Typ:  modifikace taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu MiG-27 (Flogger D) s instalací avionického vybavení z pokročilejšího modelu MiG-27M (Flogger J); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu MiG-27 (Flogger D) ze stavu VVS

Určení:  ničení pozemních cílů nacházejících se v hloubce území protivníka a ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Historie:  Prakticky paralelně s vývojem stíhacího-bombardovacího letounu typu MiG-27 (Flogger D), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu MiG-23BN (Flogger F/H) s vylepšenou konstrukcí draku a instalací silnějšího kanónu, OKB MiG intenzivně pracovala na projektech dalších dvou modifikací tohoto nástupce stíhacích-bombardovacích letounů řady Su-7B (Fitter A). Zmíněné verze MiGu-23BN (Flogger F/H) vešly ve známost jako MiG-27K (Flogger J2) a MiG-27M (Flogger J) a z konstrukčního hlediska vycházely z pokročilejšího MiGu-27 (Flogger D). Od letounu typu MiG-27 (Flogger D)/iz.32-25, který byl původně znám jako MiG-23BM, se přitom tyto dva modely odlišovaly zejména instalací zcela nového zaměřovacího vybavení. Zatímco typ MiG-27K/iz.32-26 (Flogger J2), původně známý jako MiG-23BK, obdržel elektro-optický zaměřovací systém typu Kajra-23, který v sobě sdružoval TV kameru s laserovým dálkoměrem a značkovačem cílů, hlavní komponentou zaměřovacího vybavení modelu MiG-27M/iz.32-29 (Flogger J) se stal laserový dálkoměr a značkovač cílů typu Kljon-PM. Protože zaměřovací systém typu Kljon-PM modelu MiG-27M (Flogger J) zajistil takřka srovnatelnou bojovou efektivitu s modelem MiG-27K (Flogger J2), který byl opatřen podstatně dražším a technicky komplikovanějším zaměřovacím systémem typu Kajra-23, na počátku 80. let padlo rozhodnutí, aby byly do standardu MiG-27M (Flogger J) dopracovány všechny exempláře staršího modelu MiG-27 (Flogger D), které se tehdy nacházely u bojových útvarů VVS. Vzorový exemplář takto modernizovaného MiGu-27 (Flogger D), který vešel ve známost pod služebním označením MiG-27D (Flogger J) a továrním kódovým označením iz.32-27, přitom zkouškami prošel v průběhu roku 1982. Poté, v letech 1983 až 1987, bylo na standard MiG-27D (Flogger J) „upgradováno“ dalších 304 operačních MiGů-27 (Flogger D). Zatímco prvních 242 MiGů-27D (Flogger J) vzniklo v prostorách výrobního závodu č.39 z Irkutska, závodu, který se zabýval produkcí dvoumístných cvičně-bojových MiGů-23UB (Flogger C), zbylých 62 MiGů-27 (Flogger D) bylo do standardu MiG-27D (Flogger J) dopracováno silami leteckých opravárenských závodů VVS (ARZ), závodu č.117 z Sknilova a závodu č.322 z Vozdviženky. Dopracování jednoho MiGu-27 (Flogger D) do standardu MiG-27D (Flogger J) přitom zabralo, dle jeho momentálního technického stavu, od dvou do šesti měsíců. Modernizované MiGy-27D (Flogger J) se od nově vyrobených MiGů-27M (Flogger J) prakticky nelišily ani z hlediska vestavěného avionického vybavení, ani z hlediska vnějšího vzhledu. MiGy-27D (Flogger J) vzniklé v prostorách irkutského závodu č.39 byly akorát opatřeny, pro zmatení nepřítele, kresbou překrytu druhého kokpitu na hřbetní nástavbě, přímo za pilotní kabinou.

