Typ:  víceúčelová bojová modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu MiG-21M/MF (Fishbed J); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu MiG-21M/MF (Fishbed J) a MiG-21UM (Mongol B) Rumunských vzdušných sil

Určení:   vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany a ničení pozemních cílů za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti modelu LanceR A od letounu MiG-21M/MF (Fishbed J):  

- instalace radiolokačního dálkoměru typu Elta EL/M-2001B izraelské výroby uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo sovětského střeleckého radiolokátoru typu RP-21M (Spin Scan)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Jeho součástí se stal jeden průhledový displej (HUD) typu Elop 921 značky Elbit, jeden barevný multifunkční displej (MFD) značky Elbit a jeden UFCP (Up-Front Control Panel) panel. Ovládací prvky v kabině tohoto modelu jsou navíc rozmístěny dle principu HOTAS (hands on throttle and stick).

- instalace systému monitorujícího zdravotní stav pilota (HUMS)

- instalace navigačního systému typu LISA-4000EB, který se sestává z VOR/ILS přijímače typu KNR-634A a DME odpovídače typu KDM-706A

- instalace GPS přijímače značky AlliedSignal Bendix

- instalace taktického informačního presenčního systému

- instalace modulárního víceúčelového palubního počítače značky Elbit a počítače letových dat značky Marconi

- instalace datalinku

- instalace nového záznamníku letových dat

- instalace VHF/UHF radiostanic typu ARC-430 a ARC-435 na místo původního spojovacího vybavení

- instalace datové sběrnice MIL-STD-1553B. Díky instalaci zmíněné sběrnice lze avionické vybavení tohoto modelu průběžně modernizovat pouhým přidáváním nebo vyměňováním jednotlivých bloků.

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ britské značky Plessay, který je kompatibilní s transpondérem NATO typu IFF Mk.10 a splňuje požadavky normy STANAG 41-93

- instalace výstražného RL systému typu Elisra SPS-20 na místo výstražného RL systému typu SPO-10 Sirena-3M

- instalace dvou výmetnic klamných IČ cílů značky TASS/IMI po stranách břicha zadní části trupu, v oblasti mezi křídlem a VOP

- instalace rozměrné zkosené břitové antény po levoboku břicha trupu, přímo za šachtou příďového podvozku

- rozšířené vybavení o podvěsný zaměřovací kontejner typu Rafael Litening, podvěsný kontejner s aktivním RL rušičem typu Elta EL/L-8222R a podvěsný průzkumný a zaměřovací kontejner typu Litening

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11A Archer) ruské výroby, Rafael Python-3 izraelské výroby a Matra Magic-2 francouzské výroby, 227 kg neřízenou pumu typu Mk.82 americké výroby, submuniční kontejner typu CL-250 rumunské výroby, pumy s poloaktivním laserovým navedením typu Elbit Lizard a IAI MBT Griffin izraelské výroby a pumu s pasivním IČ navedením typu Elbit Opher izraelské výroby

