Tupolev Tu-134K (‘Crusty’)

Typ:  speciální vojenská salónní modifikace letounu typu Tu-134 (Crusty)

Určení:  přeprava vysoce postavených vládních úředníků a vysoce postavených představitelů ozbrojených složek

Odlišnosti od letounu Tu-134 (Crusty):

- modifikovaný interiér předního vestibulu. Uvnitř předního vstupního vestibulu tohoto modelu se nachází zvětšená palubní kuchyňka (na úkor předního zavazadlového úložného prostoru), šatna a další palubní toaleta. Ta je vyhrazena pro VIP osoby. U modelu Tu-134 se palubní toaleta nachází pouze v zadní části trupu, přímo za kabinou cestujících.

- nový interiér kabiny cestujících. Kabina tohoto modelu je uzpůsobena k přepravě pouhých 29-ti osob (u modelu Tu-134 64-ti až 72-ti osob) a je rozdělena na přední oddělení s dvojicí luxusně zařízených salonků se sedadly pro 4, resp. 5, VIP osob, a zadní osobní oddělení se standardními sedadly pro 20 osob, která jsou uspořádána do pěti řad po čtyřech. Zadní osobní oddělení je přitom vyhrazeno pro doprovodný personál. V exportním provedení je interiér tohoto modelu uzpůsoben k přepravě 37-ti osob, 13-ti VIP osob a 24-ti členů doprovodného personálu.

- instalace dvou dodatečných 750 l palivových nádrží uvnitř centroplánu. Celková zásoba paliva tohoto modelu činí 17 800 l (14 200 kg).

Historie:  Středně těžký dvoumotorový dopravní letoun typu Tu-134 (Crusty) se stal základem hned několika salónních speciálů s luxusně zařízeným interiérem, které soužily k přepravě vysoce postavených vládních úředníků a vysoce postavených představitelů ozbrojených sil. První z nich vešel ve známost jako Tu-134K (Crusty) a vycházel z prvního výrobního modelu tohoto nástupce letounů řady Tu-124 (Cookpot). V letech 1967 až 1970 brány charkovského závodu č.134 opustilo celkem 12 těchto speciálů. První čtyři z nich (v.č. 7350301 až 7340304 / CCCP-65618 a -65614 až -65616) byly uzpůsobeny k přepravě devíti VIP osob s 20-ti členy doprovodného personálu a jejich provozovatelem se stal 235. IAD Aeroflotu, který využíval letiště Moskva-Vnukovo a zastával roli vládní letky. V roce 1969 byly tyto stroje dodatečně vybaveny speciální krátkovlnnou radiostanicí s utajeným přenosem. Později Aeroflot jeden z nich (CCCP-65616) předal VVS. U VVS přitom letoun Tu-134K (CCCP-65616) létal jako „modrá 77“. Zbylých osm salónních speciálů typu Tu-134K (Crusty) vzniklo v exportní úpravě, která byla uzpůsobena k přepravě 13-ti VIP osob s 24-ti členy doprovodného personálu. Jeden z nich přitom převzalo Bulharské vojenské letectvo (rudá 050), čtyři Východoněmecké vojenské letectvo (DM-SCE až DM-SCG a černá 117), dva Maďarská vládní letka (HA-LBG a HA-LBH) a jeden Irácká vláda (YI-AED). Později všechny zmíněné stroje prošly konverzí do standardu Tu-134 (Crusty).

Verze:  -

Vyrobeno:  12 sériových strojů

Uživatelé:  Bulharsko, Irák, Maďarsko, NDR a SSSR

Posádka:    dva piloti, navigátor a palubní mechanik

Pohon:       dva dvouproudové motory Solovjov D-30 1. série s max. tahem po 6 800 kp

Radar:        povětrnostní-navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu ROZ-1 Locija, instalovaný pod polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku

Kapacita:   29 nebo 37 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 21.12.2017