Tupolev Tu-154K (‘Careless A’)

Typ:  speciální vojenská salónní modifikace letounu typu Tu-154A (Careless A)

Určení:  přeprava vysoce postavených vládních úředníků a vysoce postavených představitelů ozbrojených sil

Odlišnosti od letounu Tu-154A (Careless A):

- nový interiér kabiny cestujících. V předním oddělení kabiny cestujících tohoto modelu, které je umístěno mezi předním a zadním vstupním vestibulem, se nachází luxusně zařízený salonek pro VIP osoby. Zadní oddělení kabiny cestujících tohoto modelu, které se nachází za zadním vstupním vestibulem, je rozděleno na standardní osobní oddělení se sedadly pro 28 členů doprovodného personálu a lůžkové oddělení. V předním vstupním vestibulu tohoto modelu je navíc umístěna druhá (malá) palubní kuchyňka. Naproti tomu model Tu-154 je opatřen pouze jednou palubní kuchyňkou. Ta se přitom nachází v zadním vstupním vestibulu. Uspořádání interiéru kabiny tohoto modelu se nicméně exemplář od exempláře odlišuje.

- instalace výsuvných trojdílných elektricky ovládaných schůdků za vstupními dveřmi do zadního vstupního vestibulu, který se nachází na levoboku trupu, přímo před křídlem. Zmíněné schůdky tomuto modelu umožňují působit i z letišť, které nedisponují mobilními nástupovými rampami, jakými jsou vojenské letecké základny a podniková letiště různých výrobních závodů. Pokud tyto schůdky nejsou používány, jsou přiklopeny v zadní přepážce vstupního vestibulu.

- instalace radio-komunikačního systému s kódovaným přenosem, šifrovací a dešifrovací aparatury a pracoviště operátora v zadní části kabiny cestujících. Instalaci tohoto vybavení obdržely pouze některé exemplářů tohoto modelu.

Historie:  Středně těžký třímotorový dopravní letoun typu Tu-154 (Careless A) se stal základem hned několika salónních speciálů s luxusně zařízeným interiérem, které soužily k přepravě vysoce postavených vládních úředníků a vysoce postavených představitelů ozbrojených sil. První z nich vešel ve známost jako Tu-154K (Careless A) a vycházel z dopravního modelu Tu-154A (Careless A), který se součástí výrobního programu závodu č.18 z Kujbyševa stal v roce 1974. Kabina cestujících speciálu typu Tu-154K (Careless A) byla rozdělena, prostorem zadního vstupního vestibulu s palubní kuchyňkou na dvě kabiny. Zatímco ta přední ukrývala luxusně zařízený VIP salonek, který byl vyhrazen pro hlavního pasažéra, v zadní kabině se nacházelo standardní osobní oddělení, které bylo určeno pro doprovodný personál, a lůžkové oddělení. U některých exemplářů speciálu typu Tu-154K (Careless A) byla v zadní části kabiny cestujících umístěna instalace radio-komunikačního systému s kódovaným přenosem, šifrovací a dešifrovací aparatury a pracoviště operátora. Protože se již od počátku počítalo s tím, že speciál Tu-154K (Careless A) bude operovat i z letišť, které nejsou vybaveny mobilními nástupovými rampami, jakými jsou vojenské letecké základny a podniková letiště různých výrobních závodů, součástí vybavení zadního vstupního vestibulu tohoto modelu se staly elektricky ovládané výsuvné trojdílné schůdky. V roce 1975 byly pro potřeby 235. IAD (samostatný vzdušný oddíl) Aeroflotu, který operoval z letiště Moskva-Vnukovo a zastával poslání vládní letky, vyrobeny nejméně dva speciály typu Tu-154K (Careless A), a to Tu-154K (CCCP-85096 / v.č. 75A096) a Tu-154K (CCCP-85097 / v.č. 75A097). U vládní letky ale letouny typu Tu-154K (Careless A), stejně jako jejich předchůdci v podobě letounů typu Tu-124K (Cookpot) a Tu-134K/AK (Crusty VIP mod) létaly jen poměrně krátkou dobu. Kuli obavě o bezpečí komunistických pohlavárů a vysoce postavených představitelů ozbrojených složek se totiž letouny této kategorie ve službě obvykle nacházely pouhých pět až šest let. Po vyřazení od 235. IAD byly oba zmíněné exempláře salónního speciálu typu Tu-154K (Careless A) dopracovány do civilního standardu a následně využívány k běžné linkové dopravě. Označení Tu-154K bylo ale možné přiřadit též trojici letounů typu Tu-154A (Careless A), kterou provozovalo Sovětské VVS (rudá 32 / CCCP-85015, CCCP-85049 / v.č. 73A049 a CCCP-85050 / v.č. 73A050). Dva z těchto strojů (rudá 32 a CCCP-85050) se přitom dočkaly i rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991. Zatímco jeden z nich (rudá 32) následně převzalo Ruské VVS, ten druhý (CCCP-85050) byl předán Uzbeckému vojenskému letectvu.

Verze:  -

Vyrobeno:  nejméně pět exemplářů

Uživatelé:  Rusko, SSSR a Uzbekistán

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik (a popř. ještě navigátor a radista)

Pohon:       tři dvouproudové motory typu Kuzněcov NK-8-2U s max. tahem po 10 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-154, instalovaný ve špici trupu

Kapacita:   ?

Poslední úpravy provedeny dne: 29.11.2017

Poslední úpravy provedeny dne: 29.11.2017