Typ:  zjednodušená exportní modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-21S (Fishbed J)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-21S (Fishbed J):

- instalace motoru typu R-11F2SK-300 (exportní modifikace motoru typu R-11F2S-300) na místo motoru typu R-11F2S-300 (letouny tohoto typu některých provozovatelů ale dodatečně obdržely, v rámci generálních oprav, instalaci silnějšího 6 490 kp motoru typu R-13-300 z pokročilejšího MiGu-21MF Fishbed J)

- instalace slabšího radiolokátoru typu RP-21MA (Spin Scan) uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo radiolokátoru typu RP-22S (Jay Bird)

- instalace optického střeleckého zaměřovače typu ASP-PFD uvnitř pilotní kabiny na místo optického střeleckého zaměřovače typu ASP-PF

- instalace dvouhlavňového 23 mm kanónu typu GŠ-23 uvnitř vystouplého krytu nacházejícího se přímo mezi šachtou příďového podvozku a centrálním trupovým závěsníkem (s lafetou tohoto kanónu je možné, pro potřeby údržby, „sjet“ směrem dolů); naproti tomu výchozí model pevnou instalaci kanónů zcela postrádal

- instalace zásobníku na 200 kanónových nábojů uvnitř přední části trupu – to si vyžádalo zavést změny do tvaru pružné trupové palivové nádrže č.2

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o krátkodosahovou PLŘS s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) a kanónový kontejner typu GP-9S (jeho funkci převzal pevně vestavěný kanón)

- instalace staršího navigačního datalinku typu Lazur, který slouží pro automatické navádění na vzdušné cíle prostřednictvím pozemních radiolokačních stanovišť, na místo datalinku typu Lazur-M

- instalace snímače kritického úhlu náběhu typu DUA-3A na levoboku přední části trupu, přímo mezi příďovým lapačem vzduchu a přední připouštěcí „protipumpážní“ klapkou (úprava zavedená do vybavení letounů z pozdějších výrobních sérií)

- instalace periskopu typu TS-27AMŠ, který pilotovi usnadňuje výhled směrem dozadu, na hřbetu výklopného zadního dílu dvoudílného průzračného překrytu pilotní kabiny (úprava zavedená do vybavení letounů z pozdějších výrobních sérií a zpětně, v rámci generálních oprav, též některých letounů z předchozích výrobních sérií)

- instalace hřebenů, které zamezují zanesení vzduchového kanálu při rolování, vzletu a přistání s vysunutými vztlakovými klapkami, pod zadním párem protipumpážních připouštěcích klapek, nacházejících se přímo pod kořeny náběžné hrany křídla (úprava zavedená do vybavení letounů z pozdějších výrobních sérií a zpětně, v rámci generálních oprav, též některých letounů z předchozích výrobních sérií)