Historie:  Vzdušné síly Rumunska se staly provozovatelem poměrně velkého počtu jednomotorových stíhacích letounů řady MiG-21 (Fishbed). Rumunským vzdušným silám bylo přitom nejprve, v letech 1962 až 1963, dodáno 12 letounů typu MiG-21F-13 (Fishbed E). Tomu po roce 1964 následovala dodávka 38-ti letounů typu MiG-21PF (Fishbed D). Po roce 1966 vzdušné síly Rumunska převzaly též 56 letounů typu MiG-21PFM (Fishbed F). V letech 1969 až 1972 následovala dodávka 12-ti průzkumných MiGů-21R (Fishbed H). Mezitím, v letech 1969 až 1970, bylo Rumunským vzdušným silám dodáno 68 letounů typu MiG-21M (Fishbed J). Tomu v letech 1972 až 1975 následovala dodávka 74-ti MiGů-21MF (Fishbed J). Mezitím flotilu rumunských MiGů-21 (Fishbed) doplnilo 7 dvoumístných MiGů-21U (Mongol A), 11 dvoumístných MiGů-21US (Mongol B) a 32 dvoumístných MiGů-21UM (Mongol B). Protože na počátku 90. let bylo letouny řady MiG-21 (Fishbed) již možné považovat za morálně beznadějně zastaralé a na jejich náhradu kvalitativně novým bojovým letounem neměly vzdušné síly Rumunska prostředky, padlo rozhodnutí, aby byla část z nich podrobena modernizačnímu programu, a to i přesto, že se tehdy ve výzbroji Rumunských vzdušných sil nacházely též modernější MiGy-23 (Flogger) a MiGy-29 (Fulcrum). Rumunský podnik Aerostal byl totiž u letounů typu MiG-21 (Fishbed), na rozdíl od modernějších MiGů-23 (Flogger) a MiGů-29 (Fulcrum), schopen provádět generální opravy vlastními silami. To se přitom týkalo draků, palubních systémů i pohonných jednotek. Jakékoliv úpravy MiGů-21 (Fishbed) bylo navíc možné provádět bez souhlasu výrobce, neboť modernizační programy těchto strojů nebyly považovány, vzhledem k tomu, že se již dávno nevyráběly, za hrozbu pro ruský export. To se ovšem netýkalo modernějších MiGů-29 (Fulcrum). Provoz MiGů-21 (Fishbed) navíc nebyl závislý na dodávkách náhradních dílů z Ruska. Později byl sice zahájen též modernizační programu nejnovějších MiGů-29 (Fulcrum), který vešel ve známost jako MiG-29 Sniper. Jediným hmatatelným produktem zmíněného modernizačního programu se ale nakonec stal jeden demonstrační prototyp. Práce na jediném prototypu MiGu-29 Sniper navíc probíhaly s velkými těžkostmi. Provoz letounů typu MiG-29 (Fulcrum) byl totiž závislý na dodávkách z Ruska. Kromě toho Rumuni neobdrželi oprávnění na těchto strojích provádět jakékoliv úpravy bez souhlasu výrobce. Z tohoto důvodu byly nakonec všechny MiGy-29 (Fulcrum) vzdušných sil Rumunska v roce 2003 uzemněny. Dne 24. května 1993 tedy rumunský podnik Aerostar (ex IAR Brasov), který zastupoval Rumunskou vládu, podepsal slibnou smlouvu s izraelskými společnostmi IAI (Israel Aircraft Indusries) a Elbit o společném postupu při modernizaci letounů řady MiG-21 (Fishbed) Rumunských vzdušných sil. Zmíněný program vešel ve známost jako LanceR či DD, což byly iniciály básníka a spisovatele Doru Davidovice, který byl současně pilotem Rumunských vzdušných sil a který zesnul v dubnu roku 1989 při havárii dvoumístného MiGu-21UM (Mongol B), a vycházel z modernizačního programu MiG-21-2000 izraelské společnosti IAI. Modernizačním programem LanceR (R = Romania) měly přitom projít, v prostorách rumunského podniku Aerostar, pouze letouny typu MiG-21 (Fishbed) posledních verzí, neboť se tehdy ve výzbroji Rumunských vzdušných sil stále ještě nacházely v hojných počtech. Konkrétně se jednalo o 100 jednomístných MiGů-21M/MF (Fishbed J) a 10 dvoumístných MiGů-21UM (Mongol B) s nejnižším náletem. Modernizační program LanceR nebyl tak radikální jako modernizační program MiG-21-2000. Jedním z důvodů toho byla skutečnost, že byl modernizační program MiG-21-2000 nad finanční možnosti vzdušných sil Rumunska. Kromě toho Rumuni s modernizovanými MiGy-21 (Fishbed) počítali pouze jako s prozatímním řešením na období, než se podaří vybrat a pořídit kvalitativně nové stíhací letouny západní výroby. Při návrhu modernizačního projektu LanceR izraelský výrobce vycházel nejen z originálních sovětských opravárenských dokumentací, kterými disponoval podnik Aerostar, ale i z podnikových dokumentů Aerostaru. Ty byly přitom zpracovány v průběhu generálních oprav letounů řady MiG-21 (Fishbed), které zde byly prováděny již od roku 1968. Zatímco 75 jednomístných MiGů-21M/MF (Fishbed J) mělo dle zmíněného kontraktu být modernizováno na verzi LanceR A, která je optimalizovaná pro útoky na pozemní cíle, zbylých 25 exemplářů tohoto modelu mělo projít „upgrade“ na přepadovou stíhací verzi LanceR C. Pro modernizované dvoumístné MiGy-21UM (Mongol B) bylo zase vyhrazeno označení LanceR B. Cena za modernizaci všech výše uvedených strojů byla přitom stanovena na 345 miliónů dolarů. Součástí zmíněného kontraktu se ale stala též dodávka simulátoru společnosti Simultec z Bukureště. Modernizační program LanceR byl vystavěn zejména na výměně části avionického vybavení. Z původní avioniky byl zachován např. rádiovýškoměr