Mikojan-Gurjevič MiG-17/-17F („SI-21M“)

Typ:  raketonosná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A)

Určení:  ničení pozemních a rozměrných vzdušných cílů s omezenými manévrovacími schopnostmi (bombardovací letouny) za pomoci těžkých neřízených raket typu ARS-212M Ovod-M

Odlišnosti modelu MiG-17 „SI-21M“ od letounu MiG-17 (Fresco A):

- modifikovaný zaměřovací systém instalací optického střeleckého zaměřovače typu ASP-5N na místo optického zaměřovače typu ASP-3NM

- instalace dalšího (druhého) páru zbraňových závěsníků, které vykazují tvarem písmene „L“, pod náběžnou hranou křídla, v oblasti před šachtami hlavního podvozku, na úrovni vnitřního páru aerodynamických hřebenů alá MiG-17 „SI-19“ (tyto dodatečné zbraňové závěsníky jsou řešeny jako odnímatelné a jsou opatřeny pumovými zámky typu D3-40)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o těžkou 212-ti mm neřízenou raketou typu ARS-212M Ovod-M (odpalovací lišty těchto raket v podobě typu APU-5 se umisťují, v počtu dvou exemplářů, na vnitřní pár křídelních závěsníků)

Historie:  Dne 15. prosince 1951 byla OKB MiG pověřena začleněním dvou 212 mm těžkých neřízených raket s raketovým pohonem na tuhé pohonné látky (TPH) typu ARS-212M Ovod-M do zbraňového systému podzvukového proudového stíhače typu MiG-17 (Fresco A). Takto modifikovaný MiG-17 (Fresco A) vešel ve známost pod továrním kódem „SI-21M“ a dle zmíněného zadání měl být ke státním zkouškám předán, ve dvou exemplářích, ve čtvrtém čtvrtletí roku 1952. Příslušné výrobní podklady letounu typu „SI-21M“ OKB MiG vyhotovila a závodu č.21 z Gorkého, který byl zodpovědný za instalaci křídelních zbraňových závěsníků s odpalovacími lištami typu APU-5, předala v průběhu října a listopadu roku 1952. Oba prototypy letounu typu „SI-21M“ vznikly v prostorách závodu č.21 konverzí sériových MiGů-17 (Fresco A). Ani jeden z nich se ale nepodařilo odevzdat ke státním zkouškám ve stanoveném termínu. Důvodem toho se staly průtahy s vývojem plánovaného střeleckého zaměřovače v podobě typu ASP-5N. Závodní zkoušky prvního prototypu letounu typu „SI-21M“ se tak rozeběhly teprve až v lednu roku 1953. Dne 18. dubna téhož roku, když právě vrcholily přípravy prototypu druhého k prvnímu letu, proto MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) nechalo celý program ARS-212M Ovod-M zastavit. Krátce nato, dne 19. září 1953, byl ale vývoj této zbraně znovu obnoven. Nová verze této rakety vešla ve známost jako ARS-212-OFM a počítala s elektro-mechanickým zapalovačem bojové hlavice typu EV-54. K pozemním a letovým státním zkouškám, které se měly rozeběhnout ve druhém čtvrtletí roku 1954, mělo být předáno celkem 600 raket typu ARS-212-OFM. Potřebám státních zkoušek rakety typu ARS-212-OFM měl být, dle výnosu ze dne 2. října 1953, společnými silami OKB MiG a závodu č.31 z Tbilisi upraven, instalací dvou závěsníků s odpalovacími lištami typu APU-5, střeleckého zaměřovače typu ASP-5N a nabíječky elektrického zapalovače bojové hlavice typu PZV-52, jeden sériový MiG-17 (Fresco A). Přestože OKB MiG předala příslušné výkresové podklady závodu č.31 zavčas, zmíněný letoun nakonec nebyl ke státním zkouškám odevzdán. Důvodem toho se stala změna zadání ze strany VVS. Dle nového zadání měl být raketovým systémem typu Ovod-M opatřen výkonnější MiG-17F (Fresco C). Součástí zaměřovacího vybavení tohoto stroje se přitom měl kromě střeleckého zaměřovače typu ASP-5N stát též radiolokační dálkoměr typu SRD-1M Radal-M (Scan Fix). Díky průtahům s dodávkou střeleckého zaměřovače typu ASP-5N se ale přestavbu jednoho ze sériových MiGů-17F (Fresco C) na již třetí prototyp letounu typu „SI-21M“ v celkovém pořadí nepodařilo završit dříve než v březnu roku 1955. Hlavní předností zbraňového systému tohoto stroje před zbraňovým systémem MiGu-17 (Fresco A) se stala instalace radiolokačního dálkoměru typu SRD-1M Radal-M (Scan Fix). Jeho začlenění do zaměřovacího vybavení totiž sebou přineslo plnou automatizaci, a tedy i znatelný vzrůst přesnosti nastavení okamžiku aktivace bezkontaktního zapalovače bojové hlavice. Naproti tomu piloti letounů typu MiG-17 (Fresco A), které radiolokační dálkoměr postrádaly, byli nuceni toto provádět ručně. Pozemními a letovými zkouškami, na letounu typu „SI-21“, raketa typu ARS-212-OFM Ovod-M prošla mezi 15. dubnem a 30. červnem roku 1955. Zkoušky zmíněné zbraně ale odhalili, že stále ještě není způsobilá pro řadový provoz. Důvodem toho bylo opožďování aktivace elektrického zapalovače bojové hlavice typu EV-54 (až o 100 m) a v neposlední řadě též velký rozptyl v určení bodu aktivace zapalovače radiolokačním dálkoměrem (cca 4 m). Protože mezitím padlo rozhodnutí, aby byla raketa typu ARS-212-OFM Ovod-M začleněna do zbraňového systému nadzvukového MiGu-19 (Farmer A), ve zkouškách této zbraně na letounu typu MiG-17F (Fresco C) se již dále nepokračovalo.

Verze:

MiG-17 („SI-21M“) – modifikace letounu typu MiG-17 (Fresco A) zastávající roli nosiče raket typu ARS-212M Ovod-M. Oba exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových MiGů-17 (Fresco A). Základem jednoho z nich se konkrétně stal letoun s výrobním číslem 54210421 a rudým trupovým číslem 421.

MiG-17F („SI-21M“) – modifikace letounu typu MiG-17 (Fresco C) zastávající roli nosiče raket typu ARS-212M Ovod-M, ve vylepšené verzi, známé jako ARS-212-OFM. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí sériového MiGu-17 (Fresco C).

Vyrobeno:  tři prototypy (zatímco první dva z nich vznikly konverzí sériových MiGů-17, základem toho třetího se stal sériový MiG-17F)

Uživatelé:  žádní

MiG-17 („SI-21M“)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1 s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-5N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij-M (štíhlá přímá břitová anténa nacházející se na hřbetu trupu přímo mezi pilotní kabinou a SOP)

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj - dvě těžké 212 mm neřízené rakety typu ARS-212M Ovod-M, přepravované na vnitřním páru, a dvě 400 l PTB typu PTB-400, přepravované na vnějším páru křídelních závěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2014