Mikojan-Gurjevič MiG-23S (‘Flogger A’)

Typ:  přechodová modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu MiG-23 (Flogger A) s méně výkonným zbraňovým systémem méně pokročilého stíhacího letounu typu MiG-21SM (Fishbed J)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-23 (Flogger A):

- instalace méně výkonného střeleckého systému typu S-21M na místo střeleckého systému typu S-23

- instalace radiolokátoru typu RP-22SM Safír-21 (Jay Bird) uvnitř kónického příďového dielektrického krytu na místo radiolokátoru typu RP-23 Safír-23 (High Lark); později, za chodu služby, byly ale všechny exempláře tohoto modelu vybaveny pokročilejším radarem typu RP-23 Safír-23 (High Lark)

- instalace střeleckého optického zaměřovače typu ASP-PFD-21 uvnitř pilotní kabiny na místo střeleckého optického zaměřovače typu ASP-23

- absence pasivního elektro-optického čidla typu TP-23 (tento model proto postrádá instalaci nevelkého hranatého krytu nacházejícího se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku)

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-23R/T (AA-7 Apex); protivzdušná raketová výzbroj tohoto modelu se omezila na krátkodosahové PLŘS řady R-3 (AA-2 Atoll)

Historie:  Vzhledem k tomu, že se vývoj střeleckého radiolokátoru typu RP-23 Safír-23 (High Lark), hlavní komponenty střeleckého systému typu S-23, nacházel ve skluzu, většina sériových MiGů-23 (Flogger A) nakonec obdržela, na místo instalace zbraňového systému typu S-23, instalaci méně pokročilého, zato již osvědčeného, zbraňového systému typu S-21M o generaci staršího MiGu-21SM (Fishbed J), který byl vystavěn na méně výkonném radiolokátoru typu RP-22SM Safír-21 (Jay Bird). Takto modifikované MiGy-23 (Flogger A) vešly ve známost pod služebním označením MiG-23S (Flogger A) a továrním kódovým označením iz.23-21 a již od počátku byly považovány pouze za prozatímní řešení na přechodové období. Prototyp „přechodového“ MiGu-23S (Flogger A) vznikl konverzí nezalétaného prvního sériového MiGu-23/iz.23-11 (Flogger A), známého jako iz.23-11/5 (modrá 235), a do oblak se poprvé vydal dne 28. května 1968. V letech 1969 až 1970 brány moskevského závodu č.30 opustilo celkem 59 těchto strojů (20 v roce 1969 a 39 v roce 1970). MiGy-23S (Flogger A) z tzv. 0. výrobní série byly opatřeny, stejně jako první prototyp MiGu-23 Flogger A (iz.23-11/1), instalací slabšího 7 800 kp motoru typu R-27F-300. Jejich provozovatelem se přitom stalo 4. CBP i PLS (výcvikové a přeškolovací středisko) z Lipecka. Pohon MiGů-23S (Flogger A) ze všech následujících výrobních sérií již ale obstarával 10 000 kp motor typu R-27F2-300, motor, který se stal standardem pro všechny sériové exempláře modelu MiG-23 (Flogger A). Tyto stroje zase skončily u bojového regimentu, který operoval z běloruské základny Ros‘. Zmíněný regiment ale již v letech 1977 až 1978 všechny své MiGy-23S (Flogger A) předal vojenské letecké škole (VVAUL) z Černigovska. Protože radiolokátor typu RP-22SM Safír-21 (Jay Bird) nebyl kompatibilní s naváděcím systémem PLŘS středního dosahu typu R-23R/T (AA-7 Apex), sériové MiGy-23S (Flogger A) se musely spoléhat pouze na PLŘS krátkého dosahu řady R-3/-13M (AA-2 Atoll). O službě těchto strojů u VVS není mnoho známo. Za hranice SSSR se dostal pouze jeden z nich. Dne 5. března 1979 totiž SSSR jeden ze stavu VVS vyřazený exemplář MiGu-23S (Flogger A) daroval vzdušným silám NDR (FDW). V NDR tento stroj nejprve obdržel, na letecké základně Alteno, výsostné značení FDW a nové identifikační číslo (rudá 08). Poté, dne 14. března téhož roku, byl předán Vojenské technické škole, původně známé jako OHS LT, z Bad Düben. Zmíněná škola přitom tento stroj využívala v roli pozemní instruktážní pomůcky, a to až do 17. června 1993, kdy jej prodala leteckému museu z Finowfurtu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí prvního sériového MiGu-23) a 59 sériových strojů

Uživatelé:  NDR a SSSR

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Chačaturov R-27F2-300 s max. tahem 6 900 kp / 10 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-22SM Safír-21 (‘Jay Bird’) s vyhledávacím dosahem 30 km a zaměřovacím dosahem 15 km, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění PLŘS typu R-3R (AA-2 Atoll).

Vybavení:  - zaměřovací: optický střelecký zaměřovač typu ASP-PFD-21 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - naváděcí: rádiová-povelová jednotka typu Delta N. Toto zařízení slouží pro navádění protizemních řízených střel typu Ch-23 (AS-7 Kerry) a využívá anténu, která je umístěna uvnitř špičatého krytu vetknutého do kořene pravého podkřídlového pylonu.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (Odd Rods) a výstražný RL systém typu SPO-10 Sirena-3M

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na čtyřech závěsních, dvou nacházejících se pod pevnou střední částí křídla a dvou umístěných pod postranními trupovými přívody vzduchu pohonné jednotky (centrální podtrupový závěsník je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ nevedením typu R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks) a R-13M (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks) a B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 16 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZAB-500 (max. 4 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)^*

^* ke stíhacím misím tento model obvykle vzlétal se sestavou dvou PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ nevedením typu R-3S/-13M (AA-2 Atoll) a dvou PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) v podvěsu

^** bez podvěsu, resp. 2 100 km/h se čtyřmi PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll) v podvěsu

^*** 16 500 m se čtyřmi PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll) v podvěsu

^**** 1 800 km se čtyřmi PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll) v podvěsu (a bez PTB)

Poslední úpravy provedeny dne: 26.9.2014