Tupolev Tu-134 (‘Crusty’) s radarem typu Groza-M134

Typ:  exportní modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-134 (Crusty) vzešlá ze zadání jugoslávské společnosti Aviogenex

Určení:  doprava osob na krátkých a středně dlouhých linkách

Odlišnosti od letounu Tu-134 (Crusty):

- instalace povětrnostního-navigačního radiolokátoru typu Groza-M134 na místo povětrnostního-navigačního radiolokátoru typu ROZ-1 Locija. Instalace radiolokátoru typu Groza-M134 je přitom umístěna v přetlakové sekci, která se nachází v přední části trupu, v prostoru bývalé přetlakové kabiny navigátora. Funkci navigátora u tohoto modelu převzal druhý pilot (posádka tohoto modelu se proto omezila na tři osoby). Sekci s radiolokátorem typu Groza-M134 přitom zpřístupňují výklopná (směrem dopředu) břišní dvířka. Anténa zmíněného radaru je uchycena k přední přetlakové přepážce a nachází se pod ogiválním dielektrickým krytem, který mírně vystupuje z obrysu a tvoří špici trupu. Naproti tomu špici trupu předchozího modelu tvořila zasklená kopule kabiny navigátora. Tento zásah do konstrukce přitom vedl ke vzrůstu celkové délky trupu z 34,95 m na 35,17 m. Naproti tomu instalace radaru typu ROZ-1 Locija se nacházela pod polokapkovitým dielektrickým krytem, který vystupoval z břicha trupu, v oblasti před šachtou příďového podvozku.

- instalace obrazovky radiolokátoru uprostřed hlavní přístrojové desky pilotní kabiny

Historie:  Instalace radaru dvoumotorového středně těžkého regionálního dopravního letoun typu Tu-134 (Crusty) byla umístěna, stejně jako u všech dopravních letounů sovětské konstrukce té doby, pod polokapkovitým krytem, který vystupoval z břicha špice trupu, zatímco útroby špice trupu tohoto stroje vyplňovala bohatě zasklená kabina navigátora. Toto řešení sice navigátorovi zajišťovalo výborný výhled, omezovalo však zorné pole radiolokátoru na dolní polosféru. Díky tomu byla využitelnost radiolokátoru letounu typu Tu-134 (Crusty) pro sledování meteorologických jevů velmi omezená. K obsluze radiolokátoru tohoto stroje v podobě typu ROZ-1 Locija bylo navíc nezbytné mít na palubě dalšího člena posádky, navigátora, což bylo velmi neekonomické. Naproti tomu u západních dopravních letounů obsluhu radiolokátoru obstarával obvykle druhý pilot. Radiolokátor dopravních letounů západní provenience se navíc vždy nacházel přímo ve špici trupu, aby měl neomezený výhled do přední polosféry. V SSSR přitom radiolokátor, jehož obsluhu mohl obstarávat druhý pilot, tehdy již byl k dispozici. Konkrétně přitom šlo o radiolokátor typu Groza, který vzešel z programu dvoumotorového turbovrtulového regionálního dopravního letoun typu An-24 (Coke). Z tohoto důvodu hned několik zahraničních zájemců o letoun typu Tu-134 (Crusty) vyslovilo požadavek na instalaci radaru typu Groza ve špici trupu, na pozici kabiny navigátora. Jako první s takovým požadavkem přišel polský dopravce LOT. OKB A.N. Tupoleva byla ale velmi neochotna takto letoun typu Tu-134 (Crusty) upravovat. Požadavek polského LOTu na instalaci Grozy ve špici trupu proto zamítla, s tím že jde o příliš komplikovaný a zároveň neúčelný zásah do konstrukce. Obdobně se přitom Tupolevova OKB pokusila, spolu s MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu), odbýt též jugoslávskou společnost  Aviogenex, která rovněž vyslovila zájem o instalaci zmíněného radaru ve špici trupu. V tomto případě se Tupolevova OKB vymlouvala na to, že radar typu Groza nebyl zařazen do sériové výroby. Společnost Aviogenex se nicméně nenechala takto odbýt a proti tomuto tvrzením argumentovala tím, že se zmíněný radar nacházel v brožuře z průmyslového trhu v Ljubljaně. Tupolevově OKB a MAP tedy nezbylo nic jiného, než přistoupit na požadavek Aviogenexu. Nakonec byl ale instalací radaru typu Groza (ve verzi Groza-M134) ve špici trupu opatřen pouze poslední (třetí) letoun typu Tu-134 (Crusty) z objednávky Aviogenexu. Zmíněný stroj (YU-AHS) byl dokončen dne 24. dubna 1970 a stal se jiným exemplářem první výrobní modifikace letounu typu Tu-134 (Crusty) s instalací radaru typu Groza. V barvách jugoslávského Aviogenexu tohoto ale mnoho nenalétal. Již v roce 1971 byl totiž, v souvislosti s pořízením „prodloužených“ Tu-134A (Crusty), reexportován do SSSR. Zde byl pak nějakou dobu provozován Aeroflotem (jako CCCP-65963).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář

Uživatelé:  Jugoslávie (Aviogenex) a SSSR (Aeroflot)

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 1. série s max. tahem po 6 800 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-M134, vestavěný do špice trupu     

Kapacita:   64, 68 nebo 72 osob (užitečné zatížení tohoto modelu činí 7 700 kg)

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017