Mikojan-Gurjevič MiG-19 (SM-10)          

Typ:  speciální modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-19 (Farmer A) zastávající poslání vzdušné zkušebny

Určení:  prověření kompatibility tankovacího systému z dílny I.I. Šelesta a V.S. Vasyanina s nadzvukovým stíhačem typu MiG-19 (Farmer A)

Odlišnosti od letounu MiG-19 (Farmer A):

- absence všech tří kanónů a vnitřního páru křídelních zbraňových závěsníků nacházejícího se za šachtami hlavního podvozku

- instalace záchytného zařízení tankovací hadice uvnitř nového levého koncového oblouku křídla (zmíněný levý koncový oblouk křídla je řešena jako výměnný a na jeho náběžné hraně se nachází nevelký vřetenovitý kryt)

- modifikovaný kyslíkový systém zvětšením počtu 3 l lahví se stlačeným kyslíkem ze čtyř 4 ks na 6 ks (z důvodu větší vytrvalosti)

Historie:  Přestože se dolet nadzvukového denního stíhače typu MiG-19 (Farmer A) v konfiguraci s dvojicí 760 l přídavných palivových nádrží pod křídlem pohyboval okolo 2 200 km, pro některé mise to bylo stále málo. Dne 26. května 1954 byla proto OKB MiG pověřena začleněním zařízení pro doplňování paliva za letu do palivového systému tohoto prvního operačního stíhacího letounu na světě. Zmíněné zařízení pro doplňování paliva za letu mělo přitom být kompatibilní s tankovacím systémem „křídlo – křídlo“ z dílny I.I. Šelesta a V.S. Vasyanina vzdušného tankeru typu Tu-16Z (Badger A), který nebyl ničím jiným, než modifikací podzvukového proudového bombardéru typu Tu-16 (Badger A). Tankovací systém letounu typu Tu-16Z (Badger A) byl řešen jako plně automatický a sestával se z elektricky ovládaného navijáku, padáčkem stabilizované tažné hadice s vývodem na odtokové hraně pravého koncového oblouku křídla, čerpadla a přídavné palivové nádrže. Tankovací zařízení letounu „příjemce“ se zase  nacházelo v levém konci křídla. Vlastní doplnění se dělo tak, že letoun „příjemce“ levým koncem svého křídla přejel přes vysunutou hadici vzdušného tankeru a ta se pak sama připojila. Letoun „příjemce“ se proto nemusel pohybovat v úplavu vzdušného tankeru a navíc s ním nemusel nepřetržitě letět v těsné formaci, což vždy představuje velmi nebezpečnou operaci a navíc to klade zvláštní nároky na vycvičenost posádky. Naproti tomu, pokud došlo k uvolnění stabilizačního padáku od tankovací hadice, další spojení již nebylo možné. S identickým tankovacím systémem přitom počítaly též podzvukové bombardovací letouny typu Tu-16 (Badger A), kterým měly stíhací MiGy-19 (Farmer A) tvořit doprovod. Zatímco tankovací systém bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A) byl kompatibilní s tankovací hadicí s průměrem 88 mm, tankovací systém stíhacího MiGu-19 (Farmer A) již od počátku počítal s tankovací hadicí s průměrem 50 mm. Pro potřeby zkoušek zaměřených na prověření kompatibility tankovacího systému typu „křídlo – křídlo“ s nadzvukovým stíhačem typu MiG-19 (Farmer A) byly v polovině roku 1955 upraveny letouny N59210316 (rudá 316) a N59210415 (rudá 415). Zmíněná úprava přitom spočívala v instalaci nového levého koncového křídelního oblouku se záchytným zařízením tankovací hadice a dalších dvou 3 l lahví se stlačeným kyslíkem. Takto modifikované letouny MiG-19 (Farmer A) (rudá 316 a 415) vešly ve známost jako SM-10/1 a SM-10/2 a protože zastávaly poslání vzdušné zkušebny, zcela postrádaly instalaci výzbroje. V případě potřeby bylo ale tyto stroje možné, výměnou levého koncového křídelního oblouku a vyjmutím dodatečných lahví se stlačeným kyslíkem, přímo v polních podmínkách zpětně dopracovat do standardu MiG-19 (Farmer A). Závodní zkoušky speciálů typu SM-10 (či SM-9D, dle některých zdrojů) se rozeběhly v srpnu roku 1955. Tankovací zařízení těchto strojů dokázalo přijímat palivo rychlostí okolo 1 000 l/sec. Úplné naplnění všech palivových nádrží, které zabralo okolo pouhých 3 minut, signalizovala kontrolka nacházející se v kokpitu. Poté pilot uzavřel přívodní ventil, snížil rychlost a odpojil se od tankeru. Doplnění paliva od letounu typu Tu-16Z (Badger A) bylo přitom možné provést ve výškách 9 000 až 10 000 m při rychlostech 450 až 500 km/h. Tankovací systém letounu typu SM-10 umožňoval doplnit palivo několikrát za jeden operační let, a to za denních i nočních podmínek. Při nočních operacích byl přitom levý koncový křídelní oblouk tohoto stroje osvětlen za pomoci reflektoru. V průběhu jednoho ze zkušebních letů se podařilo s jedním z prototypů letounu typu SM-10 setrvat ve vzduchu, díky opakovanému využití služby vzdušného tankeru typu Tu-16Z (Badger A), okolo 6-ti hodin. Protože napojení letounu typu SM-10 na tankovací hadici nemálo komplikovalo turbulentní proudění vyvozované pravým koncovým křídelním obloukem vzdušného tankeru, ještě předtím, než byly prototypy tohoto stroje předány k druhé etapě závodních zkoušek, tankovací hadice vzdušného tankeru typu Tu-16Z (Badger A) doznala změn. Za chodu druhé etapy závodních zkoušek, která se rozeběhla v roce 1956, byla prověřována činnost tankovacího zařízení letounu typu SM-10 v plně automatizovaném režimu. Pro navádění na přiblížení přitom sloužil identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Uzel, který kromě svého původního poslání nyní zastával též funkci radionavigačního systému blízké navigace (SHORAN). V průběhu závodních zkoušek oba prototypy letounu typu SM-10 vykonaly dohromady 49 zkušebních letů. Státní zkoušky tankovacího systému „křídlo – křídlo“ na tomto stroji se rozeběhly dne 17. prosince 1956 a byly završeny dnem 14. března 1957. Přestože státní zkoušky tankovacího systému letounu typu SM-10 zakončilo kladné hodnocení, na sériových letounech řady MiG-19 (Farmer) se nikdy nerozšířil. Důvodem toho přitom nebyla ani tak skutečnost, že tankovací systém „křídlo – křídlo“ neumožňoval předávat palivo několika stíhacím letounům najednou, jako nová strategie vzdušných sil. Ta totiž se stíhacím doprovodem bombardovacích letounů již nepočítala. Hlavním důvodem toho se staly pokroky ve vývoji řízených střel, jejichž schopnosti byly tehdy poněkud přeceňovány.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (vznikly konverzí sériových MiGů-19)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij RD-9B (Mikulin AM-9B) s max. tahem po 2 600 kp / 3 250 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        ?

Výzbroj:     žádná (na křídelní závěsníky tohoto modelu se umisťují pouze 760 l PTB typu PTB-760)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,00 m 
Délka bez/s PVD:   12,54/14,64 m
Výška: 3,89 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 13.7.2014