Mikojan-Gurjevič MiG-29 (iz.9.14)

Typ:  víceúčelová bojová modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany a ničení pozemních cílů za pomoci řízené i neřízené munice

Odlišnosti od letounu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A):

- instalace modifikovaného zbraňového systému – jeho součástí se stal podvěsný kontejner typu Rjabina s TV zaměřovačem a laserovým značkovačem a podvěsný kontejner typu Progress-N s pasivním lokátorem

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protizemní řízené střely typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) a Ch-29L/T (AS-14A/B Kedge), naváděnou 500 kg pumu typu KAB-500Kr/L a protiradiolokační ŘS typu Ch-25MP (AS-12A Kegler) a Ch-31P (AS-17A Krypton)

- instalace nového centrálního trupového závěsníku (na ten lze nyní kromě PTB umístit též jednu pumu) a nového středního páru křídelních zbraňových závěsníků (na ten lze nyní umístit další dva pumové nosníky typu MBD3-U2T-1 se dvěma tandemově uspořádanými pumovými úchyty) – to sebou přineslo vzrůst max. možného počtu pum v podvěsu z šesti na devět a nosnosti z 3 200 kg na 4 500 kg

Historie:  Sekundárním posláním frontového stíhacího letounu 4. generace typu MiG-29 (Fulcrum A/C), který byl do výzbroje VVS zařazen v roce 1983, se staly útoky na pozemní cíle. Protože se ale protizemní munice MiGu-29 (Fulcrum A/C) omezovala na neřízené pumy a neřízené rakety a navíc tento stroj postrádal instalaci speciálního zaměřovacího vybavení pro útoky na pozemní cíle, jeho bojová hodnota při plnění úkolů stíhacího-bombardéru byla velmi omezená. Ještě v roce 1984 se proto OKB MiG pustila do vývoje modifikace tohoto nástupce letounů řady MiG-21 (Fishbed) a MiG-23 (Flogger) s rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o protizemní střely a pumy s poloaktivním laserovým a pasivním TV navedením a protiradiolokační střely pasivním RL navedením. Zmíněný model vycházel z pokročilejšího MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C), který se vyznačoval zejména instalací zvětšené palivové nádrže č.1 a aktivního rušiče uvnitř rozšířené přední partie hřbetní trupové nástavby, a vešel ve známost pod nezměněným služebním označením MiG-29 a novým továrním kódovým označením iz.9.14. Od standardního MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) se víceúčelový bojový MiG-29 (iz.9.14) odlišoval prakticky pouze zvětšenou nosností podvěsné výzbroje a instalací modifikovaného zbraňového systému. Jeho součástí se přitom stal podvěsný kontejner typu Rjabina s TV zaměřovačem a laserovým značkovačem, který byl původně zamýšlen pro stíhací-bombardovací MiG-27M (Flogger J) a vyvíjené turbovrtulové bitevní speciály typu MiG-101 a Jak-58 (ani jeden z nich se nedočkal realizace), a podvěsný kontejner typu Progress-N s pasivním lokátorem. Jediný prototyp MiGu-29 (iz.9.14) (modrá 407 / modrá 07) vznikl na konci roku 1984 úpravou prvního sériového exempláře modelu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) (v.č.2960507682). Brány prototypové dílny tento stroj opustil dne 27. prosince 1984 a do oblak se poprvé vydal dne 13. února 1985. Protože plánovaný zaměřovací kontejner typu Rjabina tehdy ještě nebyl k dispozici, zpočátku se tento stroj podílel na zkušebním programu MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C), se kterým sdílel konstrukci draku. Hlavním posláním zkoušek prototypu MiGu-29 (iz.9.14) v rámci programu MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) se stalo studium vlivu rozšířené hřbetní nástavby na stabilitu a ovladatelnost při velkých úhlech náběhu. Na základě výsledků zkoušek tohoto stroje následně řízení MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) doznalo změn. Ty se konkrétně dotkly ovládání křidélek a směrovek. Takto modifikovaný systém řízení MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) byl přitom na prototypu MiGu-29 (iz.9.14) odzkoušen v létě roku 1985. S plnou bojovou zátěží 4 500 kg, tedy s devíti 500 kg pumami typu FAB-500 v podvěsu, se prototyp MiG-29 (iz.9.14) do oblak poprvé vydal dne 1. července téhož roku. Svůj první let s maketou zaměřovacího kontejneru typu Rjabina v podvěsu vykonal měsíc nato, dne 9. srpna 1985. Protože mezitím rychle pokročily práce na ještě pokročilejším víceúčelovém MiGu-29M (iz.9.15) (Fulcrum E), který byl v podstatě letounem kvalitativně nové konstrukce majícím se svým přímým vývojovým předchůdcem v podobě letounu typu MiG-29 (Fulcrum A/C) společné pouze celkové uspořádání, krátce nato byl vývoj MiGu-29 (iz.9.14) zastaven. Na zkoušky naváděné munice tedy již nedošlo. Poté byl jediný exemplář tohoto modelu využíván v roli vzdušné zkušebny. V roce 1986 byl tak za pomoci jediného prototypu MiGu-29 (iz.9.14) odzkoušen modifikovaný systém řízení, který povoloval provádět manévry s úhlem náběhu až 28°. V případě standardního MiGu-29 (Fulcrum A/C) tomu přitom bylo 26°. Zmíněný systém řízení se pak stal standardem pro model MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum A/C), jehož produkce se rozeběhla v roce 1989. V prosinci roku 1989 prototyp MiGu-29 (iz.9.14) zase vykonal několik letů zaměřených na prověření „vývrtkových“ charakteristik. V březnu roku 1991, když měl již na svém kontě více než 500 letů, si odbyl svůj veřejný debut, a to na airshow na Filipínách. Poté byl zase nějakou dobu využíván ke zkouškám různých typů systému řízení (SAU) navržených pro letouny řady MiG-29 (Fulcrum). V roce 1992 opět zamířil do zahraničí, na to na airshow Farnborough International. Ke dni 12. července 1993 jediný prototyp MiGu-29 (iz.9.14) vykonal celkem 698 letů. Poté byl využíván už jen sporadicky. Tak např. na konci roku 1997 byla za jeho pomoci prověřena způsobilost letounů řady MiG-29 (Fulcrum) pro činnost z mobilního letištního „skokanského můstku“ typu MT-1. Ten měl taktickým bojovým letounům umožňovat vzlétat z VPD kratších než 300 m. Tato hodnota délky rozjezdu přitom vycházela z výsledků studií, ze kterých vyplývalo, že vzdálenost kráterů na letišti zasaženém pumovým útokem není obvykle menší 300 m. Svůj vůbec první zkrácený vzlet z rampy typu MT-1 prototyp MiGu-29 (iz.9.14) vykonal dne 24. prosince 1997. Do vzduchu se přitom tento stroj tehdy dostal při rychlosti 218 km/h. Jeho nádrže byly ale, kuli hmotnostnímu limitu 12,8 t, naplněny na polovic. Zkoušky MiGu-29 (iz.9.14) na rampě typu MT-1 se omezily na čtyři vzlety. Zmíněná rampa mu umožnila se dostat do vzduchu při rychlosti 192 km/h po rozjezdu pouhých 200 m. V okamžiku, kdy opouštěl rampu, přitom neměl tendenci se „propadat“. Jeho úhel náběhu v tomto okamžiku činil 16°30‘, tj. hodně pod limitní hodnotou, která dosahuje 19°. Vzhledem k absolutnímu nezájmu ze strany Ruského ministerstva obrany se ve zkouškách rampy typu MT-1 dále nepokračovalo. Dle předběžných výpočtů měla přitom tato rampa letounu typu MiG-29 (Fulcrum A/C) v konfiguraci s plnými palivovými nádržemi a čtyřmi PLŘS v podvěsu (dvěma R-27 a dvěma R-73) umožňovat vzlétat z VPD dlouhé pouhých 230 až 250 m. Poté, na počátku roku 1998, byl jediný prototyp MiGu-29 (iz.9.14), v rámci programu MiG-29SMT (iz.9.17) (Fulcrum F), opatřen novými koly hlavního podvozku typu KT-209, které umožňují přistávat při hmotnosti až 16 200 kg.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-29/iz.9.12)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPLK-29/N019 Rubín (‘Slot Back I’) se zorným polem ±67° v horizontální rovině a -38° až +60° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů pohybujících se rychlostí 230 až 2 500 km/h ve výšce 30 až 23 000 m. Radar typu N019 disponuje režimem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 1 z nich navádět PLŘS. Vzdušný cíl s RCS 3 m² pohybující se ve výšce nad (pod) 3 000 m je přitom schopen detekovat na vzdálenost 50 až 70 km (40 až 70 km) a sledovat na vzdálenost 40 až 60 km (30 až 60 km).