typu RV-UM, autopilot typu AP-155 a rádiokompas typu ARK-10. Součástí avioniky LanceRu se mimo jiné staly nové zobrazovací prvky v kabině v podobě HUD a MFD. Ty byly ale pouhou nadstavbou původního analogového vybavení. Primárními ukazateli u těchto strojů byly nadále analogové „budíky“. Izraelský výrobce si totiž nechtěl vzít na svá bedra zodpovědnost za funkčnost nových zobrazovacích prvků, když měly přestavby MiGů-21 (Fishbed) na LanceRy probíhat v rumunském Aerostaru. Záměna avioniky přitom sebou přinesla zjednodušení zaměřování cílů a používání zbraní  a současně MiGům-21 (Fishbed) zajistila interoperabilitu s NATO. Zbraňový systém stíhacího-bombardovacího LanceRu A, který byl primárně určen k ničení pozemních cílů, byl přitom vystavěn na radiolokačním dálkoměru typu Elta EL/M-2001B. Zmíněné zařízení bylo sice tehdy již zastaralé, k použití při útocích na pozemní cíle jej bylo nicméně možné považovat za stále dostačující. Dvoumístný LanceR B sdílel vybavení s jednomístným modelem LanceR A. Díky tomu byl schopen plnit bojové úkoly svého jednomístného protějšku v plném rozsahu s tím, že měl kratší dolet. Naproti tomu přepadový LanceR C již od počátku počítal s víceúčelovým radiolokátorem typu Elta EL/M-2032M. Zmíněný radiolokátor má přitom vyhledávací dosah proti vzdušným cílům 56 až 64 km, zatímco vyhledávací dosah radiolokátoru typu RP-21M (Spin Scan) MiGu-21MF (Fishbed J) činí 20 km. Vzhledem k tomu, že radiolokátor typu EL/M-2032M dokáže vyhledávat a sledovat též pozemní a hladinové cíle, přepadový LanceR C byl skutečným víceúčelovým bojovým strojem schopným efektivně působit proti vzdušným, pozemním i hladinovým cílům. Díky svým kvalitám přitom radiolokátor typu EL/M-2032M našel též uplatnění u letounů typu Mirage či F/A-50, stejně jako u izraelských F-16. Od sebe navzájem se obě jednomístné verze LanceRu, LanceR A a LanceR C, odlišovaly též přístrojovým vybavením v pilotní kabině. Součástí zbraňového systému modernizovaných MiGů-21 LanceR se navíc stala celá škála naváděné munice západní provenience. Do zbraňového systému těchto strojů byly ale začleněny též západní neřízené pumy typu Mk.82. Izraelskému výrobci se totiž podařilo do avioniky LanceRu přidat též balistické křivky pro západní neřízenou munici. Primární protivzdušnou zbraní LanceRů se stala krátkodosahová PLŘS s pasivním IČ navedením typu Python-3 izraelské značky Rafael. Důvodem právě této volby byly vynikající výsledky při nasazení těchto střel ve válce Izraele s Libanonem, která vzplanula v 80. letech. Při zmíněném konfliktu bylo totiž potvrzeno téměř 40 zásahů střelami Python-3. Součástí zbraňového systému rumunských LanceRů se ale stala též francouzská krátkodosahová PLŘS s pasivním IČ navedením typu Magic-2. Tato zbraň ale tvořila pouze pojistku pro případný výpadek v dodávkách izraelských střel. Z tohoto důvodu zmíněné stroje se střelami typu Magic-2 v podvěsu létaly jen velmi zřídka. Do zbraňového systému LanceRů byla ale integrována též ruská krátkodosahová PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11A Archer), kterou používaly modernější MiGy-29 (Fulcrum). Důvodem začlenění právě této střely do zbraňového systému LanceRů byla skutečnost, že ji lze odpalovat, na rozdíl od mnohých krátkodosahových PLŘS západní výroby, bez ohledu na pozici letounu a násobky přetížení. Zmíněné stroje přitom mohly za pomoci střel typu R-73 (AA-11A Archer) na vzdušné cíle útočit ze všech směrů, neboť zmíněná střela dokáže udělat otočku do zadní polosféry. Schopnost používat tehdy již zastaralé PLŘS typu R-3S (AA-2B Atoll) a R-13M (AA-2D Atoll) byla modernizovaným LanceRům ponechána, a to kuli spotřebování naskladněných zásob. Z naváděné protizemní munice se součástí výzbroje těchto strojů staly izraelské pumy typu Griffin, Lizard a Opher, které vycházejí z americké neřízené pumy typu Mk.82. Protože Rumunsko nepřistoupilo k paktu OSN o zákazu submuničních zbraní, do zbraňového arsenálu LanceRů byly začleněny též submuniční kontejnery typu CL-250 rumunské výroby. Zmíněné stroje se tak staly jedněmi z posledních letounů z výzbroje prozápadních evropských zemí, které mohly používat tento typ zbraně. Typ LanceR byl navíc vůbec prvním letounem z postkomunistické země, který mohl používat průzkumný a zaměřovací kontejner typu Litening a REB kontejner typu Elta EL/L-8222R. V roce 1994 modernizační program LanceR doznal změn. Současně byl revidován požadavek vzdušných sil Rumunska ze 110-ti na 106 letounů. Později byl však opět navýšen na původních 110 strojů. Poté další práce na toto téma probíhaly již výhradně v režii rumunského podniku Aerostar a izraelské společnosti Elbit. Společnost IAI se na programu LanceR již více nepodílela. Pokračovala však nadále ve vývoji svého MiGu-21-2000. První etapa programu LanceR byla naplánována na léta 1996 až 2000 a počítala s modernizací 34-ti MiGů-21M (Fishbed J) a 