Historie:  SSSR ve skoro až v panické obavě o vyzrazení vojenského tajemství potenciálnímu nepříteli v podobě západních států zpravidla nebyl ochoten svým spojencům poskytovat nejnovější produkty svého zbrojního průmyslu. Toto přitom mimo jiné platilo i pro leteckou techniku. Po zahraniční zákazníky, zejména pak zákazníky z řad zemí třetího světa, zde byly proto vyvíjeny a vyráběny speciálně pro tyto účely vyhrazené modifikace nejnovějších bojových letounů se zjednodušeným palubním vybavením a více či méně degradovanou bojovou efektivitou. Na této filozofii byla přitom založena též exportní modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-21S (Fishbed J), která vešla ve známost pod služebním označením MiG-21M (Fishbed J), prototypovým označením Je-7M a výrobním kódovým označením iz.96. Zatímco zbraňový systém letounu typu MiG-21S (Fishbed J) byl vystavěn na radiolokátoru typu RP-22S (Jay Bird), exportní MiG-21M (Fishbed J) obdržel instalaci staršího a slabšího radiolokátoru typu RP-21MA (Spin Scan), který navíc nebyl kompatibilní s poloaktivním RL naváděcím systémem tehdy nové PLŘS krátkého dosahu typu R-3R (AA-2 Atoll). Naproti tomu tento model obdržel, na žádost zahraničních provozovatelů letounů řady MiG-21 (Fishbed), instalaci 23 mm dvouhlavňového kanónu typu GŠ-23 před centrálním trupovým závěsníkem. Všechny předchozí radarem vybavené exportní verze letounu typu MiG-21 (Fishbed) se totiž musely plně spoléhat na dvojici PLŘS. Ty ale byly obvykle spotřebovány již v průběhu prvních několika minut vzdušného boje. Poté se tyto stroje staly zcela bezbrannými. Do zbraňového systému exportních MiGů-21FL (Fishbed F) a -21PFM (Fishbed F) byl proto začleněn odnímatelný podtrupový kontejner typu GP-9 s jedním 23 mm dvouhlavňovým kanónem typu GŠ-23. Toto řešení ale rozhodně nebylo možné považovat za zcela ideální. Zmíněný kanónový kontejner měl totiž neblahý vliv na aerodynamiku a navíc jej nebylo možné umístit pod trup zároveň s přídavnou palivovou nádrží. To zase sebou přinášelo redukci vytrvalosti a doletu. Zkouškami prototyp exportního MiGu-21M (Fishbed J), který se stal vůbec prvním radarem vybaveným modelem z řady MiG-21 (Fishbed) s pevnou instalací hlavňové výzbroje, prošel v průběhu roku 1968. Prvních devět sériových exemplářů tohoto modelu brány moskevského závodu č.30, který se zabýval produkcí většiny exportních modifikací a úprav letounu typu MiG-21 (Fishbed), opustilo ještě ten samý rok. V červnu roku 1970 byl exportní MiG-21M (Fishbed J) odzkoušen též, zkušebním institutem GNIKI VVS, v roli vypouštěcí platformy protizemní řízené střely typu Ch-66 (AS-7 Kerry). Tomu v říjnu roku téhož roku následovaly testy shozu přídavných palivových nádrží a osvětlovacích pum. Exportní MiG-21M (Fishbed J) se ve výrobním programu moskevského závodu č.30 nacházel až do roku 1971. Poté jej na montážní lince tohoto podniku vystřídal model MiG-21MF (Fishbed J), který nebyl ničím jiným, než exportní modifikací letounu typu MiG-21SM (Fishbed J). Exportní MiG-21M (Fishbed J) se ale stal též součástí výrobního programu závodu z Ozaru indického konsorcia HAL (Hindustan Aeronautics Ltd.). Svého předchůdce v podobě letounu typu MiG-21FL (Fishbed F) tento stroj na montážní lince závodu z Ozaru nahradil v roce 1973. Do roku 1981 přitom brány tohoto podniku opustilo celkem 158 licenčních MiGů-21M (Fishbed J). Poté výrobní program závodu z Ozaru přešel na typ MiG-21bis (Fishbed L). Výhradním provozovatelem MiGů-21M (Fishbed J) indické výroby se stalo Indické vojenské letectvo (IAF). IAF přitom tyto stroje převzalo mezi 14. únorem 1973 a 12. listopadem 1981.

Verze:

MiG-21M (iz.96A) – základní výše popsaná modifikace letounu typu MiG-21M

HAL MiG-21M – indickým závodem HAL na základě licence vyráběná kopie letounu typu MiG-21M. Tento model byl standardně opatřen instalací periskopu typu TS-27AMŠ, který pilotovi usnadňoval výhled směrem dozadu, na hřbetu výklopného zadního dílu dvoudílného průzračného překrytu pilotní kabiny a hřebenovitých deflektorů povýstřelových kanónových zplodin pod zadním párem protipumpážních připouštěcích klapek, jenž se nacházel přímo pod kořeny náběžné hrany křídla. Naproti tomu převážná většina MiGů-21M sovětský výroby těmito dvěma konstrukčními prvky nedisponovala.

Vyrobeno:  SSSR: ?; Indie: 158 sériových strojů

Uživatelé:  Alžír, Bangladéš (HAL), Bulharsko, ČSSR, Egypt, Indie, Jugoslávie, NDR, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Súdán a Sýrie

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-11F2S-300 s max. tahem 3 950 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-21MA (‘Spin Scan’), instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění střel typu RS-2US (AA-1 Alkali) a Ch-66 (AS-7 Kerry).

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký optický zaměřovač typu ASP-PFD (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP) a výstražný RL systém typu SPO-3M Sirena-3M

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový pylon je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku RL typu RS-2US (AA-1 Alkali) (max. 4 ks), protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

¹ platí pro konfiguraci se dvěma i se čtyřmi PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll)

² se dvěma PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll); resp. 16 800 m se čtyřmi PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll)

³ se třemi 490 l PTB typu PTB-490 (a bez PLŘS), resp. 1 100 km se dvěma PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll), resp. 1 440 km s jednou 490 l PTB typu PTB-490 a dvěma PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll), resp. 1 560 km s jednou 800 l PTB typu PTB-800 a dvěma PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll), resp. 1 100 km se čtyřmi PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll), resp. 1 340 km s jednou 490 l PTB typu PTB-490 a čtyřmi PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll), resp. 1 460 km s jednou 800 l PTB typu PTB-800 a čtyřmi PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll)

Poslední úpravy provedeny dne: 9.9.2014