Typ:  experimentální modifikace denního výškového stíhacího letounu typu MiG-19SV (Farmer C)

Určení:  prověření aerodynamiky nového křídla, které vykazuje vyšším vztlakem, a jeho vlivu na dostup výškového stíhače typu MiG-19SV (Farmer C)

Odlišnosti od letounu MiG-19SV (Farmer C):

- instalace modifikovaného křídla s výrazně „předsazenou“ klenutou náběžnou hranou vně aerodynamických hřebenů (díky tomu na úrovni aerodynamických hřebenů vznikl tzv. „psí zub“) a více protáhlými koncovými oblouky s odlišným profilem (to sebou přineslo vzrůst rozpětí z 9,00 m na 10,30 m, plochy z 25,16 m² na 27,7 m², štíhlosti z 3,24 na 3,8 a zúžení z 3,04 na 3,4 při současné redukci hloubky u koncových obloků z 1,378 m na 1,239 m)

- instalace zkušební aparatury na místo obou křídleních kanónů

Historie:  Reakcí na novou hrozbu v podobě podzvukových výškových průzkumných letounů typu Lockheed U-2 s operační letovou výškou 20 000 až 21 000 m, kterou sebou přinesl červenec roku 1956, ze strany SSSR se stala výšková modifikace nadzvukového denního frontového stíhacího letounu typu MiG-19S (Farmer D), nejvýkonnějšího stíhače domácí výroby, který se tehdy nacházel v sériové výrobě. Výškový MiG-19S (Farmer D) vešel ve známost pod označením MiG-19SV (Farmer C) a vyznačoval se instalací výškových motorů typu RD-9BF (na místo standardních motorů typu RD-9B) a odlehčenou konstrukcí draku (o 230 kg). Novinkou se stala též možnost využití vztlakových klapek pro zvýšení vztlaku při letu cestovní rychlostí ve výškách větších než 15 000 m. Všechny výše uvedené úpravy ale nakonec sebou přinesly vzrůst praktického dostupu ze 17 900-ti m na pouhých 18 500 m. Protože byl letoun typu MiG-19SV (Farmer C) díky tomu zcela nepoužitelný pro boj s výškovými průzkumnými speciály typu U-2, v roce 1957 křídlo druhého prototypu tohoto výškového stíhače (rudá 644 / v.č. 59210644) doznalo změn. Konkrétně křídlo tohoto stroje obdrželo, na základě doporučení odborníků institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky), výrazně „předsazenou“ klenutou náběžnou hranu vně aerodynamických hřebenů a více protáhlé koncové oblouky s odlišným profilem. Díky tomu vykazovalo větším rozpětím (o 1,3 m) a větší plochou (o 2,54 m²), a tedy i větším vztlakem. Vnesení všech výše uvedených změn do konstrukce křídla zmíněného letounu tedy sebou přineslo zlepšení poměru vztlaku a odporu při velkých úhlech náběhu. Takto modifikovaný druhý prototyp MiGu-19SV (Farmer C) (rudá 644) vešel ve známost pod označením MiG-19SVK a protože zastával poslání aerodynamické zkušebny, obdržel instalaci zkušební aparatury na místo obou křídleních kanónů. I přesto byl o celých 65 kg těžší než před zmíněnou konverzí. Obdobnou úpravou přitom současně prošel též třetí prototyp výškového MiGu-19SV (Farmer C) (v.č. 61210101). Zpočátku zkušebního programu, který probíhal na letecké základně Žukovskyj, domovské základně zkušebního institutu LII, byl ale prototyp MiG-19SVK (rudá 344) opatřen standardním křídlem a motory typu RD-9BF (v.č. G631013 a G631033). Výše popsané křídlo tento stroj obdržel až v květnu roku 1957. Současně s ním byl ale opatřen též instalací motorů typu RD-9BF-1 (v.č. 6506 a 6511) s modifikovaným přídavným spalováním. Později byly nicméně do jeho draku zpětně vestavěny starší motory typu RD-9BF. V průběhu zkušebního programu se tedy podařilo prověřit letové výkony prototypu MiG-19SVK (rudá 344) hned ve čtyřech konfiguracích. Zatímco v konfiguraci s motory typu RD-9BF instalace nového křídla sebou přinesla vzrůst dostupu z 18 800 m na 19 100 m, dostup prototypu MiG-19SVK (rudá 344) v provedení s motory typu RD-9BF-1 činil 18 550 m se „starým“ křídlem, resp. 18 900 m s „novým“ křídlem. Za pomoci motorů typu RD-9BF se tento stroj podařilo rozehnat na 1 420 km/h. Tato hodnota rychlosti byla přitom naměřena dne 29. dubna 1957 ve výšce 16 250 m při vzletové hmotnosti 6 130 kg. V pozdějším provedení s instalací motorů typu RD-9BF-1 dosáhl, dne 17. května téhož roku, v té samé výšce rychlosti 1 275 km/h. Vzletová hmotnost prototypu MiG-19SVK (rudá 344) přitom tehdy činila 6 430 kg. Z hlediska ovladatelnosti tento stroj nevykazoval žádnými rozdíly od standardního MiGu-19S (Farmer D). Při letu rychlostí 320 až 380 km/h byla jeho pilotáž dokonce snazší, neboť pozbýval tendence k samovolnému klopení „čumákem“ směrem nahoru a naklánění. Od standardního MiGu-19S (Farmer D) se přitom prototyp MiG-19SVK (rudá 344) nelišil ani vzletovými a přistávacími charakteristikami. Protože nové křídlo sebou přineslo přírůstek dostupu o pouhých 300 m, na místo projektovaných 1 000 m, následně se do středu pozornosti OKB MiG dostaly raketové urychlovací jednotky na KPL (model MiG-19SU/SM-50).

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí druhého a třetího prototypu letounu typu MiG-19SV)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij RD-9BF s max. tahem po 2 600 kp / 3 250 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním nebo RD-9BF-1 s max. tahem po 2 600 kp / 3 250 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Výzbroj:     žádná

* s motory typu RD-9BF, resp. 1 275 km/h s motory typu RD-9BF-1

** s motory typu RD-9BF, resp. 18 900 m s motory typu RD-9BF-1

Poslední úpravy provedeny dne: 13.7.2014