37-ti MiGů-21MF (Fishbed J) na standard LanceR A. První exemplář stíhacího-bombardovacího LanceRu A vznikl přestavbou MiGu-21MF (černá 9809) a do oblak se napoprvé vydal dne 22. srpna 1995. Vzdušným silám Rumunska byl první exemplář tohoto modelu předán v říjnu roku 1996. Do roku 2000 vzdušné síly Rumunska převzaly celkem 72 LanceRů A, z toho 1 v roce 1996, 20 v roce 1997, 34 v roce 1998, 13 v roce 1999 a 4 v roce 2000. Součástí první etapy programu LanceR byla ale též modernizace dvoumístných MiGů-21UM (Mongol B). Původně se mělo jednat o deset strojů. Později byl ale počet modernizovaných MiGů-21UM (Mongol B) na standard LanceR B navýšen o čtyři stroje, které byly mezitím zakoupeny z přebytků po bývalém NDR. První LanceR B se přitom do oblak napoprvé vydal dne 6. května 1996. První dva takto modernizované MiGy-21UM (Mongol B) byly vzdušným silám Rumunska předány v roce 1997. Dodávka zbylých 12-ti LanceRů B byla uskutečněna v letech 1998 až 2002. Součástí druhé etapy programu LanceR se stala modernizace 25-ti MiGů-21MF (Fishbed J) na model LanceR C. Jeden modernizovaný LanceR C ale v průběhu továrních zkoušek havaroval. Následně byly proto na tento model upraveny ještě další tři letouny typu MiG-21MF (Fishbed J), včetně jednoho, který měl původně projít konverzí na model LanceR A. Nakonec bylo tedy na model LanceR C modernizováno celkem 28 MiGů-21MF (Fishbed J). První z nich (černá 327 / v.č. 516999327) se přitom do oblak napoprvé vydal dne 26. listopadu 1996. První LanceR C byl vzdušným silám Rumunska předán v roce 1997. Dodávka dalších 26-ti těchto strojů byla uskutečněna v letech 1998 až 2002. Poslední LanceR C vzdušné síly Rumunska převzaly v dubnu roku 2003. Obdobně byl přitom upraven též jeden letoun typu MiG-21bis (Fishbed L) (v.č. 75001012). Ten ale zastával pouze roli továrního demonstrátoru exportního modelu, který vešel ve známost jako LanceR III. Svůj veřejný debut si demonstrátor LanceRu III odbyl v září roku 1998 na mezinárodní airshow Farnborough International 98. Zde byl ale prezentován pouze staticky. První ze 40-ti zkušebních letů totiž tento stroj vykonal až dne 6. října (dle jiných zdrojů dne 9. října) roku 1998. V červnu roku 1999 bylo demonstrátor LanceRu III možné shlédnout též na 43. Pařížské Air Show. Žádného zájemce se ale závodu Aerostar pro tento model najít nepodařilo. V letech 1995 až 2003 tedy modernizačním programem LanceR prošlo celkem 115 „rumunských“ MiGů-21 (Fishbed). To přitom odpovídalo cca 40-ti % flotily letounů této řady Rumunských vzdušných sil z počátku 90. let. Do výzbroje vzdušných sil Rumunska byl modernizovaný LanceR oficiálně zařazen dne 25. března 1997. S vyřazením těchto strojů se tehdy počítalo v roce 2008. Součástí dodávek modernizovaných LanceRů se ale stal též výcvik personálu. V rámci přeškolování na typ přitom rumunští piloti podnikli i několik letů s dvoumístnými stroji s izraelským instruktorem v zadním kokpitu. Ve všech případech se navíc jednalo o instruktora s předchozími bojovými zkušenostmi. Součástí přeškolovacích kurzů byl v neposlední řadě též nácvik vzdušného boje a útoků na pozemní cíle. To vše přitom významně přispělo k rychlému zavedení modernizovaných LanceRů do výzbroje. Letouny řady LancerR se postupně staly součástí letadlového parku tří leteckých základen. Konkrétně se jednalo o 71. leteckou základnu Campia Turzii-Luna, 86. leteckou základnu Borcea-Fetesti a 95. leteckou základnu Bacaou. První operační útvar LanceRů byl zformován dne 8. května 1997 v Bacau. 95. letecká základna Bacaou, která se nachází na severovýchodě Rumunska, se přitom stala domovinou 12-ti LancerRů A a jednoho LancerRu B. Ze základny Campia Turzii-Luna zase operovalo 18 LancerRů A, 3 LancerRy B a 11 LancerRů C. Jejich hlavním posláním bylo zajištění PVO západní části Rumunska. První LancerRy přitom na základnu Campia Turzii-Luna dorazily v roce 2001. 71. letecká základna Borcea-Fetesti se stala domovinou 18-ti LancerRů A, jednoho LancerRu B a 11-ti LancerRů C. Zmíněný útvar byl prvním provozovatelem přepadových LancerRů C. Hlavním posláním těchto strojů bylo zabezpečení PVO jihovýchodní části Rumunska. Letouny typu LanceR se zúčastnily celé řady mezinárodních cvičení. Do prvního mezinárodního cvičení se modernizované LanceRy, ve verzi LanceR A, zapojily již v roce 1998. Při zmíněném cvičení se přitom tento stroj ukázal být při útocích na pozemní cíle lepším než mnohé letouny západní výroby, včetně letounu typu F-16MLU. Díky výkonnému balistickému počítači, kvalitním balistickým podkladům a přesnému radiolokačnímu dálkoměru totiž má při bombardování vysokou přesnost shozu pum ve dne i v noci a za všech meteorologických podmínek. Při cvičení, které se konalo v roce 2007 v Německu, zase prokázal vysokou efektivitu REB kontejner typu EL/L-8222R. Piloti LanceRů zde přitom dokázali za pomoci zmíněného zařízení zmást radiolokátor