Tupolev Tu-134A-1 (‘Crusty’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty) v exportním provedení s radarem typu Groza-M134

Určení:  doprava osob na krátkých a středně dlouhých linkách

Odlišnosti od letounu Tu-134A v provedení s radarem typu Groza-M134:

- instalace obdélníkových nouzových výstupů ICAO Type III s rozměry 0,916 x 0,6 m na místo zadního páru čtvercových nouzových výstupů s rozměry 0,586 x 0,6 m. Rozměry předního páru postranních nouzových výstupů naproti tomu zůstaly nezměněné.

- odlišné uspořádání kabiny cestujících a palubní kuchyňky. Uvnitř kabiny cestujících tohoto modelu se nachází větší počet sedadel (86 vs 76).

Historie:  Jugoslávský dopravce Aviogenex si v letech 1971 ž 1972 pořídil celkem pět letounů typu Tu-134A (Crusty) v provedení s instalací radiolokátoru typu Groza-M134 ve špici trupu, na pozici kabiny navigátora (YU-AHX až YU-AHZ, YU-AJA a YU-AJD). Uvnitř kabiny zmíněných strojů se přitom nacházela sedadla pro 80 osob. Později si ale zmíněný dopravce pro tyto stroje pořídil sedadla cestujících západní výroby, která měla menší hmotnost. To přitom Aviogenexu umožnilo přepravní kapacitu svých letounů typu Tu-134A (Crusty) navýšit na 84 osob a posléze až na 86 osob. Díky tomu ale zmíněné stroje přestaly splňovat požadavky britské standardy BCAR (British Civil Airwortiness Regulations) z hlediska zabezpečení nouzového opuštění kabiny cestujících. Z tohoto důvodu letouny typu Tu-134A (Crusty) Aviogenexu již nemohly dále podnikat velmi lukrativní charterové lety do Velké Británie. V roce 1975 proto Aviogenex oslovil sovětského výrobce vnesením náležitých úprav do konstrukce nouzových výstupů svých letounů typu Tu-134A (Crusty). Přímou odpovědí ze strany OKB A.N. Tupoleva na zmíněný požadavek se stal model Tu-134A-1 (Crusty), který se vyznačoval instalací 0,916 x 0,6 m nouzových výstupů ICAO Type III na místo zadního páru 0,586 x 0,6 m nouzových výstupů. Prototyp modelu Tu-134A-1 (Crusty) vznikl na konci roku 1975 konverzí letounu Tu-134A (YU-AHX), vůbec prvního exempláře letounu typu Tu-134A (Crusty) s instalací radaru typu Groza-M134. Konverzi zmíněného letounu na prototyp modelu Tu-134A-1 (Crusty) přitom zajistil letecký opravárenský závod (ARZ) č.407 z Minska. Následně, v zimě 1975 až 1976, byly takto modifikovány ještě další tři letouny typu Tu-134A (Crusty) Aviogenexu (YU-AHY, YU-AJA a YU-AJD). Dalších šest letounů typu Tu-134A-1 (Crusty) pocházelo z novovýroby. Zatímco čtyři z nich byly vyhrazeny pro jugoslávský Aviogenex (YU-AJS, YU-AJV, YU-AJW a YU-ANE), zbylé dva tyto stroje byly dodány československé společnosti ČSA (OK-HFM a OK-IFN). Brány závodu č.135 z Charkova přitom všech šest sériových Tu-134A-1 (Crusty) opustilo mezi dubnem roku 1976 a 13. březnem 1980. Model Tu-134A-1 (Crusty) se ale stal též základem osmi salónních speciálů typu Tu-134AK (Crusty VIP mod), které byly vyhrazeny pro NDR a z linky zmíněného podniku sjely mezi červnem roku 1978 a 17. srpnem 1983.

Verze:  -

Vyrobeno:  6 sériových strojů. Další čtyři exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Tu-134A.

Uživatelé:  Albánie (Albanian Airlines), Bulharsko (Hemus Air), ČSSR (ČSA), Gruzie (Gruzinskie Avialinii), Jugoslávie (Aviogenex), Peru (Aero Tumi a Imperial Air), SSSR/Rusko (Azur Air, Barguzin, Černomor-Avia, Ekor, FLV, Irkut, KnAAPO, Kosmos, KrasAir, NAPO, Nordavia-RA, Progress, Rus, Sibaviatrans, Sibir – S7, Turuchan, UTAir a UTair Express) a Turecko (Nesu Air)

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 2. série s max. tahem po 6 800 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-M134, vestavěný do špice trupu

Kapacita:   86 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017