Mikojan-Gurjevič MiG-21SM (‘Fishbed J’)

Typ:  pokročilá modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu MiG-21S (Fishbed J)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-21S (Fishbed J):

- instalace silnějšího 6 490 kp motoru typu R-13F-300 uvnitř odnímatelné zadní části trupu na místo 6 175 kp motoru typu R-11F2S-300

- instalace optického střeleckého zaměřovače typu ASP-PFD-21 uvnitř pilotní kabiny na místo optického střeleckého zaměřovače typu ASP-PF-21

- instalace dvouhlavňového 23 mm kanónu typu GŠ-23 uvnitř vystouplého krytu nacházejícího se přímo mezi šachtou příďového podvozku a centrálním trupovým závěsníkem alá MiG-21M (s lafetou tohoto kanónu je možné, pro potřeby údržby, „sjet“ směrem dolů); naproti tomu výchozí model pevnou instalaci kanónů zcela postrádal

- instalace zásobníku na 200 kanónových nábojů uvnitř přední části trupu – to si vyžádalo zavést změny do tvaru pružné trupové palivové nádrže č.2 alá MiG-21M

- instalace modifikovaného avionického vybavení

- instalace snímače kritického úhlu náběhu typu DUA-3A na levoboku přední části trupu, přímo mezi příďovým lapačem vzduchu a přední připouštěcí „protipumpážní“ klapkou (tato úprava byla zavedená do též vybavení letounů typu MiG-21S z pozdějších výrobních sérií)

- instalace periskopu typu TS-27AMŠ, který pilotovi usnadňuje výhled směrem dozadu, na hřbetu výklopného zadního dílu dvoudílného průzračného překrytu pilotní kabiny

- instalace hřebenovitých deflektorů povýstřelových kanónových zplodin pod zadním párem protipumpážních připouštěcích klapek, který se nachází přímo pod kořeny náběžné hrany křídla

Historie:  Protože si zahraniční provozovatelé lehkých frontových stíhacích letounů řady MiG-21 (Fishbed) často stěžovali na absenci hlavňové výzbroje těchto jinak úspěšných strojů, OKB MiG do zbraňového systému exportního modelu MiG-21M (Fishbed J), který se stal součástí výrobního programu moskevského závodu č.30 v roce 1968, začlenila dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23. Jelikož se pevná instalace zmíněného kanónu na břichu trupu, přímo před centrálním závěsníkem, nanejvýš osvědčila, OKB MiG se rozhodla tuto zbraň integrovat též do draku výchozího výhradně pro potřeby VVS vyráběného modelu MiG-21S (Fishbed J). Hlavňová výzbroj MiGu-21S (Fishbed J) v podobě kanónu toho samého typu se totiž nacházela uvnitř odnímatelného konformního kontejneru typu GP-9S, který se umisťoval pod střední část trupu. Zmíněný kanónový kontejner měl ale neblahý vliv na aerodynamiku a navíc jej nebylo možné umístit pod trup zároveň s přídavnou palivovou nádrží. Toto sebou zase přinášelo redukci vytrvalosti a doletu. Pokud však letoun typu MiG-21S (Fishbed J) k bojovým misím vzlétal bez jeho instalace, musel se plně spoléhat na čtveřici PLŘS. Ty ale byly obvykle spotřebovány již v průběhu prvních několika minut vzdušného boje. Poté se tento stroj stal zcela bezbranným. Takto modifikovaný MiG-21S (Fishbed J) vešel ve známost pod služebním označením MiG-21SM (Fishbed J) a výrobním kódovým označením iz.96M, které ale bylo později z důvodu utajení změněno na iz.15, a kromě integrálního dvouhlavňového 23 mm kanónu typu GŠ-23 obdržel též silnější motor typu R-13-300 a modifikované avionické vybavení. Motor typu R-13-300 přitom v porovnání s motorem typu R-11F2S-300, pohonnou jednotkou MiGu-21S (Fishbed J), vykazoval nejen vyšší tahem (6 490 kp vs 6 175 kp), ale i vyšší spolehlivostí a snazší údržbou. Jeho tah bylo navíc možné plynule měnit v širším rozsahu kp. Svého předchůdce v podobě letounu typu MiG-21S (Fishbed J) tento model ve výrobním programu závodu č.21 z Gorkého nahradil v roce 1968. Do roku 1971 přitom brány tohoto podniku opustilo celkem 349 sériových MiGů-21SM (Fishbed J), 30 v roce 1968, 105 v roce 1969, 150 v roce 1970 a 64 v roce 1971. Poté tento model na montážní lince závodu č.21 vystřídal odvozený typ MiG-21SMT (Fishbed K), který se vyznačoval zejména instalací větší palivové nádrže uvnitř výrazně rozšířené hřbetní trupové nástavby. Letoun typu MiG-21SM (Fishbed J) se stal prvním radarovým MiGem-21 (Fishbed) s instalací kanónu zařazeným do výzbroje VVS a PVO. Piloti, kteří na typ MiG-21SM (Fishbed J) předcházeli ze starších verzí řady MiG-21 (Fishbed) v podobě modelu MiG-21PF (Fishbed D), MiG-21PFS (Fishbed D/F), MiG-21PFM (Fishbed F) a MiG-21S (Fishbed J), si nicméně při bojových operacích často neuvědomovali, že mají kromě čtyř PLŘS k dispozici též kanón. Součástí zbraňového systému letounů typu MiG-21PFM (Fishbed F) a MiG-21S (Fishbed J) se sice stal kanónový kontejner typu GP-9, ten se nicméně používal jen velmi zřídka.

Verze:  -

Vyrobeno:  349 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-13-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-22SM Safír-21 (‘Jay Bird’) s vyhledávacím dosahem 30 km a zaměřovacím dosahem 15 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění střel typu R-3R (AA-2 Atoll), RS-2US (AA-1 Alkali) a Ch-66 (AS-7 Kerry).

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký optický zaměřovač typu ASP-PFD-21 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP) a výstražný RL systém typu SPO-3M Sirena-3M

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový pylon je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku RL typu RS-2US (AA-1 Alkali) (max. 4 ks), protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 9.9.2014