Tupolev Tu-134A-1510

Typ:  speciální dvouúčelová modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty) zastávající roli vzdušné zkušebny a termofyzikální a environmentální vzdušné laboratoře

Určení:  primárně provádění zkoušek malých dvouproudových motorů řízených střel a bezpilotních prostředků, sekundárně měření úrovně tepelné emise a emisí škodlivin leteckých proudových motorů v reálných podmínkách

Odlišnosti od letounu Tu-134A (Crusty):

- instalace ploché platformy se třemi nevelkými závěsníky v ose břicha střední části trupu, na úrovni křídla. Zatímco vnější závěsníky mají menší rozměry než ten prostřední a náběžnou hranu s dopřednou šípovitostí, prostřední závěsník je výrazně mohutnější a má přímou náběžnou hranu. Na jeden z vnějších závěsníků se umisťuje válcovitá gondola s testovaným motorem se sondou s tvarem písmene „T“. Její instalace se přitom nachází přímo za zmíněnou motorovou gondolou. K prostředním závěsníku se zase připevňuje protáhlý vřetenovitý kontejner neznámého určení. Později, v roce 1992, byly ke zmíněné ploché nástavbě připevněny čtyři závěsníky s přímou náběžnou hranou. Zatímco na první a druhý pravý závěsník se umisťovaly výrazně kratší válcovité kontejnery, k prvnímu levému závěsníku se připevňovala gondola s testovaným motorem.

- instalace zamřížovaných vývodů vzduchu, za jejichž pomoci lze při nouzových situacích provést (v průběhu dvou až tří sekund) úplnou dekompresi kabiny (aby ji posádka mohla opustit na padácích), na místo desátého páru postranních 40 cm kulatých okének, nacházejícího se mezi nouzovými výstupy

- instalace nevelkého kopulovitého krytu senzoru na břichu trupu, přímo před platformou se závěsníky. Úprava zavedená do konstrukce jediného exempláře tohoto modelu až v roce 1992.

- instalace dvou IČ spektrometrů a jednoho gamma-spektrometru za druhým, třetím a pátým pravým 40 cm kulatým okénkem. V této souvislosti bylo zasklení zmíněných okének nahrazeno speciálními filtry. Úprava zavedená do vybavení jediného exempláře tohoto modelu až v roce 1992.

- instalace neprůzračného krytu se senzory pro měření teploty vzduchu a koncentrace ozonu a dalších škodlivin ve vzduchu na místo zasklení kulatého 30 cm okénka, které se nachází na pravoboku trupu, přímo za servisním vstupem. Úprava zavedená do vybavení jediného exempláře tohoto modelu až v roce 1992.

- instalace zařízení pro měření koncentrace uhlovodíků, ozonu, oxidů dusíku, oxidu uhličitého a oxidu siřičitého ve vzduchu. Úprava zavedená do vybavení jediného exempláře tohoto modelu až v roce 1992.

Historie:  Jediný exemplář speciálu typu Tu-134A-1510 vznikl v roce 1987 konverzí letounu Tu-134A Salon (CCCP-65740) ze stavu VVS. Provozovatelem tohoto stroje se stal zkušební institut LII ze Žukovského. Primárním posláním jediného exempláře speciálu typu Tu-134A-1510 bylo provádění zkoušek malých dvouproudových motorů řízených střel a bezpilotních prostředků. Na zmíněném stroji přitom zkouškami mimo jiné prošel 350 kp motor typu Tumanskij RDK-350 či 450 kp motor Saturn 36MT letecké protizemní řízené střely typu Ch-59M (AS-18 Kazoo). Současně jediný exemplář speciálu typu Tu-134A-1510 zastával též poslání termofyzikální a environmentální vzdušné laboratoře. Za pomoci speciálního vybavení tohoto stroje bylo konkrétně možné měřit úroveň tepelné emise a emise škodlivin leteckých proudových motorů v reálných podmínkách. Při měření úrovně tepelné emise a emise škodlivin leteckých proudových motorů se speciál typu Tu-134A-1510 pohyboval za jiným letounem. Protože se přitom nacházel v silném turbulentním proudění, zmíněná měření kladla nemalé nároky na pilotní dovednosti. Pilot se totiž musel vypořádat se silnými vibracemi a tendencí k samovolnému klonění. Tak např. k dvoumotorovému frontovému bombardovacímu letounu typu Su-24 (Fencer) se speciál typu Tu-134A-1510  díky tomu nemohl přiblížit na vzdálenost menší než 700 m. Jinak by se naklonil pod úhlem 60° a spadl o nějakých 500 výškových metrů. Zmíněná měření ale komplikovaly též potíže se spolehlivostí palubního měřícího vybavení. Některé systémy, které na zemi pracovaly dobře, za letu zkrátka odmítaly fungovat. Široké veřejnosti byl jediný exemplář speciálu typu Tu-134A-1510 poprvé prezentován v roce 1995 na airshow MAKS 95. Z provozu byl tento stroj vyřazen před koncem roku 1996 v důsledku vyčerpání technické životnosti.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového Tu-134A)

Uživatelé:  Rusko a SSSR

Posádka:    ?

Pohon:        dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30 2. série s max. tahem po 6 800 kp

Radar:         povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017