Verze:  -

Vyrobeno:  305 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-27)

Uživatelé:  Kazachstán, Rusko SSSR a Ukrajina

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Chačaturov R-29B-300 s max. tahem 8 300 kp / 11 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: optický zaměřovač typu S-17VG-1 a laserový dálkoměr-značkovač cílů typu Kljon-PM se zorným polem +6° až -30° ve vertikální rovině a ±12° v horizontální rovině a dosahem 7 km při značkování, resp. 10 km při měření vzdálenosti. Odchylka v přesnosti při měření vzdálenosti cíle tohoto zařízení přitom činí 5 m. Optika Kljonu-PM je umístěna za nevelkým okénkem, které je vetknuto do seříznuté špice přední části trupu.

                  - naváděcí: rádiová-povelová jednotka typu Delta 2NG a pasivní lokátor typu Vyjuga. Zatímco prvně uvedené zařízení slouží pro navádění protizemních řízených střel typu Ch-23/-23M (AS-7 Kerry) a Ch-25MR (AS-12C Kegler), druhé uvedené zařízení slouží k lokalizaci pozemních radiolokačních stanic a navádění řízených střel typu Ch-25MP (AS-12A Kegler) a Ch-27PS. Oba zmíněné systémy mají přitom podobu podvěsných kontejnerů, které se umisťují na jeden z předních postranních trupových zbraňových závěsníků.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (toto zařízení využívá nevelkou trojúhelníkovou anténu nacházející se na hřbetu trupu, přímo před pilotní kabinu, a antény umístěné pod dielektrickými panely, vetknutými do potahu náběžné hrany pevné střední části křídla), výstražný RL systém typu SPO-15L Berjoza-L (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény vetknuté do náběžné hrany vírových přechodů střední části křídla a do odtokové hrany SOP, přímo nad směrovým kormidlem), aktivní rušič typu SPS-142 Siren-FŠ (toto zařízení využívá dvě přijímací antény, které jsou umístěny uvnitř dvou podlouhlých štíhlých polokapkovitých krytů nacházejících se po stranách břicha přední části trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, a jednu vysílací anténu nacházející se pod nevelkým krytem vetknutým do špice trupu, přímo nad okénkem zaměřovací optiky), dvě výmetnice 6-ti klamných IČ/RL cílů typu KDS-23 (ty jsou vestavěny do centrálního trupového zbraňového pylonu) a dvě výmetnice 60-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-50-60 (ty jsou umístěny uvnitř dvou protáhlých odnímatelných pouzder, které se připevňují ke hřbetu zadní části trupu)

Výzbroj:   jeden 30 mm šestihlavňový rotační kanón typu GŠ-6-30A se zásobou 265 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na sedmi závěsních, jednom páru závěsníků nacházejícím se pod pevnou střední částí křídla, dvou tandemově uspořádaných párech závěsníků umístěných po stranách břicha střední a zadní části trupu a jednom závěsníku instalovaném v ose břicha střední části trupu (oba závěsníky nacházející se pod pohyblivými vnějšími částmi křídla jsou vyhrazeny pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M* (AA-8B Aphid) (max. 2 ks), protizemní ŘS s povelovým navedením typu Ch-23M (AS-7 Kerry) (max. 2 ks) a Ch-25MR (AS-12C Kegler) (max. 2 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25 (AS-10 Karen) (max. 4 ks), Ch-25ML (AS-12B Kegler) (max. 4 ks) a Ch-29L (AS-14A Kedge) (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL nevedením typu Ch-25MP (AS-12A Kegler) (max. 2 ks) a Ch-27PS (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks) a B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu SPPU-22 (jeden 23 mm pohyblivý dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks) a UPK-23-250 (jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu FAB-500Kr (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 22 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 9 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 8 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U (max. 2 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 3 ks)

* tato zbraň je vyhrazena pro obranu před vzdušným napadením a využívá jednoduché odpalovací lišty typu APU-60-1 a zdvojené odpalovací lišty typu APU-60-2. Ty se přitom umisťují buďto na křídelní závěsníky nebo na přední pár postranních trupových návěsníků

Poslední úpravy provedeny dne: 30.9.2014