podstatně modernějších bojových letounů typu Typhoon a vyhnout se tak simulovanému sestřelení. Letouny typu LancerR se ale dočkaly též nasazení v misích Air Policing k ochraně vzdušného prostoru pobaltských zemí Lotyšska, Litvy a Estonska. Posledních exemplářů starších verzí MiGu-21 (Fishbed) v podobě modelu MiG-21PFM (Fishbed F), MiG-21R (Fishbed H) a MiG-21US (Mongol B) se Rumunské vzdušné síly zbavily v roce 2003. V roce 2011 byly uzemněny též všechny stíhací-bombardovací LancerRy A. Poté vzdušné síly Rumunska letouny typu LancerR provozovaly již jen z dvou základen, a to z 71. letecké základny Campia Turzii-Luna a 86. letecké základny Borcea-Fetesti. V době, kdy byla základna Borcea-Fetesti v rekonstrukci v rámci příprav na provoz letounů typu F-16AM/BM Fightning Falcon, nicméně LanceRy z této základny dočasně operovaly ze základny Mikhail Kogalniceanu. Do roku 2013 se flotila LancerRů postupně smrskla na pouhých 36 exemplářů. Na počátku roku 2023 se na každé z obou zmíněných základen již nacházely jen čtyři LanceRy C a jeden LanceRy B. Mezitím byla 71. letecká základna Campia Turzii-Luna začleněna do integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany států Severoatlantické aliance NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System) s velitelstvím v řecké Larisse. Z každé ze zmíněných základen působil jeden pohotovostní roj LanceRů, který se sestával ze dvou pohotovostních a jednoho záložního letounu a byl v pohotovosti 24 h denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce. Na každé základně Rumunských vzdušných sil bylo možné provádět údržbu i opravy techniky. Zatímco draky LancerRů procházely údržbou po 50-ti a 100 letových hodinách, jejich motory byly kontrolovány po 25-ti, 50-ti a 100 hodinách náletu. Po 800 hodinách náletu letouny typu LancerR procházely generální opravou, která byla prováděna v opravárenském závodě z Bacau. V průběhu služby bylo celkem šest LancerRů ztraceno při fatálních nehodách. K zmíněným nehodám přitom došlo dne 21. února 2002, 25. září 2003, 22. listopadu 2006, 1. listopadu 2010, 7. července 2018 a 2. března 2022. Poslední z nich se přitom udála při hlídkové misi Air Policing nedaleko obce Cogelac, která se nachází 100 km od hranic s Ukrajinou, resp. NATO. Zmíněná nehoda byla přičtena na vrub chybě pilota v kombinaci se špatnými meteorologickými podmínkami. Poté byly všechny zbývající LanceRy, 17 LanceRů C a 10 LanceRů B, uzemněny, a to až do 23. května toho samého roku. Vzhledem k tomu, že službu těchto strojů poslední rok sužovalo nesčetně technických závad, padlo rozhodnutí, aby byl jejich provoz obnoven již jen na jeden jediný rok. S posledními LanceRy se vzdušné síly Rumunska nakonec rozloučily v roce 2023, celých 15 let po původně plánovaném termínu. Poslední rozlučkový let těchto strojů na 95. letecké základně Bacaou se přitom konal dne 12. května. Zmíněného letu se zúčastnil jeden dvoumístný LanceR B (177) spolu se dvěma jednomístnými LanceRy C (6203 a 9611). 15. toho samého měsíce bylo uskutečněno slavnostní vyřazení LanceRů na 71. letecké základně Campia Turzii-Luna. Současně se konala vzpomínková akce 36. výročí od přistání prvních MiGů-21 (Fishbed) na této základně. Součástí zmíněné akce byl též přelet trojice LanceRů C (5834, 6518 a 6607) na základnu Bacaou. Ten samý den se konalo též slavností vyřazení LanceRů na 86. letecké základně Borcea-Fetesti. Součástí zmíněné akce byl rovněž přelet tří LanceRů C (5801, 6010 a 6487) z této základny na základnu Bacaou. Na té se pak konala veřejná rozlučka s LanceRy vzdušných sil Rumunska. Návštěvníci zmíněné akce přitom mohli shlédnout přílet šesti LanceRů C ze základen Campia Turzii-Luna a Borcea-Fetesti. Jako poslední v Bacaou přistál LanceR C (6607), vůbec první MiG-21MF (Fishbed J) modernizovaný na tento standard. Poté poslání těchto strojů převzaly bojové letouny 4. generace typu F-16AM/BM. Prvních 17 těchto strojů vzdušné síly Rumunska převzaly v letech 2016 až 2021. Konkrétně se přitom jednalo o letouny, které předtím sloužily u Portugalských vzdušných sil. Zajímavostí je, že zavedení letounů typu F-16AM/BM sebou nepřineslo významné zlepšení schopností Rumunských vzdušných sil. Důvodem toho je skutečnost, že se jednalo o stroje s postarším senzorovým vybavením. Kromě toho Rumuni nezískali oprávnění k provádění údržby těchto strojů střední a vyšší třídy, zatímco opravy a údržbu LanceRů, včetně údržby generální, si byli schopni zajistit vlastními silami. Jedinou předností letounů typu F-16AM/BM před modernizovanými LanceRy se tak stala vyšší životnost, lepší ergonomie kabiny a schopnost útočit na vzdušné cíle mimo visuální kontakt za pomoci střednědosahových PLŘS typu AIM-120 AMRAAM. Tomu následovaly dodávky „olétaných“ F-16AM/BM z Norska. První tři z 32-ti objednaných „norských“ F-16AM/BM přitom Rumunské vzdušné síly převzaly v listopadu roku 2023.

