Mikojan-Gurjevič MiG-19SMK (SM-K)

 

Typ:  speciální modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-19S (Farmer D) zastávající poslání vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti naváděcího systému letecké strategické protilodní řízené střely typu K-10S (AS-2 Kipper) za reálných podmínek

Odlišnosti od letounu MiG-19S (Farmer D):

- odlehčená konstrukce draku vyjmutím všech tří kanónů, střeleckého zaměřovače typu ASP-5N, radiostanice, fotokulometu, radiolokačního výškoměru, přijímače pozemního návěstidla, výstražného RL systému a 330 l palivové nádrže č.2

- modifikovaný hydraulický a elektrický systém

- instalace naváděcího systému řízené střely typu K-10S (AS-2 Kipper), který se sestává z přijímače naváděcích povelů typu JeS-2 (navádění ve střední fázi letu), aktivní radiolokační samonaváděcí stanice typu JeS-1 (navádění v koncové fázi letu) a autopilota typu JeS-3R – instalace zmíněných systémů je umístěna uvnitř kanónových sekcí, jedné nacházející se pod potahem pravoboku břicha přední části trupu a dvou nacházejících se v kořenech křídla, a uvnitř podvěsných kontejnerů (ty se umisťují na křídelní závěsníky pro PTB)

- instalace záznamové a testovací aparatury

Historie:  Protože nové prostředky PVO, které byly do výzbroje světových velmocí zařazeny okolo poloviny 50. let, v podobě řízených střel bombardovacím letounům prakticky znemožňovaly prolétnout přímo nad cílem, aby na něj mohly svrhnout svůj smrtící náklad pum, v SSSR byl tehdy zahájen vývoj celé řady těžkých leteckých protizemních a protilodních řízených střel. Za pomoci zbraní této kategorie lze totiž vést útoky na cíle ze vzdáleností nacházejících se zcela mimo dosah jeho prostředků PVO. Jednou z nich byla nadzvuková okřídlená řízená střela s proudovým pohonem a aktivním radiolokačním koncovým navedením typu K-10S (AS-2 Kipper) z dílny OKB MiG. Zmíněná střela vzešla z výnosu ze dne 3. února 1955 a měla se stát, spolu s proudovým raketonosným letounem typu Tu-16K-10 (Badger C) z dílny OKB A.N. Tupoleva a palubním vyhledávacím radiolokátorem typu JeN (Puff Ball), jednou z komponent vzdušného raketového komplexu typu K-20, který měl sloužit pro útoky na rozměrná hladinová plavidla s výtlakem větším než 10 000 t, jakými jsou např. bitevní křižníky a letadlové lodě. Jelikož je testování naváděcích systémů přímo na prototypech řízených střel velmi nepraktické a nákladné, neboť zkušební lety prototypů řízených střel vždy končí jejich destrukcí a ztrátou většiny naměřených dat, pro potřeby zkoušek naváděcího systému střely typu K-10S (AS-2 Kipper) OKB MiG v roce 1957 upravila dva nadzvukové stíhací letouny typu MiG-19S (Farmer D), N61210418 a N61210419. Speciální modifikace nadzvukového MiGu-19S (Farmer D) zastávající poslání vzdušné zkušebny naváděcího systému střely typu K-10S (AS-2 Kipper), který se sestával z aktivní RL samonaváděcí stanice typu JeS-1, přijímače naváděcích povelů typu JeS-2 a autopilota typu JeS-3R, přitom vešla ve známost pod označením MiG-19SMK či SM-K. K závodním zkouškám byly oba exempláře MiGu-19SMK (SM-K) předány dne 28. března (SM-K/1) a 19. října (SM-K/2) roku 1957. Další etapa zkušebního programu probíhala v režii Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS) nebo (dle jiných zdrojů) KB-1, raketové divize OKB MiG. GK NII VVS (nebo KB-1) přitom oba prototypy MiGu-19SMK (SM-K) převzal v srpnu a prosinci téhož roku. Zkoušky naváděcího systému střely typu K-10S (AS-2 Kipper) na letounech typu MiG-19SMK (SM-K) byly završeny na konci roku 1960. V rámci zmíněných zkoušek přitom oba exempláře tohoto speciálu dohromady vykonaly, mezi zářím roku 1959 a listopadem roku 1960, celkem 62 simulovaných útoků na hladinová plavidla Černomořské flotily VMF.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (vznikly konverzí sériových MiGů-19S)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij RD-9B (Mikulin AM-9B) s max. tahem po 2 600 kp / 3 250 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        ?

Výzbroj:     žádná (na křídelní závěsníky se umisťují pouze kontejnery ukrývající některé komponenty testovaného naváděcího systému)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,00 m 
Délka bez/s PVD:   12,54/14,64 m
Výška: 3,89 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 13.7.2014