Vybavení:  - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině, podvěsný elektro-optický zaměřovací systém typu Rjabina a podvěsný pasivní lokátor typu Progress-N. Systém typu OEPS-29  v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu. Systém typu Rjabina zase v sobě sdružuje TV zaměřovače a laserovým značkovačem a slouží pro navádění protizemních střel a pum s pasivním TV a poloaktivním laserovým navedením. Pasivní lokátor typu Progress-N pak slouží pro zjišťování údajů o radiolokačních stanicích protivníka a navádění protiradiolokačních ŘS s pasivním RL navedením.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP), který zajišťuje výstrahu před ozářením radarem protivníka, aktivní RL rušič typu SPS-201 (L203B) Gardenija-1FU (toto zařízení je umístěno uvnitř hřbetní trupové nástavby, využívá dva páry antén vetknuté do koncových křídelních oblouků a má pokrytí ±60° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině do zadní polosféry) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 500 kg, přepravovaná na šesti křídleních a jednom trupovém závěsníku – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R (AA-10A Alamo A) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8B Aphid) (max. 6 ks) a R-73 (AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-12B Kegler) a Ch-29L (AS-14A Kedge), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14B Kedge), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-25MP (AS-12A Kegler) a Ch-31P (AS-17A Krypton), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr, 500 kg pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L, raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 9 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 9 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks), PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 10.11.2014