Tupolev Tu-154M-ON

Typ:  speciální pozorovací modifikace cvičného speciálu typu Tu-154M-LK1

Určení:  primárně provádění inspekčních pozorovacích letů v rámci mezinárodního programu „Open Skies“, sekundárně přeprava kosmonautů mezi leteckou základnou Čkalovsk a kosmodromem Bajkonur

Odlišnosti modelu od letounu typu Tu-154M-LK1:

- absence fotoaparátů pro šikmé snímkování. Průzory obou zmíněných fotoaparátů, které se nacházely po stranách břicha přední části trupu, v oblasti před křídlem, jsou proto zakryty potahem. Naproti tomu instalace fotoaparátů pro vertikální snímkování zůstala zachována.

- absence všech čtyř polokulovitých pozorovacích průzorů, z nichž dva se nacházely na hřbetu a dva na bocích přední části trupu. Otvory vzniklé jejich demontáží jsou přitom zakryty potahem.

- instalace mohutného člunovitého dielektrického krytu antény radiolokátoru s bočním vyzařováním typu RONSAR v ose břicha střední části trupu, na pozici nevelké hřebenovité antény radiokompasu (na úrovni kořene křídla). Instalace antény radiokompasu se proto u tohoto modelu nachází v ose hřbetu trupu, přímo za dveřmi zadního vstupního vestibulu. Později byl ale jediný exemplář tohoto speciálu krytu antény radiolokátoru typu RONSAR zbaven.

- modifikovaný interiér kabiny v oblasti za zadním vstupním vestibulem. Zde se u tohoto modelu nacházejí dvě oddělení. Zatímco v tom předním je umístěna instalace pracovních konzol čtyř operátorů a 12 standardních sedadel, to zadní ukrývá sedadla pro 20 členů doprovodného personálu, malou ložnici a palubní toalety. Prostor mezi předním a zadním vstupním vestibulem tohoto modelu vyplňuje, stejně jako u modelu Tu-154M-LK1, luxusně zařízené VIP oddělení.

Historie:  Přestože Američané s programem vzájemného vzdušného pozorování a snímkování přišli již v roce 1955, kuli obstrukcím ze strany sovětského vedení nakonec obdržel zelenou až krátce po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991. Do zmíněného programu, který vešel ve známost pod názvem „Open Skies“ (otevřené nebe), se přitom podpisem smlouvy ze dne 24. března 1992 zapojilo hned 27 států NATO a bývalého východního bloku. Nyní se na programu „Open Skies“ podílí již více než 30 zemí. Posláním zmíněného programu, který Ruská vláda ratifikovala v květnu roku 2001, se stalo především prohloubení vzájemné důvěry v oblasti vojenských aktivit. Podpisem výše uvedené smlouvy přitom každá z participujících zemí získala oprávnění podniknout určitý počet inspekčních letů nad územím zemí zapojených do programu „Open Skies“ za účelem monitorování aktivit na vojenských základnách. Konkrétně pro Bělorusko a Rusko byl počet takových letů stanoven na 42. Součástí zmíněné smlouvy se přitom staly též stanovy k délce a profilu trasy inspekčních letů. Zpočátku byly pro pozorovací mise „Open Skies“ používány letouny vybavené pouze klasickými fotoaparáty, které pořizovaly záznam na černobílý film. Aby se zabránilo tomu, že bude takový inspekční let zneužit pro špionážní účely, součástí posádky „Open Skies“ speciálů se staly též komisaři americké organizace OSIA (On-Site Inspection Agenci) a komisaři hostující země. Rusko přitom pro tyto účely zpočátku používalo speciálně upravené dvoumotorové turbovrtulové snímkovací letouny typu An-30B (Clank A). Protože ale tyto stroje nebyly schopny podnikat dlouhotrvající lety, což vylučovalo jejich použití pro inspekční lety nad územím USA, v roce 1999 byl pro potřeby misí „Open Skies“ upraven též jediný exemplář speciálu typu Tu-154M-LK1, který sloužil k výcviku posádek kosmického raketoplánu typu Buran [Ram R]. Volba na právě tento letoun nepadla náhodou, neboť díky tomu, že byl uzpůsoben k výcviku kosmonautů ve fotografování a pozorování zemského povrchu, již disponoval instalací fotoaparátů. V rámci přestavby na pozorovací speciál pro mise „Open Skies“, který vešel ve známost jako Tu-154M-ON (shodné označení nesl též jeden pro ten samý účel upravený letounu typu Tu-154M Salon ze stavu Luftwaffe), byl jediný exemplář speciálu typu Tu-154M-LK1 zbaven fotoaparátů pro šikmé snímkování a všech hřbetních a postranních pozorovacích průzorů. Současně byl opatřen instalací radaru s bočním vyzařováním typu RONSAR (jeho instalace byl však později zbaven). Změn přitom doznal též interiér kabiny. Široké veřejnosti se jediný exemplář speciálu typu Tu-154M-ON (RF-85655) poprvé představil dne 15. srpna 1999 na dni otevřených dveří na letecké základně Čkalovsk. Do pravidelného provozu byl tento stroj uveden na konci toho samého roku. První inspekční lety speciál Tu-154M-ON (RF-85655) podnikl v roce 2000, a to nad územím Ruska, Německa a Velké Británie. Později se využití tohoto stroje v rámci programu „Open Skies“ omezilo na inspekční lety nad územím USA a Kanady. Jediný exemplář speciálu typu Tu-154M-ON je ale využíván též Střediskem přípravy kosmonautů J.A Gagarina (CPK) k přepravě kosmonautů mezi leteckou základnou Čkalovsk a kosmodromem Bajkonur. V letech 2013 a 2014 tento stroj doplnila dvojice pokročilejších pozorovacích speciálů typu Tu-214ON, které vycházejí z dvoumotorového proudového středně těžkého dopravního letounu typu Tu-214.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí jediného exempláře letounu typu Tu-154M-LK1)

Uživatelé:  pouze Rusko

Posádka:    ?

Pohon:       tři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-154 s max. tahem po 10 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovský radiolokátor typu Groza-154, instalovaný ve špici trupu, a syntézový štěrbinový radiolokátor s bočním vyzařováním typu RONSAR, instalovaný pod mohutným člunovitým krytem nacházejícím se v ose břicha trupu, na úrovni kořenů náběžné hrany křídla

Vybavení:   fotoaparáty pro vertikální snímkování typu AFA-41/10 a AFA-41/20

Poslední úpravy provedeny dne: 29.11.2017