Mikojan-Gurjevič MiG-29M2 MRCA

Typ:  pokročilá exportní modifikace víceúčelového bojového letounu typu MiG-29M (iz.9.15) (Fulcrum E)

Určení:  ničení vzdušných cílů na krátké a střední vzdálenosti v rámci vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti modelu MiG-29M2 od letounu MiG-29M (iz.9.15) (Fulcrum E):

- instalace dvoumístné tandemově uspořádané pilotní kabiny se sedadlem pilota vpředu a sedadlem zbraňového operátora vzadu v modifikované přední části trupu (s nezměněnou délkou) na místo jednomístné pilotní kabiny (přední pilotní prostor s pracovištěm pilota se přitom nachází na úrovni jediného pilotního prostoru jednomístného MiGu-29M)

- instalace plně zdvojeného řízení

- menší vnitřní zásoba paliva, z prostorových důvodů (vestavba pracoviště druhého člena posádky)

- instalace digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW) na místo analogově elektro-impulsního systému řízení

- instalace výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu s tvarem obráceného písmene „L“ před pilotní kabinou, vlevo od podélné osy trupu

- instalace motorů typu RD-33 série 3M (modifikace motoru typu RD-33 s vyšším tahem a větší životností) na místo motorů typu RD-33K

- instalace nového avionického vybavení propojeného sběrnicí MIL-STD-1553B (díky tomu lze avioniku tohoto modelu průběžně modernizovat pouhým přidáváním nebo vyměňováním jednotlivých bloků)

- instalace pokročilejšího radiolokátoru typu N010ME Žuk-ME uvnitř špice trupu na místo radiolokátoru typu N010 Žuk

Historie:  Dne 3. října 2000 se vedení RSK MiG rozhodlo zareagovat na výběrové řízení MRCA (Multi-Role Combat Aircraft) Malajského vojenského letectva na 18 středně těžkých víceúčelových bojových letounů. Ty přitom měly na inventáři vzdušných sil Malajsie doplnit osm amerických Boeingů F/A-18D Hornet. RSK MiG se konkrétně do zmíněného výběrového řízení přihlásila s dvoumístnou modifikací jednomístného víceúčelového bojového letounu typu MiG-29M (iz.9.15) (Fulcrum E). Exportní dvoumístný derivát MiGu-29M (iz.9.15) (Fulcrum E) vešel ve známost pod označením MiG-29M2 a kromě nové pilotní kabiny s tandemovým uspořádáním vystřelovacích sedaček posádky obdržel též nové motory a nové avionické vybavení. Jeho součástí se přitom mimo jiné stal též víceúčelový radiolokátor typu Žuk-ME. Zástavba zmíněného radaru do přídě trupu ale konstrukčnímu týmu RSK MiG zcela znemožnila dvoumístný MiG-29M2 opatřit identickou dvoumístnou pilotní kabinou, jakou předtím použil pro cvičně-bojový MiG-29UB (iz.9.51) (Fulcrum B). Ta totiž předním kokpitem zasahovala do prostoru, ve kterém se u výchozího jednomístného modelu nachází radarová sekce. Přední pilotní prostor dvoumístné pilotní kabiny bojového MiGu-29M2 proto konstrukční tým RSK MiG ponechal na úrovni jednomístné kabiny výchozího modelu a zadní pilotní prostor umístil přímo za něj, do překonstruované střední části trupu. Jediný demonstrační prototyp dvoumístného MiGu-29M2 vznikl konverzí odstaveného čtvrtého prototypu jednomístného MiGu-29M (Fulcrum E) a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 26. září 2001. Svůj veřejný debut si nicméně odbyl ještě v srpnu toho samého roku, na statické ukázce moskevské airshow MAKS 2001. Výběrové řízení MRCA ale nakonec, dne 3. srpna 2003. vyústilo podpisem objednávky na 18 těžších víceúčelových bojových letounů typu Su-30MKM z dílny JSC P.O. Suchoje. Poté jediný demonstrační prototyp MiGu-29M2 nějaký čas působil v roli aerodynamické zkušebny. Za jeho pomoci byly tehdy konkrétně prověřovány aerodynamické charakteristiky přední partie trupu palubního víceúčelového bojového letounu typu MiG-29K/KUB (iz.9.61/iz.9.67) vzešlého ze zadání Indického námořnictva. Konstrukční tým RSK MiG se totiž rozhodl tento stroj opatřit identicky koncipovanou pilotní kabinou, jakou měl „pozemní“ MiG-29M2. V rámci programu MiGu-29K/KUB přitom tento stroj nezastával pouze poslání aerodynamické zkušebny, ale též roli vzdušné zkušebny systému řízení, systému pro nouzové opuštění pilotní kabiny za letu, klimatizačního systému, nových snímačů letových parametrů a některých dalších systémů. Na konci roku 2006 byl pak upraven na demonstrační prototyp pro výběrové řízení MMRCA (Medium Multi-Role Combat Aircraft) Indického vojenského letectva (IAF). V rámci zmíněné konverze přitom obdržel nové pohonné jednotky, novou avioniku a nové označení MiG-35.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden demonstrační prototyp (vznikl konverzí čtvrtého prototypu letounu typu MiG-29M/iz.9.15)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů/druhý pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 série 3M s max. tahem po 8 700 kp s přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulzní dopplerovský radiolokátor s plochou štěrbinovou anténou s elektronickým snímáním typu N010ME Žuk-ME se zorným polem ±85° v horizontální rovině a +56° až -40° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu s rozlišením 5 x 5 m. Radar typu Žuk-ME disponuje módem „look down“ a najednou je schopen sledovat 10 vzdušných cílů (a na 4 z nich navádět PLŘS) nebo 2 pozemní/hladinové cíle. Vzdušné cíle s RCS 5 m² tento typ radaru dokáže detekovat na vzdálenost 110 až 120 km. Jeho sledovací dosah přitom činí 50 km. Zatímco skupinu bojových vozidel je radar typu Žuk-ME schopen odhalit na vzdálenost 25 km, rozměrný most na vzdálenost 120 km, hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce na vzdálenost 300 km.

Vybavení:   elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-M. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ lokátor s laserovým dálkoměrem a TV zaměřovačem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných a pozemních cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci označovat pozemní cíle pro střely a pumy s poloaktivním laserovým a pasivním TV navedením. Zatímco ze zadní polosféry je systém OLS-M vzdušný cíl schopen detekovat na vzdálenost až 35 km, detekční dosah tohoto zařízení pro přední polosféru činí 10 km. TV zaměřovač systému typu OLS-M dokáže pozemní cíl detekovat na vzdálenost 10 km a identifikovat na vzdálenost 6 km. Dosah laserového dálkoměru činí 8 km. Instalace optiky systému OLS-M se přitom nachází uvnitř kopulovitého krytu, který je umístěn přímo před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 100 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti až 4 500 kg, přepravovaná na osmi křídelních závěsnících - PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) (max. 8 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 2 ks) a R-27R1/T1 (AA-10 Alamo) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 8 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-29L (AS-14 Kedge), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) a Ch-35E (AS-20 Kayak), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr, raketové bloky typu B-8MA (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm), 240 mm neřízené rakety typu S-24B, 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, 500 kg neřízené pumy typu FAB-500, submuniční kontejnery typu KMG-U, PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 25.10.2014