Tupolev Tu-134A-3 (‘Crusty’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého dopravního letounu typu Tu-134A (Crusty)

Určení:  doprava osob na krátkých a středně dlouhých linkách

Odlišnosti od letounu Tu-134A (Crusty):

- instalace motorů typu D-30 3. výrobní série, který mají vyšší vzletový tah ve velkých nadmořských výškách a v prostřední s vysokou teplotou vzduchu, na místo motorů typu D-30 2. výrobní série uvnitř nezměněných postranních trupových gondol

Historie:  Jedním z hlavním nedostatků středně těžkých dvoumotorových proudových regionálních dopravních letounů řady Tu-134/-134A (Crusty) byl nedostatečný vzletový tah motorů typu D-30 1. a 2. výrobní série z dílny P.A. Solovjova ve velkých nadmořských výškách a v prostředí s vysokou teplotou vzduchu. Zatímco při teplotě +15°C zmíněné motory podávaly tah 6 800 kp, při teplotě +25°C jejich tah již činil pouhých 6 300 kp. Dle mezinárodních předpisů měly přitom motory dopravních letounů být schopny podávat max. vzletový tah až do teploty +30°C. Odpovědí na tuto nemilou skutečnost ze strany OKB-19 P.A. Solovjova se stal motor typu D-30 3. výrobní série, který měl vzletový tah 6 930 kp při teplotě +15°C, resp. 6 800 kg při teplotě +25°C. Motor typu D-30 3. výrobní série byl vzájemně zaměnitelný s motorem D-30 2. výrobní série. Díky tomu se záměna motorů typu D-30 2. výrobní série motory typu D-30 3. výrobní série obešla bez jakýchkoliv zásahů do konstrukce motorových gondol. Tato změna v pohonném systému přitom zkrátila délku rozjezdu a dojezdu při vzletu a přistání o 430 m. Kromě toho instalace motorů typu D-30 3. výrobní série umožnila navýšit max. vzletovou hmotnost z 47,6 t na 49 t při vychýlení vztlakových klapek o 10°, resp. z 42,9 t na 45,7 t při vychýlení vztlakových klapek o 20°, a užitečné zatížení z 8,2 na 9 t. Modifikace letounu typu Tu-134A (Crusty) s instalací motorů typu D-30 3. výrobní série vešla ve známost jako Tu-134A-3 (Crusty). Oba dva prototypy tohoto modelu vznikly v roce 1981 konverzí sériových Tu-134A (Crusty). Základem prvního z nich se konkrétně stal letoun Tu-134A (CCCP-65624). Protože program letových zkoušek prototypů letounu typu Tu-134A-3 (Crusty) zakončilo kladné hodnocení, následně byl tento model zaveden do výrobního programu závodu č.135 z Charkova. Další exempláře tohoto modelu vznikly konverzí letounů typu Tu-134A (Crusty). Zmíněné konverze byly prováděny v prostorách leteckých opravárenských závodů (ARZ) v rámci oprav a spočívaly v dopracování již nainstalovaných motorů typu D-30 2. výrobní série do standardu D-30 3. výrobní série. V rámci „upgrade“ do standardu Tu-134A-3 (Crusty) tedy nebyly do postranních trupových gondol letounů typu Tu-134A (Crusty) instalovány motory nové. Naproti tomu některé letouny typu Tu-134A-3 (Crusty) létaly, kuli nedostupnosti motorů typu D-30 3. výrobní série, se staršími motory typu D-30 2. výrobní série. Prvním provozovatelem letounu typu Tu-134A-3 (Crusty) se stala 1. letka 229. LO Leninabadské OAO Tajikského UGA Aeroflotu. Ke svému prvnímu letu na pravidelné lince, Leninabad – Čeljabinsk, se tento model vydal dne 6. ledna 1982.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé (vojenští):  Arménie (vládní letka), Ázerbájdžán (vládní letka), Bulharsko (vládní letka), ČSSR (vládní letka), Kazachstán (MČS), Maďarsko (vládní letka), Moldava (vládní letka) a Ukrajina (vládní letka)