Verze:

MiG-21 LanceR A – modifikace letounu typu MiG-21 LanceR primárně určená pro ničení pozemních cílů. Zbraňový systém LanceRu A je vystavěn na radiolokačním dálkoměru typu EL/M-2001B izraelské značky Elta. Některé exempláře tohoto modelu byly ale opatřeny též podvěsným zaměřovacím kontejnerem typu Rafael Litening. Součástí přístrojového vybavení LanceRu A se stal jeden průhledový displej typu Elop 921 a jeden multifunkční displej značky Elbit. Na stíhací-bombardovací LanceR A bylo v letech 1995 až 2000 závodem Aerostar upraveno celkem 72 letounů typu MiG-21M (Fishbed J) a MiG-21MF (Fishbed J) ze stavu Rumunských vzdušných sil. První z nich se přitom do oblak napoprvé vydal dne 22. srpna 1995.

MiG-21 LanceR B – dvoumístná cvičně-bojová modifikace letounu typu MiG-21 LanceR. Palubní vybavení dvoumístného LanceRu B se prakticky shoduje s palubním vybavením stíhacího-bombardovacího LanceRu A. Na tento model bylo v letech 1995 až 2002 závodem Aerostar upraveno celkem 14 letounů typu MiG-21UM (Mongol B) ze stavu Rumunských vzdušných sil. První z nich se přitom do oblak napoprvé vydal dne 6. května 1996.

