvě trubkové raketnice typu ORO-190, přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků (v tomto případě je vnitřní pár křídleních závěsníků sejmut)

* s dvojicí raketnic typu ORO-190 v podvěsu

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2014