Uživatelé (civilní): Albánie (Albanian Airlines), Arménie (Armavia, Armjanskie Avialinii a Gjumri Aviakompanija), Ázerbájdžán (Imair), Benin (Benin Golf Air), Bělorusko (Belavia a Gomelavia), Bulharsko (Balkan Bulgarian Airlines a Hemus Air), ČSSR (ČSA), Egypt (Pyramid Airlines), Estonsko (ELK Airways a Estonian Air), Gruzie (Adjal Avia, Adžavia, Airzena, Avial, GACO Cucasia Airlines, Gruzinskie Avialinii, Orbi, Sky Georgia a Transair), Jugoslávie (Aviogenex), Kazachstán (Atyrau Air Ways, Euro-Asia Air, Jet Airlines, Kaz TransAir, SAN a SAT Air), Kyrgyzstán (Altyn Air, Avialinii Kirgizstana a Itek Air), Litva (Aurela a Litovskie Avialinii), Maďarsko (Malev Hungarian Airlines), Moldava (Air Moldava, Moldavskie Avialinii a Tiramavia), NDR (Interflug), Nigérie (Harco Air Service a Kolkol), Rovníková Guinea (COAGE Airlines), Slovensko (Air Transport Europe), SSSR/Rusko (Aeroflot, Aeroflot – Rossijskie Avialinii, AeroTransServis, AIS Skytriumph, ALAK, Alanija, Alrosa, Archangelsk, Arktika, Aschab, Astrachanskie Avialinii, AvCom, Aviaekspress Kruiz, Avialinii Dagestana, Azur Air, BAL, Centr-Air, Centr-Avia, Čeboksarskoe AP, Čečenskie Avialinii, Čeljabinskoe AP, Černomor-Avia, Donavia, Enkor, Feniks, FLV, Groznenskij OAO – VajnachAvia, Ingušskie avialinii, Irkut, Ivanovskoe GAP, Ižavia, Jamal, Jukosavia, Jur-Avia, Kaliningrad Avia, Karat, Kavkazskie Aviatrassy, KD Avia, Kirovskoe AP, KMV, KnAAPO, Kogalymavia, KomiAvia, Korsar, Kosmos, KrasAir, Lukoil Avia, Madina, MAP, Meridian, Moskovija, Moskva, Neftejuganskie Avialinii, Nižegorodskie avialinii, Nord-Avia, Nordavia-RA, Novosibirskie Avialinii, OrenAir, Orient-Avia, Permskie Avialinii, Polet AK, Primair, Pulkovo, Roskosmos, Rossija, RusAir, RusJet, RusLajn, Russkoe Nebo, S-Air, Samara, Sibaviatrans, Sibir – S7, Sirius Aero, SPAir, Stavropolskaja AAK, Stigl, Suchoj, Tatarstan – Kazanskoe 1-e Aviapredprijatie, Tjumenskie Avialinii, Touch and Go, Transaero, Tretjakovo ATK, Tulpar Air, Turuchan, Uralskie Avialinii, UTair, UTAir Express, UUAPO, Vladikavkazskoe FGUAP, VolgaAviaEkspress, Voroněžavia a Zapoljarje), Súdán (Azza Air Transport a Sasco Airlines), Tádžikistán (Avialinii Tadžikistana), Ukrajina (AeroSvit, Avialinii Charkova, Avialinii Ukrainy, Černovickoe GAP, Južnye Avialinii, Prestiž AVIA, TransAGO a UM Air) a Vietnam (Vietnam Airlines)

Posádka:    dva piloti, navigátor a palubní mechanik v provedení s radarem typu ROZ-1 Locija nebo dva piloti a palubní mechanik v provedení s radarem typu Groza-M134

Pohon:       dva dvouproudové motory Solovjov D-30 3. série s max. tahem po 6 930 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku, nebo povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-M134, vestavěný do špice trupu

Kapacita:   76 osob (užitečné zatížení tohoto modelu činí 9 000 kg)

* v provedení s radarem typu Groza-M134

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017