MiG-21 LanceR C – modifikace letounu typu MiG-21 LanceR primárně určená pro ničení vzdušných cílů v rámci PVO. Zbraňový systém LanceRu C je vystavěn na víceúčelovém radiolokátoru typu EL/M-2032M izraelské značky Elta. Součástí přístrojového vybavení tohoto modelu se stal jeden průhledový displej typu Elop 921, dva multifunkční displeje značky Elbit a přilbový zaměřovač typu DASH značky Elbit. Na přepadový LanceR C bylo v letech 1996 až 2003 závodem Aerostar upraveno celkem 28 letounů typu MiG-21MF (Fishbed J) ze stavu Rumunských vzdušných sil. První z nich se přitom do oblak napoprvé vydal dne 6. listopadu 1996.

MiG-21 LanceR III – exportní modifikace letounu typu LanceR C. Zbraňový systém LanceRu III je vystavěn, stejně jako zbraňový systém modelu LanceR C, na víceúčelovém radiolokátoru typu EL/M-2032M izraelské značky Elta. Jediný prototyp exportního LanceRu III (rudá 165) vznik konverzí sériového MiGu-21bis (Fishbed L) (v.č. 75001012) a do oblak se napoprvé vydal dne 6. října 1998.

Vyrobeno:  115 exemplářů (72 exemplářů modelu LanceR A, 14 exemplářů modelu LanceR B, 28 exemplářů modelu LanceR C a 1 exemplář modelu LanceR III); všechny vznikly konverzí sériových MiGů-21M/MF/UM/bis

Uživatelé:  pouze Rumunsko

MiG-21MF LanceR A

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden proudový motor Tumanskij R-13-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       radiolokační dálkoměr typu EL/M-2001B. Zmíněné zařízení slouží k sledování a měření vzdálenosti vzdušných a pozemních cílů a využívá anténu, která se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu.

Vybavení:  - zaměřovací: podvěsný průzkumný a zaměřovací kontejner typu Rafael Litening s termovizní kamerou (FLIR), laserovým vyhledávačem-značkovačem-dálkoměrem a CCD kamerou se společným stabilizačním a chladicím systémem. Zmíněný kontejner se umisťuje na podtrupový závěsník, na místo PTB, a slouží k navigaci v přízemních výškách za denních i nočních podmínek, pasivnímu a automatickému sledování pozemních cílů ze vzdálenosti 10 až 15 km, rozpoznávání a identifikování pozemních cílů s vysokou rozlišovací schopností ze vzdálenosti 5 až 8 km, ozařování cílů laserovým paprskem, řízení a kontrolování střelby, navádění pum a protizemních ŘS, identifikování vzdušných cílů nacházejících se mimo visuální kontakt a pořizování videozáznamu průběhu mise pro potřeby následné analýzy.

                 - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ značky Plessay, výstražný RL systém typu Elisra SPS-20, podvěsný aktivní RL rušič typu Elta EL/L-8222R (ten se umisťuje na jeden ze zbraňových závěsníků) a dvě výmetnice klamných IČ cílů značky TASS/IMI (jejich instalace se nachází po stranách břicha zadní části trupu)                    

Výzbroj:    jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S/-13M (AA-2B/D Atoll) (max. 4 ks), R-60/-60M (AA-8A/B Aphid), R-73 (AA-11A Archer), Rafael Python-3 (max. 4 ks) a Matra Magic-2 (max. 4 ks), pumy s poloaktivním laserovým navedením typu Elbit Lizard a IAI MBT Griffin, pumy s pasivním IČ navedením typu Elbit Opher, raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené protizemní rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 227 kg neřízené pumy typu Mk.82, 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu CL-250, zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

MiG-21UM LanceR B

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden proudový motor typu Tumanskij R-11F2S-300 s max. tahem 3 950 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       radiolokační dálkoměr typu EL/M-2001B. Zmíněné zařízení slouží k sledování a měření vzdálenosti vzdušných a pozemních cílů a využívá anténu, která se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu.

Vybavení:  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ značky Plessay, výstražný RL systém typu Elisra SPS-20, podvěsný aktivní RL rušič typu Elta EL/L-8222R (ten se umisťuje na jeden ze zbraňových závěsníků) a dvě výmetnice klamných IČ cílů značky TASS/IMI (jejich instalace se nachází po stranách břicha zadní části trupu)                    

Výzbroj:     dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S/-13M (AA-2B/D Atoll), R-73 (AA-11A Archer), Rafael Python-3 či Matra Magic-2 (max. 4 ks), dva raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě 240 mm neřízené protizemní rakety typu S-24 nebo dvě pumy o hmotnosti do 500 kg východní i západní provenience, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem. Centrální trupový závěsník tohoto modelu je vyhrazen pro 490 l PTB typu PTB-490.

MiG-21MF LanceR C

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden proudový motor Tumanskij R-13-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       víceúčelový impulsní dopplerovský radiolokátor typu EL/M-2032M, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Radar typu EL/M-2032M dokáže vyhledávat a sledovat vzdušné cíle, včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země, pozemní cíle a hladinové cíle. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Zatímco vzdušné cíle toto zařízení dokáže detekovat ze vzdálenosti 56 až 64 km, hladinové cíle je radar typu EL/M-2032M schopen odhalit ze vzdálenosti až 120 km.   

Vybavení:   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ značky Plessay, výstražný RL systém typu Elisra SPS-20, podvěsný aktivní RL rušič typu Elta EL/L-8222R (ten se umisťuje na jeden ze zbraňových závěsníků) a dvě výmetnice klamných IČ cílů značky TASS/IMI (jejich instalace se nachází po stranách břicha zadní části trupu)        

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S/-13M (AA-2B/D Atoll) (max. 4 ks), R-60/-60M (AA-8A/B Aphid), R-73 (AA-11A Archer), Rafael Python-3 (max. 4 ks) a Matra Magic-2 (max. 4 ks), pumy s poloaktivním laserovým navedením typu Elbit Lizard a IAI MBT Griffin, pumy s pasivním IČ navedením typu Elbit Opher, raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené protizemní rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 227 kg neřízené pumy typu Mk.82, 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu CL-250, zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 5.12.2023